ZÁŘÍ (Karel Toman)


Můj bratr dooral a vypřáh koně.

A jak se stmívá,

věrnému druhu hlavu do hřívy

položil tiše, pohladil mu šíji

a zaposlouchal se, co mluví kraj.

Zní zvony z dálky tichým svatvečerem,

modlitba vesnic stoupá chladným šerem.

Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest

v jediný chorál slily se a letí

k věčnému nebi.


Svatý Václave,

nedej zahynouti

nám ni budoucím.