Na Blatnické hoře biskup udílel svátost biřmování

Jako na pouti to vypadalo druhou květnovou neděli u kaple svatého Antonína na Blatnické hoře. Na sedmdesát mladých lidí zde přijalo od světícího biskupa Josefa Hrdličky svátost biřmování. Svědkem byly nejen stovky příbuzných, ale také ostře zářící slunce na modré obloze.

„V naší farnosti, kam spadá nejen Blatnice, ale také Blatnička bylo biřmováno šedesát devět mladých lidí. Intenzivně se všichni připravovali rok. V několika skupinkách se scházeli každý týden,“ uvedl správce blatnické farnosti P. Zdeněk Stodůlka. Poté prozradil, že se naposledy v Blatnici biřmování uskutečnilo před pěti lety.

Podle biskupské konference mohou věřící tuto svátost přijmout od čtrnácti let. Vždy ale záleží na každém duchovním, jestli věkovou hranici posune směrem nahoru.

„Hned na počátku přípravy jsem všem zájemcům řekl, že jestli přišli jen kvůli babičce, tak to nemá smysl. Z původně přihlášených pětasedmdesáti lidí nakonec šest odpadlo. U někoho jsem sice viděl, že by možná ještě neměl být biřmován, ale pevně věřím, že Duch svatý působí, i když člověk není zase až tak disponovaný,“ řekl P. Stodůlka.

Jinak se na všechno díval jeden z mladých biřmovanců. „Je mně z toho smutno. Před biřmováním jsme byli na takovém soustředění na Velehradě, kde jsem měl možnost vidět, že někteří biřmovanci vůbec nevědí, co vlastně přijmou. Myslím si, že k této svátosti přistupují, protože to chtějí rodiče nebo babička. To ale není dobré. Podle čeho je to třeba vidět? Neumí se vůbec orientovat v Bibli ani modlit vlastními slovy. Modlitba by měla být dialogem mezi věřícím a Bohem. Pokud ale čtu přímluvy z papírku, na který jsem si to od někud opsal, tak to přece není žádný dialog,“ uvedl mladík, který chtěl zůstat v anonymitě.

„S tímto názorem nemohu souhlasit. Svátost biřmování jsem před lety přijala také jen proto, že to chtěli rodiče. Duchovní dary se hned samozřejmě neprojevily. Milost udělené svátosti ve mně ale pracovala a k mému obrácení došlo o několik let později. Myslím si, že stejně je tomu třeba i při křtu,“ podělila se o svou zkušenosti Kateřina Jagošová.

Někteří lidé tvrdili, že biřmování ještě na Antonínku nebylo. „To ale není pravda. Já sám jsem tuto svátost přijal právě na tomto posvátném místě. Bylo to ve dvaatřicátém roku. Mohlo nás tu tehdy být dvě stě padesát biřmovanců,“ zavzpomínal pětaosmdesátiletý pamětník Josef Bogár.

„Na tomto místě, kam putovaly po celé generace tisíce a tisíce věřících, dnes prožívám obrovskou radost. K hodnotám předků, které přetrvávají ve všech dobách a ukazují svou účinnost a velkou mravní sílu, se vracejí mladí lidé. Ve svých dopisech mně vyjádřili velikou sounáležitost a úctu k těmto hodnotám, které poznali v pevných rodinách a dobrých vztazích. Věřím, že v naší společnosti, která je dost nemocná, protože nám chybí pravé hodnoty, tento kout naší země ukazuje, že existuje jedna cesta, která nezklamala žádnou generaci před námi a je nadějí i pro budoucnost, kterou prožíváme. Dnes byl pro mne tedy určitě svátek velké naděje a očekávání,“podělil se o dojmy olomoucký světící biskup Josef Hrdlička.

Spolu s arcibiskupem Janem Graubnerem biřmování letos udílí na několika desítkách míst. Ročně tuto svátost přijímá jen v olomoucké arcidiecézi dva až tři tisíce lidí.

TEXT A FOTO: LENKA FOJTÍKOVÁ