BLATNICE POD SV. ANTONÍNKEM

BLATNICE POD SV. ANTONÍNKEM


Chvilku mně trvá než pochopím, že těch několik chlapů, kteří zpívají před jedním ze sklepů, je vlastně blatnický fašank. Tedy žádný průvod, žádné masky, žádná muzika. Ale člověk má být vděčný i za málo.
„Kdyby nebylo svítalo, bylo by mně dívča dalo. Ze džbánečka červeného…,“ zpívají členové blatického mužského sboru. Ke cti jim slouží, že se sice se občas pustí do zabijačkových specialit, které mají před sebou, ale jinak se snaží co nejvíce zpívat. Chci se dát s nimi do řeči, ale reagují opatrně. Dovídám se alespoň, že v Blatnici žádná tradice fašanku není. „Tady se nikdy neslavil," tvrdí.
Nakonec mají i diváky. Přijde jich několik desítek, i když zřejmě ne jenom kvůli zpěvu. Majitelé jednoho ze sklepů totiž udělali domácí zabijakču, kterou prodávají va stánku před sklepem. Jelito za 20, jitrnička za 15, podbradek za 10, tlačenka za 30 korun.
Pobyt v Blatnici končím překvapivě ve sklípku, kde se dávám do řeči s jeho majitelem. Říká se o něm že je velmi úspěšný a on to nijak nepopírá. Sklep má krásný, posezení ze dřeva, sudy nádherně vyřezávané. Ptám se na budoucnost obchodování s vínem a slyším odpověď, ve které cítím optimismus. „Prodat víno dnes není absolutně žádný problém. Ale jde o to, za jakou cenu se prodá.“
Při povídání s ním si všímám něčeho, co je pro lidí na Slovácku hodně typické. Když se chtějí pochlubit, začnou mluvit o tom, jak k nim jezdí kupovat víno i Pražáci nebo různé pražské celebrity. Ty jsou obvykle na fotkách, které si vinař vystaví po stěnách. Přes tuto „vstřícnost“ ale mají mnozí místní lidé k Praze odpor a jsou stoupenci samostatné Moravy. Dříve i tyto strany volily, poté, co prakticky zanikly, buď volit nechodí nebo volí různorodě, od lidovců přes ODS až po extremisty.
„Lidi jsou na Čecháčky a Prahu pořádně nasraní, jednů se nasereme a dáme jim to pocítit. Určitě!" řekne můj hostitel nahněvaně a já mám najednou z toho člověka srach. Povídání o víně z něho dělalo člověka smířlivého, politika z něho dělá člověka nesnášenlivého a hořkého. Nedělá mně to dobře, slušně se loučím a jedu dá.