"Bůh není Bohem nepořádku, ale Bohem pokoje."

"Bůh není Bohem nepořádku, ale Bohem pokoje."

Salvátor 22.9.2002

Svatopluk Karásek  

Biblické slovo, které se nám dnes může stát oknem a průzorem, je zapsáno v prvém Pavlově dopisu ke Korintským, v kapitole 14. ve verši 33., kde čteme:

"Bůh není Bohem nepořádku, ale Bohem pokoje."


Ó Bože, otevíráme se Tvému slovu, dej, ať zaslechneme něco nového, slovo Tvé. Amen.  

Přátelé v Kristu,
na formulaci apoštola Pavla je něco zarážejícího. Proč neřekne Pavel stručně a  jasně: Bůh není Bohem nepořádku, ale Bohem pořádku. V této části svého dopisu do korintského sboru se apoštol docela konkrétně zabývá bohoslužebným pořádkem. Nejrannější křesťanské bohoslužby byly spontánní a divoké. Jedni byli v extázi a blábolili či křičeli v nesrozumitelných jazycích, v jakémsi duchovním esperantu, kterému se nikdo neučil, ti druzí, chtěli kázat. Nemohli se dočkat a skákali předešlému kazateli do řeči, jiní vkládali ruce na nemocné a jiní do toho zpívali a zase jiní nečekali na ostatní a  již si vybalovali jídlo přinesené na agapu či již pili víno a již slavili poslední večeři Páně. "Počkejte na ostatní", píše Pavel do Korintu. Nebylo by to nijak překvapující, kdyby ve svém dopise napsal "Bůh je Bohem pořádku", kdyby napsal "Ordnung muss sein", to se nedá nic dělat. Na nedělních setkáních prvních křesťanů to vypadalo jak v  židovské škole, jak v synagoze, byl tam šrumec jako ve včelím úle a my si můžeme říci - to my jsme dnes, po dvou tisíci letech, přece jen dál, my jsme bohoslužby a  hlavně jejich pořádek zvládli a kultivovali. Katolická mše má svůj řád a ti zasvěcení vědí přesně co přijde a ti nezdrženliví z nich trochu předbíhají. I u nás vládne pořádek, vše jde jako na drátkách. Když vrznou dveře, zaryčí nemluvně či někomu spadne zpěvník, tak celý kostel zatrne a maně se ohlédne tím směrem. Prostě bohoslužebný pořádek jsme zvládli a lhal by ten, kdo by tvrdil, že je tu v neděli ráno brajgl, nebo že to zde probíhá chaoticky.

Bůh je Bohem pořádku - takový nápis bychom si sem mohli napsat na stěnu, ovšem, kdyby to byl citát z Písma, kdyby to byl citát z Pavlova dopisu, ale on to právě není. Apoštol píše: Bůh není Bohem nepořádku, ale Bohem pokoje (či míru). To překvapivé je, že zde opakem nepořádku není pořádek, ale pokoj - Boží šálom - a jeho bezpodmínečný předpoklad - svoboda. Bez svobody nelze mluvit o pokoji. Jsem přesvědčen o tom, že naprostá většina našich spoluobčanů, že téměř všichni jsou pro svobodu osobnosti. Ale, když bychom sebrali všechny stížnosti našich spoluobčanů a byla by to fuška, je jich opravdu dost, tak bychom zjistili, že lidé nejvíce postrádají pořádek, řád, pravidla a jejich dodržování. A z toho můžeme dedukovat: Každý z nás, každý člověk, si přeje svobodu i  pořádek, chceme oboje. Hledáme jak tyto dvě hodnoty skloubit v osobním i společenském životě, v duchovním životě víry; ve všech vrstvách a rovinách našeho života a našeho činění se nechceme vzdát ani jednoho ani druhého. Nechceme být ani jakýsi freeci, hledající pouze svou svobodu bez vztahu a zodpovědnosti a nechceme být ani zákoníci, fanatici řádu, kterým život uvíznul v síti předpisů jako v pasti. Apoštol Pavel ví o  čem mluví. Vždyť on je vyléčený farizej. Žil pod zákonem, jak sám říká: otročil zákonu, ale na své cestě prozřel, přijal Krista, rozsvítilo se mu, ví o křesťanově svobodě a  ví, že to není bezuzdnost ani volný pád.

Bůh je Bohem pořádku, tak to nemůže Pavel po své zkušenosti napsat. Pořádek, to je něco lidského, to je uspořádání, které může být částečně spravedlivé a které může být nespravedlivé. Pořádek měli rádi například nacisti - vrazi s bílým límečkem a nablýskanými holinkami. Byl i komunistický pořádek, který se narušoval již tím, že člověk myslel a svébytně žil. Aby byl zachován pořádek - tím mnohé krutovlády ospravedlňovaly likvidaci nepohodlných lidí, své razie a čistky. Uprostřed nespravedlivých lidských pořádků toužili lidé po vyšším řádu, po dokonalejším uspořádání, po něčem velkolepém, po tom, co cítili v uspořádání, ve kterém žili, v uspořádání země, moří a nebeské klenby, v harmonii, ve které byli a jsou jednotliví lidé jen na kratičkou chvíli hosty. Uprostřed často bídných lidských pořádků hledali a nalézali lidé dávné a věčné pořádky Boží - Boží z  ákon. Dávný modlitebník zpívá ve svém žalmu: "Abych činil vůli Tvou, Bože můj, libost mám nebo zákon Tvůj jest uprostřed vnitřností mých." To už nejsou pouze lidské pořádky, to je svobodné vyznání lásky řádu nejvyššímu, za kterým člověk tuší námi nedefinovatelnou a námi neuchopitelnou milující bytost.

Svoboda je poznaná nutnost, řekl Karel Marx - poznaná nutnost - to zní dost smutně, osudově, řecky. Já to cítím z toho žalmu, ale i z mé a naší víry jinak. Svoboda je zalíbení či zamilování si Božího uspořádání, svoboda je poznaná přívětivost a náklonnost bytí, svoboda je spolutvorba s Boží láskou, svoboda je spolupráce na Božím pokoji, na jeho uspořádání, na jeho panování, na jeho království. Ať žijeme v jakékoli době, v sebehorších podmínkách, vždy máme ještě tuto možnost, tuto svobodu v našich malých denních činech, spolupracovat na Božím pokoji, žít a vytvářet království Boží. Apoštol Pavel to ví, vždyť on zažil tu hrůzu, zažil, že i to nejkrásnější a nejvyšší - zákon Hospodinův - dostane-li se do lidských rukou, že i to nejsvětější se v lidské úpravě stane dusítkem života - škrtičem, který stahuje Tvé hrdlo, že to Boží se v lidské výpravě stane antibiotikem, něčím protibožím. Pavel to ví a právě proto píše do Korintu i nám: "Bůh není Bohem nepořádku, ale Bohem pokoje". Boží pokoj - šálom - v novozákonní transpozici království nebeské, to je pro apoštola náhrada za pofiderní pojem pořádek. "Blahoslavení tvůrcové pokoje" - tak to říká Ježíš v blahoslavenství a v jeho duchu píše i Pavel. Snad zbývá už jen říci, že tvorba pokoje - to neznamená jen holubičí mírnost, stálé přitakání, stálý kompromis a  bezzubý úsměv. Pokoj - Boží pokoj - to je zaslíbený, konečný stav této planety. Šálom - království Boží - to je budoucnost každého z nás, to je předem prozrazený výsledek, šálom či Boží království, to je plnost kvalit, o které se dnes bojíme, které tu jsou v pohrdání a jakoby bez šance. I když to tak vůbec nevypadá, i když se to dnes zdá jako holé šílenství, přesto věřme, že na této zemi nezvítězí pořádky nejnižší, nejubožejší a nejkrutější, ale šálom - plnost pokoje Božího království. Ne, že bychom ho vybudovali my, to rozhodně ne, je a bude to Boží dílo, na kterém můžeme maličko participovat, jen pokud nám to umožní naše víra, jen pokud nám to dovolí naše naděje, jen pokud nás inspiruje láska, ta Boží. "Bůh není Bohem nepořádku, ale Bohem pokoje." Bůh je zdrojem - prazdrojem pokoje, ze kterého může čerpat každý člověk, který ve svých dnech nechce sloužit marnosti, ale skrytému smyslu života. "Přiblížilo se království nebeské." V Ježíši Kristu se nám stalo blízkým, dostupným, stalo se naší reálnou možností a reálnou šancí, tak sláva a amen.

Zdroj: http://www.usalvatora.cz/