Tak se zdá, že tento boj jsme definitivně prohráli. Už když jsem tu ženskou viděl, s jakou nedůvěrou si minulý týden prohlíží naše kytky v redakci, tušil jsem průser. Každou kytku si totiž s viditelnou pachutí prohlídka, nenápadně se otřásla a poté si něco zapsala do svého bloku. Když se od něj odtrhla, usmála se na celé kolo a zase zmizela. Dobře nám tak, měli jsme tušit, že se právě připravila na závěrečný útok proti našim kytkám. Co byste také čekali od profesionální zahradnice, kterou si naše drahá firma – zaměstnavatelka najala na likvidaci květin v redakci?

Zjišťuji ovšem, že psáti o našich redakčních kytkách postrádá smyslu, leč nikdo nemůže pochopit, co kytky pro náš redakční tým znamenají a jaké zázraky museli někteří členové tohoto týmu absolvovat, aby kytky zachránili už při jejich prvním smrtelném nebezpečí – při stěhování naší firmy do zcela nové, betonovo-skleněné budovy, kde všichni chodíme na krku s kartičkami jako ty kravičky, které si pamatuji z  „rodného“ lhotského jé-zed-dé. Ale nemějte o nás strach, téměř všichni jsme mladí, optimističtí, výkonní, poslušní... Jen ty kytky nám to nějak kazí…

Co je to čeká? „Vedení firmy se rozhodlo, že prostory v celé budově budou mít upravenou, dobře vyhlížející podobu…Ukončíme zdejší prales, který tady vznikl živelným sestěhováním mnoha kytek mnoha podob a mnoha různých květníků… Během příštího týdne bude do našeho oddělení nastěhováno zhruba osm nových kytek v jednotných květináčích….Z toho důvodu všechny, kteří si sem přinesli své kytky, vyzývám, aby si je zase odnesli domů. Jinak budou během příštího víkendu odvezeny a následně sešrotovány….“