To bylo tedy ráno…Už v půl sedmé čekáme (nenápadně) s fotografem před domem ministryně školství Petry Buzkové. Začíná akce, v redakci známá pod zkratkou „MOTOGROSS“, tedy sledování toho, jak řidiči vysokých ústavních činitelů brázdí české silnice. A proč takový název? Před půl rokem se při stejné akci chytil do sítě tehdejší premiér Stanislav Gross, který je zřejmě dodnes přesvědčený, že jsme číhali jen na něj. Vysvětlujte mu to…I dnes na něj číháme…

Ministryně nikde, alespoň mám čas pročíst si Respekt (je v něm opět řada zajímavých článků!). A také dopis, který jsem stačil vzít ze schránky i s MFD. Píše mi pan Kolečkář ze Slovácka, který odešel v roce 1949 z Československa a až do devadesátých let žil v Kalifornii. Požádal jsem ho, zda by mi pomohl s mapováním lidí, kteří v našem regionu bojovali proti nesvobodě, mimo jiné v padesátých letech. Je nesmírně potřebné je nahrát a nafotit, aby jejich svědectví zůstala zachována…

Pan Kolečkář pomoc slibuje, ale cítím, jak moc je zklamaný. Návrat domů pro něj znamenal mnoho trpkých zkušeností. Popisovat je tady nemá smysl, všeci víme, jak liknavě pracuje úřednictvo, policie i soudy, kolik zlodějů tady najdeme na každém rožku. Vše toto pro něj bylo nezvyklé a šokující.

Píše mi také o tom, jak chtěl, aby děti poznaly kruté prostředí věznice v Uherském Hradišti. Sám tam několik měsíců v padesátých letech zažil a vzpomíná, jak se na Vánoce z hrdel týraných vězňů nesla slova „Narodil se Kristus Pán, radujme se…“

„Má poslední trpká zkušenost byla vloni, když jsem po velikých problémoch dostal do hradišťské věznice celů třídu maturantů na prohlídku. Byli šokovaní a řekli to ve škole spolužákům a uskutečnila se exkurze druhá. Ale běda – doma to řekly děcka rodičom, načež to nějaký bolševický rodič domluvil s nějakou soudružkou a tá další prohlídky zakázala s odůvodněním, že tam padá omítka a někdo by mohl být zraněn….“

Zajímá vás ještě ministryně a další "stíhaní" politici? Zajímá? Kupte si čtvrteční MFD...

(psáno 2/6)