Jsem magor! Magor! Magor! Mohl jsem mít po narození dcery ve čtvrtek a pátek volno, ale místo toho jsem od rána do večera v práci. Uvažuji nad tím, že se na páteční hlasování o  nedůvěře poslanců k vládě vykašlu, ale ráno je mi jasné, že to nedokážu. Musím do sněmovny, i kdybych byl na smrtelné posteli!

Co nás, zvěstovatele každodenního zpravodajství nutí vrhat se každý den do tohoto nesmyslného psaní, jehož život rovná se životu jepičímu? Co nás nutí chytat každodenní události a strachovat se, že nám z nich určitě něco uteklo? Co to je za závislost, která nás nutí každou hodinu ladit zprávy, nahazovat teletexty, pátrat po agenturním zpravodajství, pípat informacemi na svém mobilním přístroji a ještě k tomu brouzdat minutu za minutou po internetu?

Kdo jsme my, hltači nejčerstvějších informací, na které si s chutí mnozí zanadávají, aniž by o nás cokoliv věděli? Copak o nás ví ministr kultury Dostál, který mi v pátek v parlamentu pravil, že jsme hyeny, že na nás může prdět a také prdí? Copak o nás ví ministr a nový místopředseda ČSSD (který dostal ve straně na starosti kontakt s médii) Paroubek, který mi v pátek oznámil, že nejdříve ze všeho je nutné zpřísnit pro novináře tiskové zákony? Copak o nás ví všichni ti, kteří se všude možně k naší práci vyjadřují a  urážejí nás? Copak o nás ví onen poslanec, který mi naprosto bezelstně nabídl, že mi bude poskytovat dobré informace, když mu pomůžu, aby byl často vidět v  novinách?

Mám rád svět zpravodajství a obdivuji mnohé z těch, kteří se v něm pohybují. Ve světě, kde je ze všeho nejdůležitější uzávěrka vydání, rychlost zprávy a její čerstvost. Kde všechno ostatní je méně důležité, kde se kariéry nedělají, kde soukromý život neexistuje, protože začíná pozdě večer a končí brzy ráno. Zvláštní svět nočního bdění, kdy se člověk leká, zda něco při psaní nepopletl a  kdy přemýšlí, co zajímavého a smysluplného bude druhý den psát. Aktéři tohoto zcela specifického světa jsou často příliš mocní, ambiciózní, sobečtí, sebevědomí. Ale tady má stále svou cenu víra ve spravedlnost a pravdu, byť mnozí jsou přesvědčeni jen o své pravdě a svém pohledu na svět. Tak honem s ním do novin! Není nic horšího, než jeden názor, který si uzurpuje veškerý prostor…

Ano, v tomto světě informace utíkají tak rychle jako utíká život těch, kteří s cigaretou v ruce i bez ní, se sebezničující nervozitou dopisují další ze svých elaborátů. Tady se stárne rychleji, bolestněji a osaměleji, protože cena za svezení na tomto kolotoči je vysoká…Ale nasedejte, kolotoč se rozjíždí, nenasytný bumbrlíček potřebuje nakrmit dalšími informacemi…