Klasika. Jako obvykle jdu na výstavu poslední den. Ještě štěstí, že výstavu o Adolfu Hoffmeisterovi o měsíc prodloužili, jinak jsem ji už neviděl. Je úžasná, skvělá, fantastická! Klasický levicový intelektuál, který čichnul ke komunistům, aby si nakonec četl dopisy z komunistické Tvorby, v němž mu odepisovali, že mu nic neotisknou, a on nakonec „prozřel“. Především ale skvělý karikaturista, bez kterého si nelze první republiku představit. Čím víc jsem výstavu procházel, tím víc jsem cítil, jak nesmírně moc nám dnes takový člověk chybí. Potřebovali bychom ho!!! Na všechny Grosse, Kalousky, Topolánky, poslance atd atd…Strašně moc! A nejen na politiky!

Přišel jsem domů a otevřel si jednu jeho knížku, kterou už mám dlouho: Piš jak slyším, kniha interviewů.

Hoffmeister totiž nebyl jen skvělý kreslíř, ale také novinář. Dívám se na jeden z odstavečků, který jsem si už tehdy podtrhl, jde o úvod rozhovoru Hoffmeistera se spisovatelem J. Wickhamem Steedem. „Znám jednoho mladého člověka, kterému řekla dívka, že není spisovatel, ale žurnalista. Tato otevřená rána v jeho srdci zeje a je nezhojitelná. Nezbylo mu než snažit se naplnit osud a tak kudy chodí, tudy prohlašuje že žurnalism je vznešené, velké a těžké umění. Dal jsem tu otázku Steedovi. Ne, pravil, žurnalism není umění, žurnalism je služba. Journalism is a ministery.“

Byl jsem se také podívat na výstavě Josefa Sudka na Pražském Hradě, stavil jsem se také ve „svém“ evangelickém kostele U Salvátora. Vydržel jsem celou dobu, byl jsem zvědavý na kázání pro mě nového faráře. Nebyl špatný, ale Sváťa Karásek – předchozí farář tady U Salvátora – móc chybí. Proč? To by bylo dlouhé povídání….

RB