Klasický fofr. I když v něčem přece jen neobvyklý. Budoucí premiér Paroubek svolává tiskovku hned dvakrát. Nejdříve ráno, kdy vysvětluje svou nespolupráci s někdejší Státní bezpečností a pak ještě jednou, odpoledne, kdy oznamuje složení své vlády.

Na obě tiskovky spěchám, i když by možná postačilo vzít si informace z  agentur, protože Paroubek je dost stručný a moc toho nenapovídá.

No co, alespoň si prohlídnu jeho mluvčí, která se stává jedním z  hlavních témat redakčních debat. Je fakt docela hezká, zatím i velmi vstřícná (tedy, pardon, myslím po novinářské stránce) a po Paroubkovi velmi sebevědomá a ambiciózní. Jak se ti dva potkali?

Na přemýšlení není čas, jsem rád, že mi u ještě ministra pro místní rozvoj zajistila několik minut. Rychle je využívám, abych získal pár jeho vět do portrétu, který o něm píši do příštích dnů.

Jak se ale soustředit na psaní, když venku je tak krásně?! Snažím se udělat si alespoň nějakou radost. Vyskakuji z tramvaje a pádím do svého nejoblíbenějšího vetešnictví a antikvariátu zároveň, jen kousek od Národního divadla. Nádhera! Mají tady celou sérii knížek o filmařích šedesátých let. Co knížečka, to skvost - Forman, Chytilová, Jireš, Juráček, Schorm, Passer, Němec, Vachek, Buňuel, Visconti, Bergman, Welles , Fellini. Není to bomba?

Jé jé, čas utíká, rychle do redakce! Vždyť naši čeští géniové staronové vlády čekají na zpracování, uzávěrka se blíží! Je našim prokletím, že s  nimi obcujeme mnohem více než s černobílými hrdiny filmových pláten...