Editovací služby mě zasáhly plnou parou. Kdo to vlastně ten editor je?! Často slyším tuto otázku a raději ani na ni neodpovídám. Víte, ono je to složité vysvětlování.

Kdo je tedy ten editor? Alespoň v podání deníkového novinového editora? Striktně a ošklivě úředně by šlo říci, že ten, kdo velí autorovi článku. Ve skutečnosti je editor ten, kdo autorovi slouží tím nepokornějším a nejnápadnějším způsobem. On má být autorův partner, který mu pomáhá hledat cestu k co nejlepšímu článku.

Editování vyžaduje specifické vlastnosti. Především klid (trpělivost!). Ovšem ne takový ten „švejkovský“, který je trvalý a spokojený. Spíše klid, který pomáhá autorovi, aby mohl v pohodě psát a věřil tomu, že se mu psaní daří. Není nic horšího než příliš nervózní a příliš nespokojený editor, který sází jen na popohánění autora a jeho neustálé peskování.

Jestli může editor něčím autorovi posloužit, je to právě klidem a také radou (nápadem!). Dobrou radou, protože za nic jiného není autor tolik vděčný, jako za dobrou radu. Jak například začít článek psát, co z něj „vyhmátnout“ jako nejdůležitější informaci, jaké zvolit citace, koho citovat, jak článek uzavřít, jaký dát titulek?

Být editorem vyžaduje být také co nejlépe informovaným člověkem. Mít perfektní přehled o dění během dne, vědět co nejvíce o tématu, které edituji. A mít třeba ještě po ruce zásobník kontaktů, kterým žádný autor nikdy nepohrdne.

Jak vidno, být editorem je nevděčné. To ale neznamená raději jím nebýt. Pro čtenáře je neviditelný, ale přesto nikdo nemůže autorovi zničit jeho práci tak, jako právě editor. Nebo naopak – nikdo nemůže povýšit autorův článek na skvostné dílo tak, jako právě editor.

Pokud toužíte po editování, nezoufejte. Být výborným editorem je dlouhá cesta k cíli. A mnozí se po této cestě trmácíme….