Potřebuji psát, číst, vyřizovat dopisy, přepisovat různé nahrávky, procházet stohy novin, zjišťovat, co mám na stovce nahraných videokazet, pracovat na spoustě dalších věcí, ale nic z toho nejde...A co přeplněná knihovna? Snad v důchodu...Anička pláče. A já vždycky v sobotu pochopím, co vlastně ty ženské celé dny na mateřské s děckama dělají, když musí mít přece tolik času. A už rozumím také tomu, proč ty předplacené noviny ve schránce si Dana nevyzvedne a pěkně si v nich nepočte...

Nikdy jsem netušil, jakou změnu to maličké škvrně do života přinese. Jak jsem to vlastně dříve pracoval? I když venku pálilo krásně sluníčko, já zatáhl závěsy, rožnul lampičku a vyžadoval úplný klid. No ale vysvětlujte to dvouměsíčnímu kojenci... Zdá se, že s psaním a vším dalším je konec. Nic se nestane, maximálně mě budou pisatelé mailů proklínat, že jsem neodpověděl, a já třeba konečně pochopím, že nic z toho co dělám či chci dělat, není vlastně vůbec důležité.

Ale řekněte mi, jak jen to ty ženské zvládají, když jsou přitom mnohem silnější, schopnější, aktivnější, atraktivnější, tajemnější a příjemnější než my chlapi?