Profesionální deformace. Stojím brzy ráno v  supermarketu u hromady novin a sleduji, které hromádky ubývají nejrychleji....Na naši MF DNES, Právo i Lidové noviny si s klidem můžu něco odložit, protože mám jistotu, že mi "to" dlouho zůstane nehnutě na místě...To Blesk mizí jeden za druhým, rychle ho házejí do košíku mladí, staří, fešné, dobře udržované robky i utahané tety v teplácích...V Blesku můžou mít radost, daří se jim! Jenže mně je z této kombinace blbostí a p.r. nevolno, raději odcházím, abych nepřekážel dalším bleskovým čtenářům v přístupu k jejich čtivu...A večer si dáme estrádku na Nově, co říkáte?

Utíkám domů, ladím internet a brněnský rozhlas, kde vyhrává Max Witman a hned po něm přicházejí nádherné Toulky českou minulostí (184. schůzka - Jan Hus)...Miluji tě brněnský rozhlase....Neexistuje lepší vynález než rozhlas!

...A odpoledne mi to nedá, abych se nešel podívat do kulturního domu Vltavská. "To je Pepíčku to místo, kde se kdysi snažil jeden mladý pán, shodou neuvěřitelných náhod předseda celé naší vlády zachránit, a nakonec potopil celou svou partaj," budou jednou vyprávět na procházce dědečkové svým vnukům. Přišel jsem až na tiskovou konferenci, a vzhledem k tomu, že jsem měl celý týden volno, připadal jsem si jak ťulipas. Pan premiér tam představil nějakého chlapíka Kohouta, kterého si, můj ty Bože, vybral za svého nástupce. Ano, Pepíčku, tehdy si předsedové vlády vybírali své nástupce! A ještě k tomu si s  neodolatelným úsměvem poroučeli, za jakých to podmínek jsou vůbec ochotni z  vlády zmizet. Také ten pan premiér na tiskové konferenci hned opravil novináře, který už automaticky počítal s tím, že odstoupí. "Ještě jsem neodstoupil," skočil mu do věty premiér a zase se táááák nádherně usmál. A  ten Kohout, ten se móc snažil, ale mluvil tak nesrozumitelně a nezajímavě, že jsem ho i přestal poslouchat. Pepíčku, řeknu ti, tehdy bylo neodolatelné psát o  naší sociální demokracii, protože takové ňoumy by si široko daleko nenašel. Vždycky se pustili do sebe a pak přišli s návrhy tak blbými, že je snad vážně nemysleli ani oni sami. Nu, jak to s nimi dopadlo? To si řekneme Pepíčku až příště, protože tahle taškařice bude mít ještě dlouhéééé pokračování....