DOLNÍ NĚMČÍ

Nedělní ráno spěchám do Dolního Němčí, v osm hodin má tady začít fašank. Tršoku je ospalý, ve Lhotě jsem fašankoval až do tří hodin. Ráno je opět pořádná zima, vesnice je téměř prázdná, zdá se mi, že tady snad ani fašank není. Prostě omyl, někdo se spletl, když nahlásil začátek na osmou. Nakonec mě zachraňují muzikanti, právě oni totiž stojí opuštěni a pořádně prokřehlí u kostela. Nástroje jim mrznou a nechtějí hrát. Kde jsou fašankáři? A kdo to tady v Dolním Němčí vlastně je?
Toto jsem tedy nečekal? Z jedné z budov vyběhnou dospívající kluci a hned doslova utíkají na kolečko po vesnici. Pohled na ně může tradiční ctitele tradic pobouřit. Někteří mládenci jsou oblečeni do krojů, na krku mají pokladničku, polepenou vskutku netradičně. Jak to říct? Kluci prostě vystříhali pornografické časopisy nejtvrdšího stylu.
Sledovat ale fašankáře je zážitek. Představte si z dvacet mužů, kteří sprintují barák od baráku, každý z nich dostane do pokladničky několik drobných a už zvoní u sousedů. Nikde jinde jsem něco takového neviděl! Prý je to tradice, odvedenci takto oblečeni a takto obdarováváni jsou tady k vidění každý rok. Tedy žádné velké pohoštění, koláčky, uzenina nebo slivovice. Jen pár drobáků. Že by známka lakomství v této vesnici? No, snad to tak hrozné nebude, když už odjíždím, vidím, že v jednom z domů zvou fašankáře i s muzikanty dovnitř. Jak byli pohoštěni nevím, musím ujíždět.