Následující dva články mě přišly od dvou zajímavých žen z Hluku. První je paní Marie Plačková, hlucká kronikářka a knihovnice, druhou paní Emilie Morozová, která se snaží kromě jiného o uchování lidových tradic. Obě ženy píší o krásné akci, kterou Hluk zažil v sobotu 3. března.

Snad jen dodám, že si draní peří, a to dokonce v Hluku, ještě jako malý kluk pamatuju. Mohlo mně být tak pět let, když jsem doběhl domů s rozřezaným kolenem. A vpadl jsem přímo do místnosti, kde několik Hlučanek dralo peří. To je tedy má vzpomínka na draní, ale dodnes cítím i onu zvláštní a stěží popsatelnou atmosféru, která na takových sezeních panovala.

Mimochodem, občas se mě někdo ptá, proč o Lhotě píši jako o skororodné vesnici. Je to proto, že mou rodnou vesnicí je právě Hluk. Mám ho moc rád, a mou snahou je o něm a lidech v něm psát mnohem častěji, než dosud. Takže po franí peří budou určitě následovat další hlucké články.

RB

V Hluku se dralo peří

Hlucké tetičky nemají oficiálně volenou předsedkyni, pravidelné schůze ani dlouhodobý plán činnosti. Přesto jsou to ženy, které nikdy nemají daleko od slov k činům. K zorganizování starodávného draní peří jim stačilo několik málo dnů.

Místo konání bylo jasné do prvního okamžiku. Nikde nebude mít tato akce patřičnější atmosféru než v domkoch na Rajčovni! Hlucké památkové domky už dávno nejsou zásluhou městského úřadu a láskyplnou a obětavou péčí manželů Jelénkových jen muzeálním objektem. Slouží k velké radosti Hlučanů k častým kulturním akcím. Všichni, kdo je navštívili vám potvrdí, že iluze dávno uplynulých časů je v jejich zdech naprosto dokonalá. Tak tomu bylo i v sobotu 3. března.

Tetičky se začaly scházet úderem třinácté hodiny. A žádná nešla s prázdnou. Celé draní se mělo odehrát během jednoho odpoledne a byla by chyba, kdyby dílo nezavršil aldamáš, v Hluku „audamáš“. A tak se stůl postupně plnil bábovkami, kynutými vdolky, makovými buchtami a jinými tetičkovskými výtvory.

V útulné jizbě sálala roztopená kachlová kamna, na posteli seděla děcka jako vystřižená z Uprkova obrázku. Na stole ležela hromada bělounkého peří, tetičky neváhaly a pustily se do ní. Těžko říct, co šlo rychleji, zda draní samotné, či řeči tetiček. Bylo znát, že se už dlouho neviděly a každá chtěla rychle sdělit to své. Na klebety typu „kerá s kerým“, ale vůbec nedošlo. Stačilo zabrousit ke vzpomínkám na školní léta, a už se odvíjel pás vzpomínek na nechvalně známá padesátá léta, která byla pro pilné dračky dobou dětství či dospívání.

Besedovalo se opravdu bez zábran, a to proto, že si žádná z účastnic nevšimla mikrofonu zastrčeného za petrolejkou. A tak čas plynul, peří ubývalo a několik účastnic zažertovalo s přítomným starostou na téma „obecní houser“. Pokud by ho obec letos pořídila, jistě by bylo peří při příštím draní mnohem víc.


No uvidíme!

Marie Plačková

...A ještě jednou o draní peří v Hluku

První sobota v měsíci březnu byla velmi deštivá, ale nic to neubralo na naší náladě při setkání v památkových domcích v Hluku. Čekalo nás milé přivítání manželů Jelenkových ve slovácké jizbě, která byla příjemně vytopená kachlovými kamny.

Za velký stůl zasedly vystrojené tetičky ve všedních krojích, aby obnovily tradice, které už neznají naše děti -  jako právě draní peří.

Hospodině nacpala bělostné peří do kameninového hrnce a každá dračka si odebírá a dere. Když se dá tolik žen do práce, tak peří v hrnci ubývá, ale když se rozvážou jazyky, tak se vše přebere, co kde nového, kde jaká klebeta.

Zní ale i krásné slovácké písničky a  vzpomínání na životní příběhy. Dětem jsme vyprávěly různé povídky o hastrmanech. Pomalu se plní stůl prachovým peříčkem ke spokojenosti hospodině, která nás pobízí malým pohoštěním.

K večeru bylo dodráno a následoval audamáš. Místo peří stůl zaplnily buchty všeho druhu, k tomu dobrý šípkový čaj , něco tvrdého do skla, a nakonec dobrý párek.

Družná zábava pokračovala s našimi milými hosty, paní kronikářkou, panem starostou a jeho ženou, kteří naše akce podporují a mají zájem o naši činnost.

Tímto bych všem uvedeným - a zvlášť duši těchto akcí, paní Lekešové - za všechny tetičky poděkovala s přáním elánu a pevného zdrav do dalších dnů.


Emilie Morozova