Vzpomínka na květen

Osmého května 1945 odpoledne jsem se vracel domů. V centru města už nebylo na koho střílet, Němci odjížděli. Na příkopech stál kamelot a vyvolával: Národní listy!

Koupil jsem si je ze zvědavosti a z nostalgie, za války byly zakázané. Před válkou pravicové, antikomunistické a ne probenešovské. Tentokrát v nich nebylo nic, co bych nevěděl.

Nevím přesně, zda již druhý den, ale v každém případě za krátký čas už Na příkopech ten kamelot nestál, Národní listy byly zase zakázané. Nebylo to sice nikde publikováno, ale prosté přestaly vycházet. Nevím, zda to byl první, ale rozhodně jeden z indexů, které po vítězném konci války následovaly.

Tehdy (možná už trochu dřív) se mi dostal do ruky Košický vládní program.

Přesně si pamatuju, jaký dojem na mne jeho četba udělala. Národní fronta, založená na povolených čtyřech stranách, určených v Moskvě, s povinnou oddaností Sovětskému svazu.

Řada sociálních a jiných opatření určených seshora, aniž se kdokoli ptal společnosti. Ani stopy nějakého pokusu o obnovení demokratických ideálů první republiky.

Domnívám se, že mi bylo jasné už tehdy, že opakovat doslova první republiku není možné. Ale přesto jsem si myslel, že vojáci na západní a snad i na východní frontě za ducha té republiky bojovali.

Chodil jsem v těch prvních dnech dost po ulicích. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo se jen tak toulal a pozoroval.

Naproti paláci Dunaj vidím shluk lidí. Uvnitř v domě seděl u stolu nemladý muž a z otevřeného šuplete vyndával různá vyznamenání a těm lidem z ulice je rozděloval. Nevím, jak dlouho to dělal, ale druhý den tam už nebyl.

Takové vyznamenání bylo výhodné například pro přidělení bytu. Do té doby se byty pronajímaly, teď se začaly přidělovat. Zrodily se bytové úřady.

Z koncentračních táborů se začali vracet Židé. Ti, kteří přežili. "Vy že jste si u nás něco schoval, nějaké cennosti nebo něco podobného?!? To bude asi nějaký omyl.." Nebylo málo takových případů.

Omyl, to slovo se mi vrací. Jak je možné, že se celý německý národ nechal zmást Hitlerovou fantasmagorickou ideologií, postavenou na myšlence Čisté rasy?

To si v těchto dnech často říkáme.

Ale jak je možné, že jsme se my nechali zmást a uvést v omyl podobně fantasmagorickou, na myšlence vlády proletariátu postavenou ideologií komunismu?

A jak je možné, že se i v současnosti nechá tolik lidí mást řečmi dědiců komunismu? Nebojím se jich, ale budí ve mně odpor. A je mi lito, že stejnou nechuť, ba hnus necítí někteří vedoucí představitelé našeho státu.

IVAN MEDEK

(zdroj: www.bbc.cz)