HLUK

Do Hluku už přijíždím na poslední chvíli, musím totiž spěchat za rodinnými povinnostmi a potom do Prahy. Hluk si ale nechci nechat ujít, mám ho rád, vždyť je to vesnice, kde jsem žil do svých šesti let a kam se možná jednou vrátím.
Také proto jsem potěšen, když už z dálky vidím, že tady má fašank pořádný švih a úroveň. Alespoň to tak vypadá na první pohled. Sice žádné maškarní masky, žádné groteskní kroje, ale za to nefalšovaný mužský sbor, kluci v krojích a pravé housle. A k tomu koňský pár, který táhne vůz, za nímž se na dřeveném kole otáčejí dvě figuríny tanečníků. Potěšující pohled, byť jde výhradně o chlapský podnik!
Hlučané jsou vstřícní hostitelé, v některých domech nabízejí slivovici, celé táce koláčů, ba na šavli fašankářů napichávají i uzené maso.
Při povídání s klukama okolo souboru Babica, kteří fašank zorganizovali ale zjišťuji, že oni sami spíš pociťují zklamání. Trošku jim vadí, že staří chlapi zpívají táhlé písničky, jdou podle nich pomalu, chybí jim fašankový břink. Ještě více si ale mládenci stěžují na vedení obce. Zdá se jim, že nepodporuje dostatečně foklór v obci, vyprávějí, jak se loni nesetkali s pochopením, když chtěli zorganizovat Vinobraní.
Chci končit ale optimisticky, takže skončím povzbudivými slovy hluckých kluků. „Fašank si tady hlavně děláme proto, protože nás to baví."