Zajímavý článek přinesly loni v srpnu okresní Slovácké noviny. S odstupem času jsem se rozhodl ho tady publikovat, protože si myslím, že stojí za pozornost.


Kroje ze Slovácka zmizet nenecháme

Letos padesátiletá vedoucí folklorního souboru Spinek ve Vnorovech Jana Smutná je spoluautorkou projektu, který se má pokusit na Slovácku zachránit a udržet v povědomí současné veřejnosti i generací budoucích kroje. Příští rok by navíc měla bdít i nad fungováním zařízení v Uherském Ostrohu a Blatničce, kde pod hlavičkou obecně prospěšné společnosti Tradice Slovácka budou staré kroje nejen opravovány, ale na zakázku tam mají vznikat i kroje nové. Požádali jsme ji o rozhovor.

* Jak dlouho se folkloru věnujete a co vás k němu přivedlo?
Od svých patnácti roků jsem tancovala ve Veselí nad Moravou ve folklorním souboru Radošov a později také při studiích v Brně. Vdala jsem se za muzikanta, takže jsem k tomu měla blízko i později. V roce 1986 jsme se sešli jako předvoj pozdějšího folklorního souboru a za několik měsíců poté jsme fungovali jako skutečné folklorní seskupení. V roce 1987 jsme už vystupovali na mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici. Spinek je vlastně folklorní soubor s taneční složkou a mužským a ženským pěveckým sborem, včetně cimbálové muziky. Jeho věkové rozpětí v současné době je od 6 do 70 let a čítá kolem stovky členů. Název vznikl podle označení nejstarší části obce Vnorovy.

* Napadlo vás někdy, že byste si mohla založit firmu, která by se zabývala opravami a výrobou krojů?
Touto myšlenkou jsem se zabývala od roku 1999, ale ve Vnorovech nebyly podmínky k vytvoření něčeho takového. Poté, co mě požádala starostka Blatničky Jarmila Hrušková, jestli bych na takovém projektu nespolupracovala, kývla jsem.

* Být v čele na dnešní dobu tak netradičních aktivit, jako je škola řemesel nebo dílny opravující kroje celého Slovácka - nemáte obavu, že může jít tak trochu o velké sousto?
Abych se přiznala, hodně jsem o tom přemýšlela. Podnikat v takovéto oblasti je opravdu téma na zamyšlení. Já ale pořád věřím tomu, že lidová kultura a tradice, obzvlášť tady na Slovácku, žije. Myslím si, že když budeme dělat kroj kompletně celý, mohlo by se nám podařit zákazníky získat.

* Je docela obtížné shánět některé detaily, součásti krojů. Jak a kde hodláte hledat polotovary na tak širokou paletu krojů, jimiž Slovácko disponuje?
Předpokládáme spolupráci v každém regionu s lidmi, kteří se ještě dnes šitím krojů zabývají. Spolupracovat bychom chtěli i se ševci krojových botů. Pan Tureček z Kostic si pro různé komponenty na boty jezdí i do Rakouska. Spolupracuji také s panem Šimšou ze strážnického zámku, který má na starosti depozit krojů, a právě ten mě upozornil například na firmu vyrábějící plechové knoflíky. Myslím si, že se spousta takovýchto drobných řemeslníků po republice najde. V tomto jsem optimistická.

* Jaká řemesla by v ostrožském Přízámčí měla být soustředěna?
Chtěli bychom, aby tam působil švec, protože poptávka po krojových botách je mimořádně velká. Měla by tam být zastoupena i výroba řemenů. Měla by tam být i tkalcovská a šicí dílna. V ostrožském Přízámčí by mělo být soustředěno na jedenáct řemeslníků a v Blatničce čtyři. Využívali bychom i skutečnosti, že obě tato střediska se mohou vzájemně doplňovat. Navíc v Ostrohu bychom měli provozovat školu řemesel, která by formou víkendových nebo i turnusových školení měla dát možnost zájemcům získat zkušenosti z různých řemeslných oblastí právě při výrobě krojů.

* Rekonstrukce kroje není levná záležitost. Budou na to zákazníci vůbec mít?
Cena bude taková, o jak bohatý kroj vlastně půjde. V případě hojného ručního vyšívání se tato cena vyšplhá i na více než deset tisíc korun. Myslím si ale, že si lidé nebudou pořizovat celý kroj najednou, a pak se ta výsledná částka rozmělní do delšího časového úseku. Zákazníci budou mít jistotu, že postupně si u nás tento kroj pořídí celý.

* Z čeho máte největší obavy, až se práce oprav a výroby krojů rozjedou?
Trochu mám obavy z toho, jak budou zákazníci schopni a ochotni v ceně krojů zohlednit tu umělecko-řemeslnou práci našich pracovníků. Nedovedete si představit, jak zdlouhavé může být například ruční šití pánské korduly, vyšívání rukávců nebo cifrování nohavic. Je to tak nimravá a náročná práce, že bez osobního vztahu k ní a lásky ji není možné vůbec dělat.

Zdroj: Slovácké noviny
Autor: Pavel Bohun