V květnu 2004 jsem napsal do MF DNES text, v němž jsem se pokusil podívat na tradici Jízdy králů na jihu Moravy poněkud neobvykle. Upřímně řečeno, byl jsem především rád, že jsem text prosadil na celou stránku do celostátního vydání, protože dát kamkoli do médií regionální téma je poněkud složitější. Jízda králů mě nesmírně zajímá, doufám, že v budoucnosti budu mít čas ještě o této tradici napsat. Zajímá mě ale spíše zákulisí této tradice, tedy to, co není vidět na záběrech televizních kamer nebo ve zpravodajství novin.

Jízda králů. Co zůstává ze slavné tradice?

Na pěti místech republiky dokázali nadšenci udržet úctyhodnou tradici. Všechna jsou na jižní Moravě
Až o tomto víkendu přijedou do Vlčnova davy lidí na 195. jízdu králů, mnozí budou obdivovat místní kroje, vyzdobené koně nebo vyhrávající muziky. Není to však to nejpodstatnější na této tradici.

Slovácko - František Hanáček sedí celý bledý na dvoře statku, levá ruka mu visí na obvaze. Na sobě má ještě kroj, ale slavná jízda králů pro něj skončila už na začátku. Před chvílí spadl z koně a zlomil si ruku.
Tento obrázek z Kunovic na Uherskohradišťsku, kde proběhla jízda králů minulý týden, je pro návštěvníky neznámý. Stejně jako tváře "rekrůtů", v nichž je vidět ještě před nasednutím do sedel napětí i obavy. "Odstrojte ho, já s ním nepojedu!" křičí další z mládenců poté, co se jeho Arnika postavila na zadní.

Sehnat koně? Problém

Stojí za pokus podívat se na jízdu králů jinak, všimnout si věcí, které jsou na první pohled neviditelné.
Zvláště, když se tato akce, při které družina jezdců se svým králem projíždí vesnicí, udržela už jen v pouhých pěti místech České republiky - všechna jsou na jihu Moravy, ve Vlčnově, Hluku, Kyjově, Skoronicích a Kunovicích.
Nelze se reakcím budoucích jezdců divit, koně jezdili při jízdě králů už v předminulém století a nezměnili se, ale člověk se změnil zcela.
"Vybírám pro kluky co nejklidnější koně," říká vyhlášený "koňák" Antonín Konečný z Milokoště. "Jako by v dnešních mladých obecně ubývala energie. Před patnácti lety mohli někteří uhánět na hřebcích. Ale dnes? To nejde," míní.
I tak je ale nutné před výkony jezdců, kteří mnohdy jezdí hodiny za deště, jako nyní v Kunovicích, nebo naopak za velkého horka, smeknout. Zvláště, když se vlastně s koněm "potkají" jen několikrát do roka. Ve všech obcích, kde si tradici udrželi, totiž už téměř žádného koně nemají. Všechny si musí půjčit. "Když jsem jel v roce 1943, tak u nás v Kunovicích bylo po domech 220 koní," vzpomíná dvaaosmdesátiletý František Kolůch. "A v Hluku jich bylo ve čtyřicátých letech minulého století kolem osmi stovek," dodává tamní místostarosta František Rybníkář.

Jak se stát mužem

Pravá podstata jízdy králů leží někde jinde, a opět se dotýká tradic na pozadí 21. století.
"Dnešní kluci nemají nic, co by je pasovalo mezi muže. V minulosti byla v hospodářském a církevním roce řada rituálů, které jim to umožňovaly," upozorňuje Josef Holcman ze Skoronic, jenž jízdu několikrát absolvoval, stejně jako jeho otec či dva synové. Jedním z takových posledních rituálů je podle něj právě jízda králů. "Chlapci se oblečou do krojů a jejich otcové je posadí na koně s větou: Chovej se jako chlap! Přitom ovládají mohutné zvíře a mají právo vykřikovat a volat téměř cokoliv. Nikdy nechodí po dědině tolik čerstvých a nových mužů jako po jízdě králů," dodává Holcman.
Ředitelka Domu kultury ve Vlčnově Zdeňka Brandysová říká, že právě to považuje za důležitější než desítky tisíc návštěvníků. "Jízda králů je vlastně vstup osmnáctiletých kluků do dospělosti. Hlavně kvůli tomuto původnímu významu považujeme za důležité, aby si kluci tradici udrželi," upozorňuje.

Budoucnost? Těžká otázka

Jaká budoucnost čeká jízdu králů, nevymizí její původní význam?
"To je hodně těžká otázka," odpovídá Brandysová. "My se určitě budeme snažit tuto tradici udržet, celý program, který je rozložený na několik dnů, už ale nechceme příliš rozšiřovat," dodává.
František Rybníkář je přesvědčen, že jízda králů bude pokračovat i v další letech. "Stoprocentně ano. Když jsme ji dělali zatím naposledy loni, svolali jsme nejdříve ročník odvedenců. Přišli jen tři, ale když se to rozkřiklo, tak jich naráz bylo osmadvacet. Zájem bude i dál a tato tradice přetrvá," prohlašuje.
Tak trochu jako varování slouží kdysi neopakovatelná podoba odvodů na Slovácku. Ještě loni odcházeli místní "rekrůti" na odvody do okresního města v kroji, za zpěvu lidových písniček ve vyzdobeném voze, taženém koňmi. Modrá knížka se brala jako ostuda. A letos, kdy povinná vojna končí? K odvodu šlo jen několik jednotlivců, bez krojů a v tichu. Ve dvou osobních autech.

***
Co byste měli vědět o jízdě králů
* Jde o jednu z nejpůsobivějších tradic na jihu Moravy
* Po obci jede král s královskou družinou, která má až 22 členů
* Příprava akce je velmi náročná, například jen ozdoby na koně se dělají měsíce dopředu. Na jednoho koně je potřeba až 1600 růží, vyrobit je a umístit na koně nedokáže zdaleka každý.
* Hledat původ této tradice nemá příliš smysl, existuje celá řada verzí, nejznámější mluví o uherském králi Matyáši Korvínovi, který v roce 1469 utíkal přes Moravu v ženském kroji. Aby se neprozradil, nepromluvil. Proto má nyní kríl v ústech po celou dobu jízdy růži.
* Mezi nejzajímavější okamžiky patří chvíle, kdy jezdci vyvolávají různé vtipné rýmy, které začínají pověstným zvoláním Hýlom, hýlom. Ty se týkají glosování událostí v obci nebo třeba charakteristiky konkrétních lidí. Například: "Před týmto domem je višňa, že Anča Černých je moc pyšná."
* Na samotnou jízdu králů se postupně nabalil různorodý kulturní program, který ne každý vítá
* V minulosti byla jízda králů na řadě míst v Čechách, na Moravě, Slovensku i v řadě zemí Evropy
RADEK BARTONÍČEK
Skoronice: vesnice s hlubokými kořeny, která pomáhá i Kyjovu

Skoronice - Skoronice, malá vesnice kousek od Kyjova, je skutečným unikátem.
Jízda králů má tady obrovskou tradici, navíc místní kluci pořádají jízdy králů dvě - jednu ve vlastní vesnici a druhou právě v Kyjově.
"Je zvláštní, že se jízda králů uchovala a rozvinula právě u nás ve Skoronicích, když obec byla v 17. století vypálena a její noví obyvatelé, Němci ze severní Moravy, přišli z odlišných podmínek a s jinými zvyky," upozorňuje místní patriot Josef Holcman.
Právě on tvoří často scénář takové akce, který mívá až padesát stránek. Jeho součástí jsou například i vyvolávky, které jezdci volají před každým ze skoronických domů - mimochodem, něco takového nikde jinde neexistuje.
"Musíme se zastavit opravdu u každého domu. Tam, kde bychom se nezastavili, by to brali jako velkou urážku, na kterou by nezapomněli," upozorňuje Holcman.
Také díky svému otci má všechny vyvolávky, které zazněly při jízdě králů od čtyřicátých let. A jak připomíná, taková sbírka napoví mnohé o Skoronicích a jejich jednotlivých obyvatelích někdy více než například obecní kroniky.

Vlčnov a Hluk: rivalita trvá, i když se situace zlepšuje

Hluk, Vlčnov - Mezi málokterými vesnicemi je taková odvěká rivalita jako mezi Hlukem a Vlčnovem, kde si dokázali jízdu králů udržet.
Pamětníci vzpomínají, jak se z Vlčnova museli ve čtyřicátých letech minulého století odstěhovat mladí manželé, protože Vlčnovjané nemohli místnímu mládenci odpustit, že si vzal Hlučanku.
"Situace se ale lepší," tvrdí místostarosta Hluku František Rybníkář a hned uvádí důkaz. "Letos bude na vlčnovské jízdě králů vystupovat naše dechovka i sbor," argumentuje a hned dodává: "I když to bude pro některé Vlčnovjany šok." Jízda králů ve Vlčnově je nejznámější, největší, nejhonosnější a nejkomerčnější. Proč Vlčnov dominuje? Ředitelka tamního domu kultury Zdeňka Brandysová tvrdí, že to je díky výdrži lidí v obci. "Nikdy jsme tradici neporušili, jako jediní jezdíme každý rok, navíc vždy jede opravdu ročník, který byl u odvodu na vojnu," uvádí.
Jízda králů v Hluku je každý třetí rok, je skromnější, ale mnozí ji právě proto preferují. Hlučané si přitom dávají záležet například na tom, aby koně neměli příliš zdobené.
"My chceme, aby vynikla krása koně," vysvětluje místostarosta Rybníkář.
Kunovice: tradici dokázali vzkřísit po čtyřiadvaceti letech

Kunovice - Na Kunovicích lze ukázat, jak se místo, léta zatlačené pod okresní město Uherské Hradiště, dokázalo po roce 1989 vzchopit. A to nejen stavebním rozvojem, ale kupříkladu i oživením různých tradic.
Tradiční je i jízda králů, kterou sice za minulého režimu několikrát uspořádali, ale jen díky obětavosti místních lidí. "Dělali jsme ji navzdory režimu," říká Jiří Trubák, který jízdu několikrát absolvoval a má velký podíl na její existenci. "V roce 1970 jsme jeli dokonce bez povolení radnice," dodává.
Potom se jízda králů uskutečnila ještě dvakrát a na mnoho dalších let byl konec. Zdálo se, že tradice, o níž je v Kunovicích první zmínka už v roce 1897, definitivně vymizí. Nestalo se. V roce 1996 skupinka nadšenců jízdu králů obnovila, nyní se pořádá každé dva roky.
"Pořádání je náročné, například koně sháníme po celé jižní Moravě," říká Milan Stašek, který seděl na koni už poněkolikáté. A to dokonce jako praporečník a hlavní organizátor, který letos chtěl, aby jízda co nejlépe vynikla - proto se dokonce zřekl vodičů koní.
Místostarostka Ivana Majíčková přitom vzkazuje: "Kluci byli letošním ročníkem nadšeni, byli skvělí, uvažujeme o uspořádání každý rok!"

Najít krále? Nic jednoduchého. Řada adeptů řekne ne

Staletá tradice naráží na nové problémy. Jedním z nich jsou peníze, na koních se tak objevují kasičky na finanční příspěvky
Slovácko - Je nejsledovanějším, nejobdivovanějším a také nejmagičtějším účastníkem jízdy králů. Není divu, vždyť jde o krále. A přesto - možná paradoxně - není vůbec jednoduché ho najít.
"Někdy oslovíme dvě rodiny, někdy sedm rodin, jindy ale i patnáct," říká například Zdeňka Brandysová z Vlčnova.
Jen uvažte, co by měl takový král splňovat: věk mezi deseti až dvanácti roky, schopnost naučit se jezdit na koni, ochotné rodiče, kteří zaplatí desetitisícové výdaje, a navíc mají k tradicím a folkloru vztah.
Co by se stalo, kdyby se král nenašel? Možná konec jízdy králů. Naštěstí na Slovácku stále žijí lidé, kteří cítí, jak nesmírně důležité je tradice udržovat, a neváhají investovat své peníze, pohodlí i čas.
BÝT KRÁLEM? Martin Vlk se rozhodl, a jeho rodiče ho v tom podporovali, být králem loňské družiny ve Vlčnově. Tradice tak může pokračovat, hledat krále je však stále obtížnější. Výdaje "královské rodiny" se počítají na desítky tisíc korun.