Je konec, skoronská jízda králů končí v nedělním odpoledni své několikahodinové putování Kyjovem a naposledy se zastavuje před radnicí. Přál bych vám vidět vlající hřívy jejích koní. Přál bych vám slyšet podkovy jejích cválajících koní.

"Legrůti a bohatýři, věhlasná skoroňská jízdo králů! Kdybych měl klobouk, tak bych smekl, takto se alespoň upřímně klaním za to, co jste pro královské město Kyjov i pro Slovácký rok udělali. Opravdu, upřímně - díky!" volá starosta a pomalu oznamuje konec letošního Slováckého roku.

"Slovácký rok je ten největší svátek, který tady zažíváme. A Slovácký rok bez jízdy králů by byl jako jezdec bez koně. Mně se žene do úst jemná patetičnost a do očí slzy, protože vždy, když odjíždí z náměstí jízda králů, tak víme, že Slovácký rok odkvétá. Takže za čtyři roky, v roce 2011, vás tady budeme vítat se stejnou radostí a upřímností. Díky, že jsme tady mohli být s váma! Ať se daří!" končí starosta, jehož poslední slova už zanikají ve velkém potlesku. "Hýlom, hálom!" odpovídají jezdci mohutným hlasem.

Dvacet mužů na dvaceti koních. Pyšných, šťastných, dojatých. Nikomu z nich se z náměstí nechce. "A já mám koníčka vraného, na čtyry noženky kutého, on mě pěkně vozí, po studenéj rosí..." zpívají a někteří se odvážně staví na sedlo. Je čas pobídnout koně k odchodu. Ještě jedna písnička: "Horé dědinů, chlapcí chodijů, a oní idů k nám..." A ještě další. "Cos porobil, Pavelenko, Pavle, Pavelenko, Pavle, že ťa vézů svázaného v kozle, svázaného v kozle..."

Silné hlasy mužů střídají opět ozvěny koňských podkov, celá skoroňská jízda opouští kyjovské ulice. Král, jeho pobočníci, vyvolávači i výběrčí. A tam, už skoro na konci cesty, bez přítomnosti diváků, sevřou někteří jezdci boky svých koní, kteří tryskem vyrážejí vpřed. Hýlom, hálom!!!

RB

ps. Milí čtenáři, o celé jízdě králů najdete brzy na stránkách ještě podrobnou fotoreportáž...