Tak na tuto knížku jsem se hodně těšil, jejího autora jsem několikrát otravoval s dotazem, jak daleko je s psaním, a když ji dopsal, byl jsem mezi prvními, kdo si ji po opuštění z tiskárny koupil.

Josefa Holcmana mám rád, jeho styl psaní i pohledu na svět je mi velmi blízký, jeho dřívější kniha "Týden co týden" je pro mě tím nejlepším, co vyšlo na téma takzvané regionální literatury, Slovácka, tradic, lidových zvyků, hledání a objevování kořenů...Jsem přesvědčen, že v tomto nemá Holcman konkurenci.

Tedy, hurá hurá, nová kniha je na světě! Na obalu knihy najdou čtenáři při prvním pohledu tučně napsaný název Hýlom, hálom, a když se podívají pozorněji, všimnou si také pokračujícího názvu: aneb kyjov v jízdě králů. Ano přesně tak, malými písmeny. Celý název tedy zní "Hýlom, hálom, aneb Kyjov v jízdě králů", byť po přečtení některých stránek i kapitol bych dodal - toto není zdaleka "jenom" kniha o jízdě králů nebo Kyjově, vůbec ne! To je kniha o mnohém dalším, o čemž bych vám rád někdy brzy napsal.

Nechci se nyní pouštět do podrobnějšího "zkoumání" knihy, do jakési recenze, byť cítím, že mít více času a soustředění, pokusil bych se o ni. Jsem sice podjatý vztahem k autorovi, ale nebral bych na to ohled. Už teď ale musím zmínit v souvislosti s Holcmanem slovo, bez kterého nelze psát nejen recenzi, ale ani nic jiného o této knize.

To slovo, či slova, znění jednoduše - polepšování světa. Mimochodem, objeví se i v knize. Holcman sice píše jakoby "jen" o Kyjově, nebo "jen" o tradici jízdy králů", jenže ze všeho nejvíce mu jde o polepšování světa (možná i vylepšování), takřka na každé stránce tuto jeho snahu cítíte, a to i tam, kde třeba vypisuje zdánlivě suchopárnou historii Kyjova.

Možná se mýlím, ale toto autorům podobného zaměření chybí, jejich psaní je jakoby zaměřeno mnohem více na ně samé či na popis toho, co dělali či říkali jejich kamarádi, jenže Holcman k tomu všemu ještě přidává něco navíc, čímž převyšuje všechny ostatní. To "něco" si ale zaslouží samostatný text, který chci sepsat.

Mimochodem, při čtení této knihy jsem si ještě více uvědomil, jak jsou dnešní jízdy králů nekonečně jiné než ty dřívější. Třeba: Když jsem mapoval letošní jízdy králů ve Vlčnově, uslyšel jsem od jednoho z jezdců královy družiny: "Je to celkem jednoduché. Mám vodiča, ten to odvodí," pravil hoch, který místo jezdění na koni holdoval v přetahování pákou. (viz http://www.slovacko.org/home/?acc=xxxxf346).

Jenže hoši z Holcmanovy jízdy králů byli jiní kabrňáci, ti žádného vodiča nepotřebovali, kůň patřil k jejich životu naprosto přirozeně, a už proto byla pro ně dávná tradice králů něčím zcela jiným.

A podobné je to i s vyvoláváním. Když jezdím po jízdách králů, často slyším vyvolávání, které se neustále opakuje, je dopředu naučené a fádní, jeho příjemcem může být kdokoliv, takže se opakují motivy o pánovi, co nosí brýle či má veliký pupek.

Jenže Holcmanovi vyvolávači? To je něco zcela odlišného! Místo mnoha slov raději napíši jednu ukázku: "Kolem domu tehoto - je široký chodník, a v tem domě bývá - pan Zahradník. Obchodník byl dobrý - dnes je s kšeftem amen, od desíti k pěti mu to vede - státní podnik Pramen." Za léta, co král s družinou Kyjovem jezdí, tak vznikla vlastně zcela originální historie města, skrytá právě do těchto vyvolávek.

Jen pro zajímavost - dlouhá léta je skládá právě Josef Holcman, který navázal na tradici svého otce. V knize je vyvolávek uvedeno hodně, a určitě stojí za přečtení.

Jsem přesvědčen, že za přečtení stojí celá kniha. Myslím, že tvoří jakousi dvojičku s jeho dřívější knihou Týden co týden, kterou jednou někdo nazval biblí folkloristů. Nebylo to asi nejpřesnější označení (blible je přece jen něco jiného a slovo folklorista nemám rád), ale přesto ho tady uvádím.

Vím, že Josef Holcman má větší ambice, rád by napsal pořádný román, já jsem ale rád, že zatím zůstal u svých "starých" témat. Teď už se může do románu s klidem (či spíše neklidem) rychle a naplno pustit.

RB