MEDEK, Ivan
* 13.7.1925, Praha

studium na konzervatoři (obor skladba a hudební teorie),
Praha (nedokončil)
hudební kritik v denním a odborném tisku, 1945-1948
spoluzakladatel a administrativní vedoucí Tallichova
Českého komorního orchestru, Praha, 1946-1948
spolupracovník dirigenta Václava Talicha, 1946-1949
organizátor koncertů Českého spolku pro komorní hudbu,
Praha, 1950-1952
koncertní jednatel České filharmonie (ČF), Praha, 1952-1954
koncertní jednatel a dramaturg Hudební a artistické
ústředny, Městského domu osvěty, Městského kulturního
střediska, Praha, 1954-1962
koncertní jednatel a dramaturg ČF, Praha, 1962-1970
redaktor hudebního vydavatelství Supraphon, Praha, 1970-1977
signatář Charty 77, leden 1977
vystřídal různá zaměstnání (sanitář, umývač nádobí, šatnář),
1977-1978
pronásledován StB a po teroristickém útoku StB proti své
osobě se rozhodl a emigroval do Rakouska, srpen 1978
poradce Amerického fondu pro československé uprchlíky
v táboře Traiskirchen, Rakousko
spolupracovník rozhlasových stanic Hlas Ameriky a Svobodná
Evropa, 1978-1990 (LN/8.9.1998)

má české i rakouské občanství (LN/27.12.1997)

poradce ČF, Praha, 1990-1992
předseda Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání,
11.3.1992-31.12.1992 /zánik federace/
ředitel odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta
republiky ČR, 22.2.1993-29.2.1996
předseda správní rady České filharmonie, 11.6.1993-30.6.1995
vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, 1.3.1996-31.12.1998
(odvolán)

místopředseda občanského sdružení Centrum pro otázky migrace (COM),
duben 1999-

kandidát čtyřkoalice KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU v 
doplňovacích volbách do Senátu v obvodu Prahy 1 (srpen 1999;
získal 9,35 procenta hlasů a skončil na třetím místě)

Rodina:
podruhé ženatý, má tři děti (dva syny a dceru)
Ivan Medek je syn legionáře, generála a spisovatele Rudolfa
Medka a bratrem malíře Mikuláše Medka. Je vnukem malíře Antonína
Slavíčka. Je synovec Herberty Masarykové, vnučky T.G.Masaryka
(ČTK/6.7.1995)

Dílo:
Hudební publicista, teoretik a kritik. Autor a komentátor
hudebních pořadů v rozhlase a televizi (do r. 1970). Publikační
práce v zahraničí.

Vyznamenání mj.:
Cena Československé společnosti pro hudební výchovu (1967)
Cena Českého hudebního fondu (1969)
Řád T.G.Masaryka III. třídy (1991)
medaile Za zásluhy (1999)
Cena 1. června udělovaná městem Plzní (2005)


Ostatní:
před listopadem 1989 - Medek byl proslulý zejména jako
komentátor Hlasu Ameriky. Jeho zpravodajství představovalo po
celé desetiletí jeden z mála pramenů objektivních informací.
Přispěl svými relacemi také k tomu, že činnost Charty 77 a
dalších opozičních skupin vešla ve všeobecnou známost.
1990 - Vrátil se do Československa.
únor 1993 - Přijal nabídku prezidenta Václava Havla k řízení
jednoho z nejrozsáhlejších odborů prezidentské kanceláře - odboru
vnitřní politiky. Připravoval pro hlavu státu podklady pro
rozhodování a politické analýzy širokého okruhu otázek týkajících
se vlády a parlamentu, státní správy, zájmových organizací,
nadací, kultury, zdravotnictví, školství, lidských práv,
národnostních menšin, ekonomiky a bezpečnosti.
18.prosince 1998 - Vedoucí tiskového oddělení prezidentské
kanceláře Martin Krafl uvedl, že bývalý ředitel Úřadu pro
dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Václav Benda nechával
na svém úřadě prověřovat osoby navržené na státní vyznamenání na
osobní žádost kancléře Ivana Medka. Prezidentská kancelář na ÚDV
nikdy takovou žádost oficiálně nevznesla, pouze Medek se soukromě
v této věci obrátil na Bendu, řekl Krafl.
18.prosince 1998 - Prezident Václav Havel odvolal k
31.prosinci Ivana Medka z funkce. Podle prezidenta Havla Medkovo
odvolání nesouvisí bezprostředně z Zilkovou aférou. Už v únoru,
krátce po svém opětovném zvolení do funkce, se prezident s Medkem
domluvil, že příjme vicekancléře Ivo Mathého, který "dříve či
později převezme" kancléřství po Medkovi. (ČTK/21.12.1998)
- V kauze Zilk se Medek poprvé veřejně střetl s prezidentem.
Zatímco Havel tvrdil, že jej německý deník Süddeutsche Zeitung
(SD) vydíral tím, že přinese informace o Zilkově spolupráci s StB
(rozhovor pro ČRo 26.října), Medek později označil chování
německého listu za korektní (27.října). Medek na základě
informací o Zilkově minulosti doporučil prezidentovi neudělit mu
vysoké státní vyznamenání. Medek však nebyl schopen předložit
kvalitní důkazy o Zilkově vině. Ukázalo se, že neměl k dispozici
jiný zdroj než informace od senátora a bývalého ředitele ÚDV
Bendy. Šetření vládní komise nakonec neprokázalo, že by Zilk v
minulosti s StB spolupracoval. (ČTK/18.12.1998)