Zatím si můžete prohlédnout jen fotografie bez bližších popisků, což je podle mě v případě fotek skoro vždycky problém, ale opravdu se sem brzy vrátím a popisky dopíši i s delším doprovodným textem.



S kosením a zpíváním se roztrhl pověstný pytel, na Slovácku (ale už nejen tam) jich můžete navštívit hned několik. Mému srdci je nejbližší Horňácké kosení, nepočítám-li to domácí u nás ve Lhotě, které se rozvíjí slibně. V Malé Vrbce jde totiž stále ještě o komornější setkání, navíc opravdu v přírodě, v kopcích, s kamarády a muzikou, bez velkého obecenstva.

Horňácko je Horňácko, celou řadu lidí tam alespoň trošku znám a vídám je tak moc rád, že to ani sami netuší. Bohužel i letos jsem z Malé Vrbky spěchal na další "akci" (chtěl jsem být u národního finále v dětském verbuňku v Hradišti), takže jsem spěchal ,nejedl, nepil a tak si vlastně krásného rána vůbec neužil.

Pokud se někde na kosecké zpívání chystáte, mám pro vás jednu dobrou radu - užijte si takové setkání, neberte foťák ani videokameru, nejezděte autem ani nechoďte jako diváci, nesnažte se obléct, jako byste šli někde na bál nebo do kostela. Vemte kosu a sklenku dobrého vína či slivovice, případně i něco na zakousnutí, a zkuste se na pár hodin pořádně uvolnit. Pokud ještě k tomu máte dobrý hlas a umíte písničky, nebude se vám chtít ani do současnosti vracet.

Kosení - aneb jeho tradice na začátku 21. století - už není o dřině, kterou znali naši předkové. Poslouchal jsem letos v Malé Vrbce, kolik obrovského úsilí stálo jen pokosení takových horňáckých luk, které dnes za chvíli zvládne technika. Navíc tehdejší kosení bylo otázkou přežití, zatímco dnes už skoro nikdo o takovou pokosenou trávu nestojí. Nemluvě o tom, že ubývá těch, kteří umí s kosou vůbec zacházet.

Našli bychom v souvislosti s touto tradicí ještě mnoho dalších paradoxů...Naši předkové určitě ani ve snu netušili, v jakou tradici se jejich práce promění...

RB