Byl to včera jeden z těch dnů, na které se na vesnicích dlouho vzpomíná. Lhotští fotbalisté ani po čtyřicáté šesté v jedné řadě neprohráli v mistrovském utkání a naprosto zaslouženě postoupili do vyšší soutěže. Hráči i trenér měli opravdu velkou radost, vyhrávala dechovka, přišly i mažoretky, pivo teklo proudem. Je možné k tomu ještě něco dodat? Snad jenom pár řádků...

Vesnický fotbal není zdaleka jenom o onom kulatém nesmyslu, který se čas od času zatoulá do branky, aby udělal několika chlapíkům radost nebo je naopak pořádně zarmoutil. Vesnický fotbal je mnohem víc. Když v neděli lhotský pokladník napočítal přesně 126 platících diváků na zápase, nebylo to zdaleka číslo počtu lidí, kteří navštívili místní sportovní areál. Kolik tam jen bylo žen, důchodců a kolik dětí! Mnozí třeba dění na hřišti ani moc nepozorovali, ale pokud by lhotští fotbalisté nepodávali výborné výkony, tito lidé by na hřiště ani nepřišli. Někdo by to označil za poněkud paradoxní. Ale je to tak - Lhoťané se sejdou a popovídají si spolu nejlépe ve svém sportovním areálu, pokud tady jejich fotbalisté hrají dobrý fotbal.

Vždyť pro každou vesnici je jejich fotbalový mančaft tak trošku vizitkou i chloubou. Podívejte se, my jsme tady vychovali výborné kluky, od žáků je přivedli až do I. mužstva, věnovali jsme se jim, vychovávali jsme je a vytvořili jsme jim takové podmínky, aby nám dělali radost a čest. A podívejte se na naše hřiště, je udržované, má krásný trávník a výborné správce. Ano, věřím, že tak nějak by mohli vést svou řeč Lhoťané i mnozí další všude tam, kde se fotbalu daří. A zdaleka nejen fotbalu. I nyní o víkendu jsem mluvil s mnoha lidmi, dlouze jim naslouchal a zase a zase se přesvědčoval, že za vším, čím se můžou lidé na vesnicích chlubit, je obrovská práce několika jedinců. V mnoha případech práce nijak neplacená a bohužel i nedoceněnná. Nevím, jestli takových nadšených a vzácných jedinců přibývá nebo ubývá, po víkendových rozhovorech jsem slýchával, že ubývá...

Vrátím se ještě několika slovy k fotbalu a k fotbalistům. Myslím, že vytvořili opravdu nadějné mužstvo (navíc nejslušnější v soutěži), které má šanci zaznamenat ještě další úspěchy. Je to parta kamarádů s výborným a náročným trenérem. Letošní postup byl ale tak trošku očekávanou povinností, což nemá nijak snižovat dosažený úspěch. Ale teprve další sezóna, kdy přijdou určitě kvalitnější soupeři a také prohry, ukáže, kdo Lhotu reprezentuje. Bude záležet především na samotných hráčích, do jaké míry budou chtít na sobě pracovat. Hrát na vesnici fotbal není vůbec jednoduché. Práce je spousta, nejen v zaměstnání, ale také doma, do toho mnohdy rodina a desítky dalších povinností. Pokud ale hráči budou chtít, aby se na ně jednou vzpomínalo jako se vzpomíná na hráče typu Šimčíka, Matuštíka, Hejny, Ondrůška, Skopala, Lopaty a dalších, budou muset na sobě hodně makat. Nikoho z těchto výborných fotbalistů však nenapodobí, pokud budou mohutně popíjet na zábavě do nočních nebo spíše ranních hodin. Sledoval jsem některé tyto "noční" kluky včera na hřišti a vůbec se nedivil, že jim v druhém poločase evidentně docházel dech. Alkohol na vesnici už zničil spoustu nadějných sportovců (a zdaleka nejen jich), byla by strašlivá škoda, kdyby začal požírat další...

Omlouvám se za toto poněkud zvláštní psaní. Přináším několik fotografií, další připojím v tomto týdnu. Stejně jako tady umístím fotografie z utkání žáků (vyhráli nad svým soupeřem 13:0 a byla opravdu radost je sledovat), z Antonínkového koseckého zpívání, z tenisového turnaje, z velké pouti apod...

Hezký týden.

RB


ps. A ještě dodatek - bylo nesmírně potěšující slyšet, že tento trenér ani nikdo další by nedopustili, aby se Lhota dohodla na výsledku utkání se soupeřem. A je to potěšující o to více, že soupeř se o něco takového pokoušel, protože potřeboval uhrát remízu...

A ještě výsledek nedělního utkání: Ostrožská Lhota - Suchá Loz 3:1(v druhém poločase chytil lhotský brankář Soukeník penaltu)