Na Mikulášském zpívání se nejen vinšovalo, ale také šprýmovalo

Jako by to bylo dnes. Asi jsem nebyl sám, kdo v roce 1998 upadl v úžas, když se sál kulturního domu v Nedakonicích poprvé proměnil v dějiště dnes již tradičního Mikulášského zpívání. Na jeho pódiu se při závěrečném defilé mačkalo téměř dvě stě zpěváků z deseti mužských pěveckých sborů snad ze všech koutů Slovácka. Všichni společně zpívali koledu „Došli jsme k vám ..“, která se stala doslova hymnou tohoto tradičního setkávání mužských sborů v období začínajícího adventu.

A stejně tak končil i letošní ročník Mikulášského zpívání v Nedakonicích. Sál místního kulturního domu pojal v nedělní odpoledne 3. prosince 2006 nejen přibližně dvě stovky diváků, ale také zpěváky – kamarády z Hluku, Tupes, Kněžpole, Javorníku, Moravské Nové Vsi, Lanžhota, Milotic, Dubňan a samozřejmě i Nedakonic. Každý přijel s puténkou slivovice či sedmičkou dobrého červeného, ale především s dobrou náladou. Vždyť setkat se s kamarády, od srdce si zazpívat a povinšovat si pokojné Vánoce je zážitek, o který by se nechal ochudit jen málokterý zpěvák.

Ale nedělní odpoledne v Nedakonicích nepatřilo jen zpěvu. Se srdečnou upřímností se totiž také odvážně šprýmovalo. A může vlastně za to horňácký patriot Tonda Vrba, který na Mikulášské zpívání dojel tentokrát s javornickým mužským sborem. Sotva chlapi dozpívali, už se agilní Horňák, který se podepsal pod nejednu folklorní akci i pořádnou recesi, dral k mikrofonu. A byl doslova k nezadržení. Aby vysvětlil svoji troufalost, nejdříve se přiznal publiku k tomu, že už něco málo popil a že to nebyla voda, o to se s ním prý může každý vsadit. Marně pak uhýbal také otázce, jakže se vlastně dostal mezi javornické zpěváky, když je sám z Velké nad Veličkou. „Já sa priznám... Já tam mám galánku,“ dělal si legraci

Tonda, jehož úsměv na tváři pak vystřídal vážný výraz, se kterým poděkoval zaplněnému sálu. „U nás ve Velkej dojde vždycky jen několik málo ludí. Tady vás na chlapské zpívání dojde aj dvě stovky,“ tiše záviděl pábitel a novinář Vrba, který se minulý rok zasloužil o to, že právě jeho rodná Velká nad Veličkou drží český rekord v největším počtu společně zpívajících chlapů v kroji.

Na veselou notu pak pokračoval také Jožka Macek, správný chlap a dlouholetý vedoucí mužského pěveckého sboru z Dubňan, který dal svým tradičním Dubňanským zpíváním inspiraci Nedakoňákům, když zakládali tradici jejich Mikulášského zpívání.

„Jak je to s porodností v Dubňanech, to nevím, ale o rozmnožování něco povědět můžu,“ reagoval na přesně mířenou narážku moderátora Michala Dvouletého strýc Macek. „Rozmnožování se u nás úplně zastavilo. Zůstali jsme jen u toho zpívání,“ narážel na to, že nového člena jejich sboru nepřivítal už mnoho let. „Je nás čím dál míň, ale zpíváme pořád rádi,“ dodal s jiskrou v očích, kterými se díval na svět skrz charakteristické brýle. A že to myslel upřímně, dokázali chlapi z Dubňan již za malou chvíli.

Jejich série vánočních písní, mezi kterými zazářilo především Nabuko, totiž takřka vehnala slzy do očí nejednomu z diváků, kteří si v závěru Mikulášského zpívání vyžadovali přídavek. „Moc nás to těší a jsme velmi rádi, že se naše zpívání tak líbilo. Ctíme však přidělený čas i ostatní sbory, a proto na pódiu znovu nezazpíváme. Když tak někde neoficiálně po skončení ...,“ bránili se dubňanští mužáci.

Na přetřes přišli také nováčci. Kněžpolský mužský pěvecký sbor si totiž díky svým ambiciózním plánům získal přezdívku Alexandrovci, kterou na ně pochopitelně nemohl moderátor „neprásknout“. Vždyť na Mikulášské zpívání jich přijelo hned dvacet dva! Trhli tak rekord nejen v počtu zpěváku v jednom sboru, ale také v zastoupení tří generací. Nejmladšímu zpěvákovi bylo deset let a ve sboru zpíval společně se svým otcem a dědečkem.

„Babičko, nebojte se. Já sólo zpívat nebudu,“ spustil hned při příchodu na pódium pro změnu „lidový vypravěč“ nedakonického mužského pěveckého sboru Jura Schneider. Sám je sice ze Starého Města, dnes žije v Jarošově, ale manželku má z Nedakonic, a tak s místními zpěváky pobývá již nějaký ten rok.

Když jsem jej poprvé slyšel na zarážení hory v Kobylí, bylo mi víc než jasné, že na Mikulášském zpívání ve svých „domovských“ Nedakonicích jeho humor prostě nesmí chybět. A jak bylo vidět z ohlasů publika, byla to trefa do černého. Svým ryze slováckým humorem totiž rozesmál všechny, dokonce i ty, ze kterých si tropil legraci. „Juro, já tě zabuju,“ hudroval na něj s širokým úsměvem na tváři jeden ze strýců, kterých si vzal dlouhou dobu skrývaný talent nedakonických mužáků na paškál.

Když se pak diváci i účinkující pomalu rozcházeli a pomalu se ztráceli v ulicích setmělých Nedakonic, bylo všem jasné, že na Mikulášské zpívání se budou rádi vracet i napřesrok.


MICHAL DVOULETÝ, 3. PROSINCE 2006