Bylo to poprvé a bylo to super!!!!

Kdybych si psala deník, tak tam dnes napíšu: Milý deníčku, bylo to poprvé a bylo to super! Většina holek říká, že poprvé nic – moc, ale u mne to bylo super!!! Asi ale mluví o něčem jiném. Já jsem dnes poprvé létala v dvoumístném Blaníku a bylo to fakt super!!! Dokonce mne nechali sedět vepředu!!!

Do kluzáku jsem se přitom dostala ani nevím jak. Byla jsem pokecat s chodící pamětí kunovického letiště panem Jožkou Gabrhelem, slovo dalo slovo a najednou mne jeho kolegové navlékali do padáku a upínali v kabině letadla.

Za mě si sedl Joschka Novák, bývalý úspěšný juniorský reprezentant v bezmotorovém létání. Za letu jsem dostávala lehké školení, co který ciferník ukazuje, co je vario, jak stoupáme, ale třeba taky kde je vidět jaká dědinka či město, protože z ptačí perspektivy jsem se příliš neorientovala.

Nejvíc mě asi nadchnul pohled na novoveský štěrk, protože plocha každého jezera měla jiný odstín modré či zelené. Cvakala jsem snímek za snímkem a chvílemi taky fotit přestávala, protože jsem si prostě jen tak chtěla užívat ty pohledy a vůbec všechno…

Nakonec mi Joschka předvedl, že Blaník umí letět i sto osmdesát kilometrů v hodině. Byl to všechno zážitek, na který se nezapomíná…

Při zpáteční cestě autem domů bylo štěstí, že mě nikdo neviděl. Pořád jsem se přihlouple usmívala až mě chytaly křeče do tváří. Patnáctiletý syn se ptal, jestli nejsem náhodou „zhulená“. Když jsem se nad tím později zamyslela, tak jsem si říkala, že je pravda, že k podobné euforii někteří lidé potřebují nějakou chemii. Mně stačil jeden let.

Začínám chápat ty „blázny“, pro které se létání stalo drogou…. 

Lenka Fojtíková