Už čtrnáct dní se k tomu chystám, tak tedy nyní. Vězte, že Horňácké cimbálové muzice Petra Mičky vyšlo první vlastní CD - přesněji, kluci toto CD za pomoci spřízněných duší nahráli a nazpívali. Poprvé bylo k prodeji na letošních Horňáckých slavnostech, kde jsem se postavil do řady a s napětím čekal, až si ho doma pustím.

Nejsem žádný velký znalec, bohužel místo sluchu mi byl do kolébky dán hluch, proto se nemůžu ke kvalitě vyjadřovat. Pokud bych ji ale měřil "jednotkou ohrátí", můžu s radostí oznámit, že CD už mám hodně ohráté, zní u nás i několikrát denně - takže není jenom ohráté, ale také mou ženou zakázané.

Samotný křest jsem také fotil a částečně i nahrával diktafonem, proto vám můžu slíbit, že o fotky ani slova, která tam zazněla, nebudete ochuzeni. Některé fotky jsem i zařadil do fotogalerie fotek z Horňáckých slavností ( http://www.slovacko.org/home/?acc=rb_par_slov_hornacku), je to ta muzika, co pod ostrým slunkem prochází dvorem a právě tak načíná samotný křest.

Křest to byl opravdu neobyčejný a nezvyklý, sám jsem hleděl, jak jsou jednotliví hráči ukecaní i zajímaví. Však si brzy přečtete.

Samozřejmě vám doporučuji CD si koupit, byť už jsem sám narazil na několik kamarádů, kteří mě prosili, abych jim muziku vypálil. Nějak jsem na pochybách, rád bych, aby kluci za takto skvělou muziku také něco utržili a mohli tak například nahrát další muziku...No ale vysvětlujte to kamarádům...

Já jako úplný hudební hňup jsem byl také velmi vděčný za sešitek, který CD obsahuje. Je perfektní! Mimo jiné v něm najdete texty všech písniček, což nebývá vůbec zvykem. A je to hrozná škoda!

Nakonec ještě zařazuji čerstvý text, který napsal hudební znalec pan Plocek, když si muzikanty Petra Mičky poslechl na letošních Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.

RB

Tady je slibovaný text:

V záplavě moravských cimbálových muzik, které sice hrají všechny dobře, některé výtečně, většinou nepoznáte - kdyby nebylo kroje a lokálního písňového repertoáru - která je z Valašska či Slovenska nebo odjinud... Všechny mají více méně unifikovaný zvuk a stylový projev ovlivněný vývojem akademického folklorismu a školním hudebním vyučováním - "hlavně intonovat a mít pěkný (=stejný) tón".


Mezi těmito všemi muzikami vyniká jedna, která jakoby šla hlavou proti zdi. Houslisté nasazují tvrdě, skřípe jim to a občas neladí, cifrování primáše nesestává ze stereotypních stacatových ozdob, ale z pocitových nezapsatelných tónových obalů a nejrůznějších, mnohdy značně rafinovaných rytmických figur. To vše v rámci základního neomylného rytmu tance 'sedlácká', tvrzeného odspodu nekompromisními kontrami i basou. Mezi tím vším se jako had proplétá mňoukavý klarinet. Žádné noty, žádné úpravy - jen bezprostřední syrový výraz a podřízení se rytmu a energii písně či tance.

Každý z muzikantů je svéráznou a samostatnou osobností. Chvílemi propuká při jejich hraní skutečný jam session. Janáček i Bartók by určitě měli radost. A pokud ne, já ji mám přesto dvojnásobnou, protože se mi podařilo Horňáckou cimbálovou muziku Petra Mičky nasměrovat k vydání u Indies Records.

Bude to nejosobitější a nejpravdivější moravská lidová muzika posledních desetiletí i současnosti. Nespadla z nebe, kluci navazují na starou, v zásadě nepřerušenou horňáckou muzikantskou tradici a po svém si ji resuscitují. Už to potřebovala, její původní "tvrdé" cifry začínaly povážlivě "měknout". Na některých nahrávkách vzkřísili i ty "ňorkovské trúby" (dechy-plechy), takže člověk má pocit, jako kdyby se ocitl v dávné vrbecké hospodě. Samozřejmě, dnešní muzikanti hrají "lépe", jsou v melodických i harmonických postupech vynalézavější, ale rostou ze stejného roubu jako jejich dávní hrdinové.

Autor: Jiří Plocek, Folkové prázdniny 2007