Pátrat v nejstarších dějinách po místech, kde dnes Ostrožská Lhota stojí, znamená vydat se do minulosti zahalené tajemstvím. Jen něco málo tušíme, ještě méně víme a mnohé nevíme. Ale za to, co víme, můžeme být vděčni především několika obětavým nadšencům ze samotné vesnice. Ti se o historii zajímali, pídili se po jejích stopách a také je objevovali. Nebýt jejich soustavné snahy a některých náhodných povrchových nálezů, nevěděli bychom o nejstarších dějinách míst, kde Ostrožská Lhota stojí, téměř nic. Profesionální archeologové totiž tento prostor nikdy nezkoumali a ani se nepustili do vykopávek, které by mohly nemálo prozradit. Což může být ale i lákavá výzva do budoucnosti. Kdokoliv se může do dobrodružného pátrání pustit a tak přiložit další kamínek do neúplné mozaiky, z nichž skládáme život našich předků.

Co tedy víme nebo alespoň tušíme?
Průvodci na této cestě nám budou dva profesionální archeologové, Dana Menoušková a Miroslav Vaškových. Vydáme se s nimi do období několika tisíce let před Kristem, kdy se naši prapředci v prostoru dnešní Ostrožské Lhoty a jejího okolí poprvé objevili.

Stopy prvních lidí pod kopcem, mnohem později nazvaném Sv. Antonínek, se objevují už ve starším pravěku, před neuvěřitelnými 27 000 až 25 000 lety před Kristem. Alespoň tomu napovídají nálezy Jaromíra Páče a Miroslava Páče. U nich doma bychom totiž mohli vidět zlomky patinované štípané industrie, především přeražených a oboustranně retušovaných čepelek z této doby.

Není jisté, že pravěcí lidé tady měli přímo svá trvalá obydlí, ale minimálně sem zavítali z okolních míst. Můžeme si tedy představit velmi nehostinnou krajinu, pokrytou především lesy, plnými zvěře. To, že zvěř v těchto místech opravdu byla, a to velké počtu, dokazují například její pozůstatky na území dnešní Ostrožské Nové Vsi, Jarošova či Spytihněvi.

Další letopočet, u kterého bychom se měli pozastavit, je období kolem 6. až 4. století před Kristem. Šlo o období neolitu, a na rozdíl od pravěku se tady můžeme opřít o více nálezů. Pocházejí z období takzvané kultury s lineární keramikou, období, které známe ze školních učebnic jako kulturu prvních zemědělců na našem území.

Tito zemědělci se usazovali na sprašových úrodných půdách na svazích, která se skláněla k říčnímu toku. Opět můžeme sáhnout k důkazům. Střepy keramických nádob z tohoto období našli Miroslav a Jaromír Páčovi. Nejzajímavějším, a na okrese Uherskohradišťsko ojedinělým, je nález okraje polokulovité nádoby s tenkou stěnou, zdobené páskou, vyplněnou vpichy. Tento vzácný střep ležel v zemi dlouhá staletí v místech, které místní znají jako Chylecké.

Důkazů, že první zemědělci v dnešní Lhotě skutečně byli ale existuje podstatně více. Zajímavý kousek bychom například objevili i ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Právě tam je ukryto dvacet čtyři zlomků z hrubších nezdobených nádob, které našel Jaromír Páč v oblasti Záhumní, kde stojí družstevní farma. Ovšem nešlo jen o nádoby. Další místní občané, Roman Kapusta či Josef Krchňaček, objevili kamenné sekeromlaty, Páčovi pro změnu broušené kamenné industrie ze sekerek.

Další četné stopy po našich prapředcích pocházejí z mladší a pozdní doby bronzové, tedy období popelnicových polí. Vzhledem k mnoha nálezům na různých místech Lhoty archeologové míní, že tady žilo poměrně dost lidí, po nichž zůstaly mimo jiné zbytky pecí. Mimochodem, také kousky těchto pecí se nám dochovaly, mezi jejich největší objevitele patřil Jaromír Páč, který je našel pod zemí hned na několik místech.

V rychlém běhu staletími se dostáváme až na přelom letopočtů, do doby našeho letopočtu. V prvních staletích, jak v době římské, tak na počátku slovanské kolonizace, bylo území Ostrožské Lhoty osídleno podle všech dosavadních informací jen sporadicky. Pro jiné, příznivější konstatování, totiž chybí důkazy. Archeologové Dana Menoušková a Miroslav Vaškových k tomu podotýkají. „Vyvstává tu otázka, zda jsou naše představy zkreslené pouze neinvazním způsobem získávání informací, anebo je naše současné poznání blízké pravdě a katastr Ostrožské Lhoty v této době soustavně obydlen nebyl.“

Než půjdeme dál, měli bychom se stručně zmínit o jedné ze záhad, která obestírá Ostrožskou Lhotu a její okolí. Touto záhadou je existence středověké vesnice Smíchov, která měla stát mezi Ostrožskou Lhotou a nedalekou Blatničkou. O Smíchovu se dovídáme už v roce 1371, kdy je o něm zmínka v kronice Uherského Hradiště, v pasáži,věnované vesnicím, kde se platí mostné na cestě do Uherského Hradiště.

Co dalšího o něm víme? Takřka nic. Není ani známo, kdy zanikl. Některé prameny například uvádějí roky 1658 či 1663, kdy měl být vypleněn při nájezdech Tatarů. Existoval tedy? Archeologové Dana Menoušková a Miroslav Vaškových, kteří se minulostí Lhoty a okolí zabývali, míní: „Na její existenci, neřku-li lokalizaci a dobu trvání nepanuje jednotný názor.“ Zároveň ale projevují i určitou dávku optimismu, a to díky nadšení a objevům Jaromíra, Miroslava a Josefa Páčových i Josefa Vavříka, starosty Blatnice. Jejich terénní aktivity naznačují jistou souvislost s lokalitou, nacházející se již na území Blatnice, a to v trati „U studní“. Tato lokalita, osídlená již v době popelnicových polí, v době římské, středo i mladohradištní, byla četně osídlena i v 15. a 16. století a není tedy vyloučena možnost případné lokalizace Smíchova právě sem. Situace je však natolik komplikovaná, že neinvazními metodami se existence a lokalizace Smíchova přes veškerou snahu nedá jednoznačně potvrdit.“

Tolik tedy archeologové. Mnozí Lhoťané jsou však naprosto přesvědčeni, že Smíchov existoval, a dodnes po stopách jeho obyvatel pátrají. A povzbuzením jsou jim i historické zápisy, jako například ten následující: "Ještě v roce 1592 se platilo mýto na silnici (hradské), vedoucí z Nového Města nad Váhem na Blatničku a zaniklou dědinu (Smíchov) – na Ostrožskou Lhotu do Uherského Ostrohu. V Ostrožské Lhotě se této cestě dosud říká Smíchovská. Cesta to byla velmi důležitá, vedla z Ostrožské Lhoty též na Kunovice do Uherského Hradiště a bývala jako taková velmi široká. Při ní stály mohutné plané hrušně, z nichž dodnes zachována je již jenom jediná, a patří nyní Martinu Filípkovi. Uvedená cesta upravena na silnici zdejší obcí v roce 1911."