Proč nejsou ve Velké hody? (30/10)
Slovácko > HORŇÁCKO > HORŇÁCKO V ROCE 2005 (klikněte prosím, najdete mnoho článků) > Proč nejsou ve Velké hody? (30/10)
Hledat
Slovácko
- NOVINKY + OBČASNÝ "DENÍK" 21. březen 2008 - poslední zápis
- O projektu těchto stránek..... a moje velká prosba
- OSTROŽSKÁ LHOTA
- STŘÍPKY ZE SLOVÁCKA
- HORŇÁCKO
- Poutní místo Svatý Antonínek
- Fotbal, tenis a volejbal ve Lhotě
- Fotbal 1. FC Slovácko
- Slovácko v televizi + archiv ČT
- Video: Folklorika v televizi
- Horňácko na internetu
- FOTKY 2005 + 2006
- ZAJÍMAVÉ WWW STRÁNKY
- ZPRÁVY MIMO SLOVÁCKO
- NOVINY NA SLOVÁCKU - tady můžete číst
Tento velmi zajímavý text napsal Tonda Vrba do Dobrého dne s kurýrem. Snaží se odpovědět na otázku, proč ve Velké - centru Horňácka - nemají tradici hody, jinde na jižní Moravě tak nesmírně oblíbené.
Pravda o hodovéj náladě v centru Horňácka
Čí sú hody? Tak ve Velké nad Veličkou překvapivě ničí. Potvrzuje to i náš snímek ze sobotní noci. Zatímco na mnoha místech Slovácka se plní při hodových veselicích sály a místnosti do posledního místečka a září pestrostí lidových krojů, v centru Horňácka skapal pes.
Na předem po obci avizovanou hodovou zábavu po obci totiž přišla do kulturního domu ani ne dvacítka platících zájemců a hrály při tom dvě kapely - dechovka Veličanka a mírnější místní moderna. „Bohužel, je to tak. Vládnou zde jenom Horňácké slavnosti, Ozvěny Horňácka a fašankové veselí. Folklor má zelenou i na škole a dechovka prostě netáhne. Stárci tady nechodí ani po dědině. Je to zaužívané v lidech.
Marně se snažíme hodovou atmosféru aspoň muzikou trošku naladit, ale jak vidíte, nejde to!“ postěžoval si Dobrému dni jeden ze smutných muzikantů Tomáš Štefánek. Podle jeho postaršího kolegy, píšťaláka strýca Kohúta, tu prý kdysi hody byly se vším všudy, ale mně už táhne na půl století života a nepamatuji si tu pomyslnou parádu. V současnosti si Veličané hody, podle katolického kalendáře každoročně vycházející na svátek Šimona a Judy, připomínají snad už jen ve „svatostánku“ s pozváním na hodovou mši a doma, při bohatším jídelním menu s pozváním rozšířené rodiny ke svátečnímu stolu. Zde převládá většinou pečená kačena či husa. Ale mohu potvrdit, že ani v tomto případě tak nemusí být. Jako tomu bylo například u nás v rodině.
Naši majú už měsíc v mrazničce schovanú pěkně urostlú kačicu. Podotýkám, že ju kupujú v obchodě jednú za rok a má být zbaštěná z jídelního stolu právě na hody. Mamka ríká, nač ju vytahovat, stejně dva synové s rodinami neprijedú. Prý nemajú čas… „Pripravíme ju, až se sejdete šeci,“ dodala a na nedělu dala opéct do trúby obyčejné kurátko. Posmutněl sem a aspoň vzpomněu si na jednu - sedláckú, kerú nazpívau Martin Hrbáč s jeho muzikú: „ Hody, miué hody, už sem dohodovau…“. Pěsnička je to pěkná, ale nevím, estli je natočená na cédéčku, alebo z eště drívější doby, na elpíčku.
Pravda o hodovéj náladě v centru Horňácka
Čí sú hody? Tak ve Velké nad Veličkou překvapivě ničí. Potvrzuje to i náš snímek ze sobotní noci. Zatímco na mnoha místech Slovácka se plní při hodových veselicích sály a místnosti do posledního místečka a září pestrostí lidových krojů, v centru Horňácka skapal pes.
Na předem po obci avizovanou hodovou zábavu po obci totiž přišla do kulturního domu ani ne dvacítka platících zájemců a hrály při tom dvě kapely - dechovka Veličanka a mírnější místní moderna. „Bohužel, je to tak. Vládnou zde jenom Horňácké slavnosti, Ozvěny Horňácka a fašankové veselí. Folklor má zelenou i na škole a dechovka prostě netáhne. Stárci tady nechodí ani po dědině. Je to zaužívané v lidech.
Marně se snažíme hodovou atmosféru aspoň muzikou trošku naladit, ale jak vidíte, nejde to!“ postěžoval si Dobrému dni jeden ze smutných muzikantů Tomáš Štefánek. Podle jeho postaršího kolegy, píšťaláka strýca Kohúta, tu prý kdysi hody byly se vším všudy, ale mně už táhne na půl století života a nepamatuji si tu pomyslnou parádu. V současnosti si Veličané hody, podle katolického kalendáře každoročně vycházející na svátek Šimona a Judy, připomínají snad už jen ve „svatostánku“ s pozváním na hodovou mši a doma, při bohatším jídelním menu s pozváním rozšířené rodiny ke svátečnímu stolu. Zde převládá většinou pečená kačena či husa. Ale mohu potvrdit, že ani v tomto případě tak nemusí být. Jako tomu bylo například u nás v rodině.
Naši majú už měsíc v mrazničce schovanú pěkně urostlú kačicu. Podotýkám, že ju kupujú v obchodě jednú za rok a má být zbaštěná z jídelního stolu právě na hody. Mamka ríká, nač ju vytahovat, stejně dva synové s rodinami neprijedú. Prý nemajú čas… „Pripravíme ju, až se sejdete šeci,“ dodala a na nedělu dala opéct do trúby obyčejné kurátko. Posmutněl sem a aspoň vzpomněu si na jednu - sedláckú, kerú nazpívau Martin Hrbáč s jeho muzikú: „ Hody, miué hody, už sem dohodovau…“. Pěsnička je to pěkná, ale nevím, estli je natočená na cédéčku, alebo z eště drívější doby, na elpíčku.