Profil Luboše Holého (7/11)

Vynikající zpěvácký přednes zdědil po svém otci Martinu Holém

HRUBÁ VRBKA - 21. října 1930 se narodil v této svérázné horňácké obci Luboš Holý - lidový zpěvák a profesor brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity, který je uznávanou osobností v obou profesích nejen doma, ale i ve světě.

Vyrůstal ve věhlasné horňácké zpěvácké rodině, obklopen výbornými muzikami hrubovrbeckých Ňorků a Kubíků. Navíc byl "od Boha" obdarován společně s mladším bratrem Dušanem pěveckým talentem. Oba to také zdědili po své matce a zejména po otci, vynikajícím zpěvákovi Martinu Holému a babičce Kateřině Holé, rozené Mikloškové.

Již od dětských let dávali o sobě šohajíci výrazně slyšet, že Horňácku a později celému moravskému folkloru vyrůstají bohatýři lidové písně. Luboš dostal do vínku nenapodobitelný hlas jako hrom, zvaný ve zpěvácké terminologii baryton, s kterým umí zapět nejen zamilované horňácké, ale též jemu blízké slovenské písně.

"Solitér, drahokam, nemající ve folklorním světě dvojčete, soliterní hlas tmavý, hebký, mužný, ohebný, přitom oslovující, ale zároveň vyklenutý, rovný a čistý," charakterizoval hlas Holého jeho souputník, další ze současných velikánů moravského folkloru, cimbalista Jan Rokyta.

Dušan Holý příliš o svém bratrovi nechce hovořit, nechce ani tvrdit, kdo z nich je lepší ve zpěvu. "On je inší, já su inší... a ešče neco, Luboš je o huavu větší... a měu v životě vjacéj štěsťá," říká s jeho typickou skromností neméně proslavený Dušan. Ve zpěvácké kariéře byl Luboš nejvíce spjatý s muzikou BROLNu, s kterou natočil stovky nahrávek, vystupoval v televizi, rozhlase, procestoval kus světa. Hostoval a ještě hostuje u dalších kapel a zvláště velmi rád přijímá pozvání na Slovensko, před muziku Orchestru lidových nástrojů slovenského rozhlasu v Bratislavě. Primáš tohoto uznávaného muzikantského seskupení Miro Dudík poskytl DOBRÉMU DNU S KURÝREM exkluzivní vyjádření k jubileu osobnosti Luboše Holého, které zveřejňujeme v plném znění a ve slovenštině.

"Spoznali sme sa pred tridsiatimi rokmi pri našich potulkách za ľudovou piesňou, ovinutí tou neviditeľnou pavučinou rozdávania sa na verejnosti, neuvedomujúc si, že pri tom ošiali utužujeme v moderných dejinách nejaké bratstvo medzi národmi Čechov a Slovákov. Cítil som sa pri ňom ako spevácka omrvinka, keď spustil tie svoje "táhlice". Zachraňovali ma len husle. Nádherným barytónom si získaval všetkých bez rozdielu veku a keď zdvihol ramená až skoro na úroveň uší a roztiahol pri tom ruky ako jastrab krídla, zdali sa mi nekonečne dlhé, ako jemu sláčik Samka Dudíka kedysi dávno predtým. Patrila mu celá sála. A je tomu tak dodnes," řekl Miroslav Dudík.

Pochopitelně, i když větší část svého života prožil Luboš v Brně, nezapomínal na svůj horňácký kraj, kamarády, muziku a zvláště pak na Horňáckou cimbálovou muziku primáše Martina Hrbáče, s kterým se zná od jeho narození. "Luboš mně to totiž vyprávěl, jak byl u nás s mamičkú na návštěvě, když sem přišel na svět. (Martin Hrbáč se, stejně jako Luboš Holý, narodil v Hrubé Vrbce a bydleli tam od sebe kousek - poznámka autora příspěvku) To měl Luboš devět roků. Ale jestli mně něco zazpíval, to si nepamatuju!" vzpomíná Hrbáč a ke vzájemné spolupráci dodává: "S Lubošem se spolupracuje výtečně, i když při vystoupení umí překvapit nenadálou změnou rytmu, či celé písničky, ale na to jsem vždy připravený. Společné nahrávky jsem nepočítal, ale je jich určitě dost a jedna lepší než druhá. Lubošek umí písničku při zpěvu prožívat a vás do toho vtáhne taky. Pokud máme před vystoupením nějakou zkoušku, tak rozhodně ne dlouhou. "Tak co si zazpíváme?" začínává Luboš. Poté se zhruba domluvíme, která písnička, či sada to bude, a ostatní už nechá na muzice a primášovi. Ale musíte byt stále ve střehu, protože nevíte, čím vás může Luboš překvapit. Ale pokaždé to dopadne výborně. Vždy byl a je ozdobou našich koncertů."

Zdroj: Tonda Vrba, Dobrý den s kurýrem