Horňácko se loučí se svojí profesorkou lidového tance

VELKÁ NAD VELIČKOU - Před pětaosmdesáti roky, začátkem přicházejícího jara, se narodila v srdci svérázného horňáckého regionu Zdenka Jelínková. Celý svůj úctyhodný život upsala kultuře, konkrétně studiím lidového tance v různých podobách, od dětského folkloru až po tance dospělých. Celý svůj život zůstala svobodná, bezdětná, ale když odcházela ve středu 5. října 2005 v Brně, kde našla po Horňácku druhý domov, do "výšin nebeských", zanechala zde nejen horňáckému, brněnskému, horáckému, hanáckému, valašskému či dalším nejmenovaným regionům, ale celému moravskému folkloru životní dílo velké hodnoty.

"Chodiua Anička po širokém poli, hledaua zelinku, že ju huava bolí..." Smútím a přezpívávám si v duchu "táhlú pěsničku", kterou milovala, při pohledu na text vepsaný v rohu parté oznamujícího skon paní profesorky. Tak se totiž říkávalo vážené osobnosti Zdenky Jelínkové, i když neměla žádný titul. Ve vyšších odborných národopisných kruzích byla uznávanou etnochoreoložkou, sběratelkou, tanečnicí, organizátorkou, autorkou pořadů, metodičkou a pedagožkou. Byla u zrodu nejmasovějšího dětského folklorního festivalu v republice Mladého Horňácka, stála u kolébky oblíbených Horňáckých slavností (HS). V novodobé historii státu byla několikrát (i letos) navrhovaná na obdržení nejvyššího státního vyznamenání, ale Hrad to vždy smetl pod stůl. Přesto se dožila tohoto ocenění, ač za komunistického režimu. Z rukou prezidenta Gustava Husáka si odnesla domů do síně slávy metál Za vynikající á práci. Totalitní káru však tehdejším mocipánům netáhla, pouze byla využívána a zneužívaná!

Naposledy jsem se setkal se Zdenku Jelínkovou uprostřed rozmarného léta, při letošních Horňáckých slavnostech, kde Rada HS věnovala k jejímu životnímu jubileu jeden z pátečních programů Tancuj, miuá, tancuj. Při přebírání kytice na pódiu bylo vidět, jak je její tělo sešlé nemocí a stářím, pomalu a jistě chřadne jako uvadající květ... Přitom ještě stačila srozumitelně všem poděkovat, říct kriticky do mikrofonu, že se lépe musí pracovat s folklorem v Javorníku, Suchově, Kuželově..., a že už to nestihne... Skoro mluvila tak, jak jsme ji znali v celém jejím životě. Otevřeně, od srdce a nespokojeně. "Někde sú chybičky, ale stejně su ráda, že to tak děláte. Skoro je to podle mých představ," řekla mi tichým hláskem po skončení pořadu "moje" čestná předsedkyně programové rady HS. Už v té době někteří z nás vycítili, že jsou to za jejího života pravděpodobně poslední "Horňácké".

"Zdenka byla velice pečlivá, v práci důsledná a vytrvalá. Málokdo udělal více v národopisné činnosti jako ona. Je mi líto, že se jí nedostalo za života cti převzít v nové době státní ocenění," tvrdí Olga Pšurná (76), bývalá učitelka a folklorní kolegyně při organizování ve Velké. "Právě ta její důslednost má za následek to, že horňácký folklor je autentický. Nesměly sem totiž zasáhnout žádné cizí vlivy. Region a jeho čistotu si nesmírně hlídala. Byla autoritou a je to především její zásluha, že rok od roku navštěvuje HS čím dál více lidí," dodává místní pamětnice Pšurná na adresu zesnulé osobnosti.

U milovníků horňáckého folkloru bude Zdenka Jelínková ceněna také jako vynikající a nezapomenutelná tanečnice nejvznešenějšího párového tance na Horňácku, nazývaného "starosvětská".

"Nejprve tento tanec tancovala s Vladimírem Klusákem. Když už strýc nemohl se zdravím, tak si mne vytipovala, že bych mohl být jeho nástupcem. Bylo to někdy začátkem osmdesátých let," vzpomíná tanečník a zpěvák Jura Mička, který se právě v době víru svých oslav šedesátin loučí už s legendární tanečnicí. Neopomenul přitom dodat, že s odchodem Jelínkové odchází i velká část jeho taneční kariéry.
Umělecká vedoucí dětského folklorního souboru Veličánek Anička Kománková byla dlouholetou spolupracovnicí paní Jelínkové. "Při Mladém Horňácku to byl pro nás hnací motor. Dokázala nás spérovat a poté vyhecovat k pozdějším dalším výkonům, ještě lepším. Měla v sobě úžasnou vitalitu i v pokročilejším věku. Kdyby nebylo jí, tak by se vytratila autentičnost našeho folkloru. Dbala na přesné dodržování nácviků tanců a dobře věděla, že právě nejmenším ratolestem se to má vštěpovat do paměti. Nyní jsme to dělali tři roky bez paní profesorky a mohu potvrdit, že kráčíme v jejích šlépějích, i když se ta naše přísnost někdy dětem nelíbí. Musím přiznat, že když jsme se učili tancovat "sedláckú", nám se taky někdy manýry a přísnost Zdenky Jelínkové nelíbily. Ale jen tak vede cesta k úspěchu," řekla Kománková při vzpomínce na nebohou. Nyní se také interesuje do příprav pohřbu.

O poslední rozloučení ve čtvrtek 13. října od 15.30 v kostele Sv. Cyrila a Metoděje v Brně- Židenicích je ze strany místních folkloristů velký zájem. Dospělí zpěváci a děti z Veličánku se připravují na mimořádných zkouškách k malému smutečnímu programu po zádušní mši, nad jehož scénářem dohlíží jeden z nejbližších přátel a velikán současného horňáckého tenoru Dušan Holý. U katafalku s rakví mají držet čestnou stráž i krojované páry. Do moravské metropole odjedou folkloristé vystrojeni do svátečního kroje. Jeho některé části jsou výhradně určené k této události - loučení člověka se životem.

"Byla to jedinečná a výrazná rodačka, která se zapsala do dějin obce zlatým písmem. Proto jsme jí také udělili v roce 1994 čestné občanství Velké nad Veličkou.
(stejným titulem byl ještě oceněn etnomuzikolog Dušan Holý, rodák z nedaleké Hrubé Vrbky, poznámka autora příspěvku). Je to pro nás nenahraditelná ztráta.

Na pohřeb vypravujeme z obce dva autobusy. Pokud bude třeba, přistavíme další," dodal se smutným hlasem na adresu důstojného rozloučení s "paní profesorkou" Zdenkou Jelínkovou starosta obce Jiří Pšurný, který byl na poli folklorního dění velmi spjat se zesnulou. V dřívějších letech jako dítě v kroji při konání festivalu Mladé Horňácko, v pozdějších letech u ž jako představitel obce a hlavní organizátor Horňáckých slavností.

O část pozůstalosti Zdenky Jelínkové, hlavně co se týče tvorby a studií regionálního významu, má obec Velká nad Veličkou emeritní zájem s tím, že vše by bylo v budoucnu umístěno v připravovaném horňáckém národopisném muzeu, které zde v sedmdesátých létech za komunistů stávalo, ale jimi bylo také rozkradeno a poté zbouráno.


Zdroj: Antonín Vrba - člen programové rady Horňáckých slavností, Dobrý den s kurýrem, 10/10