RB: Jak má vypadat "vesnická" kniha (8. listopad)
Hledat
Slovácko
- NOVINKY + OBČASNÝ "DENÍK" 21. březen 2008 - poslední zápis
- O projektu těchto stránek..... a moje velká prosba
- OSTROŽSKÁ LHOTA
- STŘÍPKY ZE SLOVÁCKA
- HORŇÁCKO
- Poutní místo Svatý Antonínek
- Fotbal, tenis a volejbal ve Lhotě
- Fotbal 1. FC Slovácko
- Slovácko v televizi + archiv ČT
- Video: Folklorika v televizi
- Horňácko na internetu
- FOTKY 2005 + 2006
- ZAJÍMAVÉ WWW STRÁNKY
- ZPRÁVY MIMO SLOVÁCKO
- NOVINY NA SLOVÁCKU - tady můžete číst
Velmi rád bych se někdy podrobněji rozepsal o knihách, které vydávají mnohdy jednotlivé obce o své historii i současnosti. Mám takové knihy rád, vyhledávám je a občas i kupuji. Myslím, že by si někdy zasloužily podrobnější analýzu i větší pozornost, je škoda, že velmi často jsou ke koupení třeba jen v samotné obci nebo maximálně v okresním knihkupectví. Má to jistě svou logiku, ale je to škoda...
Rád bych nyní alespoń upozornil na jednu takovou knihu, kterou považuji za možná nejlepší, jakou jsem v poslední době viděl. Jde o knihu s názvem Slovácké Nedakonice aneb ja to chodí u nás, autorem je Michal Dvouletý.
Knížku mám už dlouho, koupil jsem ji v létě v Nedakonicích na hodech, ale stále jsem se nemohl dostat k napsání o ní. I nyní píši tyto řádky v rychlosti, ale chci se prostě o ní alespoň zmínit.
Tak by měly vypadat "vesnické" knihy"! Na první pohled vypadá velmi hezky, titulní fotka je dostatečně lákavá, navíc toto lákání není nijak kašírované. I samotný obsah a podoba samotných stránek zaujme, člověk má chuť do takové knížky se začíst!
A co víc - je psána "neodborně", tedy úplně laickým a srozumitelným jazykem, čtenář textu porozumí, navíc je autorem hezky veden po všech stránkách. K příjemnému pocitu navíc přispívá i samotné dělení kapitol, oddělené odstavce, využívání velkých písmen na začátku těchto odstavců, jistá stručnost. Opravdu radost! A ta mi vydržela i při pohledu na fotografie, jsoum voleny naprosto správně, jsou živé, odehrává se na nich děj, ze stránek se na vás dívají konkrétní lidé. Díky!
Navíc této knize chybí to, co mě na mnohých jiných podobných knihách naprosto ničí. A to předlouhé, mnohostránkové a ukecané stránky o historii obcí, které se týkají téměř doby ledové a lovení mamutů. Nic proti, jistě má smysl zmínit se i o takové historii obcí, ale jde to přece dělat mnohem stručněji a nekonečně zajímavěji. Jestlio chcete takovou knížku odepsat, dejte na prvních deset, dvacet, třicet stránek, takovou historii. Garantuji vám , že ji lidé začnou číst až od skončení takové kapitoly!
Tolik tedy jen ve stručnosti, rád bych byl později podrobnější. Ale zkuste si knížku koupit, případně ji vám rád půjčím! A vy, kteří se ještě chystáte život vaší vesnice nebo města přenést na stránky, nevynechejte Slovácké Nedakonice!
RB
Rád bych nyní alespoń upozornil na jednu takovou knihu, kterou považuji za možná nejlepší, jakou jsem v poslední době viděl. Jde o knihu s názvem Slovácké Nedakonice aneb ja to chodí u nás, autorem je Michal Dvouletý.
Knížku mám už dlouho, koupil jsem ji v létě v Nedakonicích na hodech, ale stále jsem se nemohl dostat k napsání o ní. I nyní píši tyto řádky v rychlosti, ale chci se prostě o ní alespoň zmínit.
Tak by měly vypadat "vesnické" knihy"! Na první pohled vypadá velmi hezky, titulní fotka je dostatečně lákavá, navíc toto lákání není nijak kašírované. I samotný obsah a podoba samotných stránek zaujme, člověk má chuť do takové knížky se začíst!
A co víc - je psána "neodborně", tedy úplně laickým a srozumitelným jazykem, čtenář textu porozumí, navíc je autorem hezky veden po všech stránkách. K příjemnému pocitu navíc přispívá i samotné dělení kapitol, oddělené odstavce, využívání velkých písmen na začátku těchto odstavců, jistá stručnost. Opravdu radost! A ta mi vydržela i při pohledu na fotografie, jsoum voleny naprosto správně, jsou živé, odehrává se na nich děj, ze stránek se na vás dívají konkrétní lidé. Díky!
Navíc této knize chybí to, co mě na mnohých jiných podobných knihách naprosto ničí. A to předlouhé, mnohostránkové a ukecané stránky o historii obcí, které se týkají téměř doby ledové a lovení mamutů. Nic proti, jistě má smysl zmínit se i o takové historii obcí, ale jde to přece dělat mnohem stručněji a nekonečně zajímavěji. Jestlio chcete takovou knížku odepsat, dejte na prvních deset, dvacet, třicet stránek, takovou historii. Garantuji vám , že ji lidé začnou číst až od skončení takové kapitoly!
Tolik tedy jen ve stručnosti, rád bych byl později podrobnější. Ale zkuste si knížku koupit, případně ji vám rád půjčím! A vy, kteří se ještě chystáte život vaší vesnice nebo města přenést na stránky, nevynechejte Slovácké Nedakonice!
RB