Představuji si, jaké to bude, až on tady nebude. Až tady nebudeme ani my. Možná tady bude místo něho jiný kněz, ale je to hodně nepravděpodobné. Farářů je málo, i tady na Slovácku, kde se ještě alespoň v neděli zaplní kostely věřícími (i nevěřícími).

I kdyby ale někdo místo něj přišel, bude to nejspíš Polák, protože i tady na Slovácku začínají zachraňovat Boha Poláci (a také Rusové). Ano, třeba, snad přijde, ale stejně to bude spíše pouhá návštěva na pár hodin, která bude objíždět hned několik vesnic. Tak to dnes prostě stále častěji chodí. Je to tak, už nikdy to nebude takové jako teď, když nás ve Vacenovicích srdečně vítá na své faře Páter František Adamec. Místní kněz - už 32 let.

Na faře? Malý přízemní starý domek má krátkou chodbičku, ze které můžete jít rovnou do místnosti s velkým stolem. Na stole leží řada knih, ale také například sešity vacenovských dětí, které chodí k panu faráři do náboženství. A hned vedle leží jeho knížečka. Napsal ji právě dětem, aby se mohly co nejlépe připravit s rodiči ke svému prvnímu svatému příjímání.

Kdybyste z chodbičky odbočili doprava, vejdete do kuchyňky, kdyby doleva, vstoupíte do pracovny, kde na stěně visí kromě obrazů papeže Benedikta či arcibiskupa Graubnera také čestné občanství, které P. Adamcovi udělili Vacenovičtí.

Hned vedle domečku je zahrada, které opravdu energicky vládne místní řádová sestra. P. Adamec na tom totiž není se zdravím zdaleka dobře, nečekejte ale, že se to od něj dozvíte. Během návštěvy se o svých potížích ani jedinkrát nezmíní a vůbec - žádnou nespokojenost či stížnost od něj neuslyšíte. A až teprve, když začnete naléhat, zjistíte, že muž, který vás baví jedním vtipem za druhým, zažil kruté mučení v komunistických vězeních. Ale opět - nečekejte stížnosti na život či osud nebo třeba nějaké volání po odplatě. Peníze, které dostal jako odškodnění, rozdal, část dostali například studenti z chudých rodin.

Zahrada je krásná, jeden udržovaný záhonek vedle druhého, najdete tady také tropické ovoce a hned za zídkou ještě několik hlav hroznů. S těmi pomáhají panu faráři i zdejší lidé.

Mezi domkem a zahradou vede úzká pěšinka, otevřete dvířka a už stojíte před kostelem. Krásným kostelem! Venku stojí několik vzrostlých stromů, kde najdete v horku stín, kolem volná krajina bez zbytečných staveb. A potom už "jen" kostel. Vchod do něho je upravený, přesně tak, aby dovnitř mohli lidé o berlích či na vozíčku, také zábradlí je nové, celé z nerezu, i to je zásluha pana faráře a "jeho" Vacenovjáků.

Když slavil výročí, přišla mu blahopřát celá vesnice. Právě tady, před kostelem, si s mnohými zatancoval, ti, kteří byli přítomní říkají, že nic podobně srdečného nikdy nezažili. A když byl P. Adamec letos odkázaný na invalidní vozík, i v něm se účastnil Slavnosti Božího těla.

P. Adamec odemyká tiše kostel, nejdříve kleká před oltář, modlí se, a potom už dělá pečlivého průvodce. Vlastně by ani nemusel nic říkat. Ať se podíváte kamkoliv, cítíte s jakou láskou a pečlivostí je tady vše spravováno. Nádherný a neobvyklý vnitřek, s množstvím dřeva, ze kterého je dělaný například i strop!

Když jsem přijdete kterýkoliv den ve tři hodiny, určitě tady P. Adamce najdete. Vždycky. Pokud budete potřebovat útěchu, zpověď, povzbuzení, určitě tady bude na vás čekat. Nemusel by, jenže jemu velmi záleží na tom, aby lidé věděli, že právě odpoledne tady na ně kdykoliv čeká. A nejen to, navíc tady slouží také každý den mši svatou.

Nemusel by být nejen tady ve zpovědnici, ale ani ve Vacenovicích. Vždyť už dostal nabídku, aby šel na "výslužbu" dělat kanovníka do Kroměříže, ale on odmítl. Chce zůstat se svými farníky. Mimochodem, za komunistů měl zákaz vstupu do celého okresu Kroměříž, stejně jako do okresů Zlín (dříve ještě Gotwaldov) nebo Vyškov.

Je čas se rozloučit. P. Adamec ještě vypráví jeden z mnoha vtipů, kterými baví své okolí. "Víte, která zvířata má žena nejraději? Norka ve skříni, jaguára v garáži, tygra v posteli a osla, který to zaplatí."

Jaké budou Vacenovice, až on tady nebude? A jaké budou slovácké vesnice bez "svých" farářů?

RB

FOTO: Lenka Fojtíková (a také ta, s kterou jsem P. Adamce navštívil, a díky které jsme byli tak srdečně přivítáni, Lence vyjde článek o naší návštěvě v Katolickém týdeníku, poté se objeví také na těchto stránkách)