Jel jsem kolem, když jsem ji uviděl v poli jen kousíček od sv. Antonínku. Málem by ji člověk přehlédl, malá tečka na širo širém poli (takřka jako ženy ze Slovenska, které do našeho regionu jezdí dřít na naše místní pole). Zvědavost mně nedala, zastavil jsem a šel se podívat, cože tady ona tajemná dívka chodí. Setkání na Antonínku mám totiž rád, nedávno jsem si takto povídal s kočovnými koňáky, kteří se tady jen na chvíli zastavili, dali koně pást a mezitím jim ženy opraly a vyvěsily prádlo.

A zatímco koňáci mně vyprávěli, jak v moderním světě odmítají lidé koně na jakémkoliv pozemku, ona dívka se (ne)chlubila obrazem, který právě malovala. Podíval jsem se na něj, dokonce ho i nafotil, ale nakonec jsem vyslyšel přání oné dívky, abych obraz neukazoval.

Tak snad jen prozradím, že na něm byla kaple sv. Antonína v takřka reálné podobě, už těsně před dokončením, byť poněkud nespokojený výraz dívky ve tváři naznačoval, že možná se pustí do nového pokusu. "Raději bych kapli namalovala moderně," pravila a občas se i usmála. Snad se nebude zlobit, když prozradím, kdo byl příjemcem tohoto obrazu - byla to paní starostka Blatničky.

A ona dívka? Jméno vím, ale neprozradím. Také místo bydliště znám - a prozradím ho. Plzeň. Slečna je studentka, maluje velmi často a nyní studuje (á, to jsem zapomněl), asi architekturu. Nebo něco podobného.

A jak se tady vzala? Do našeho kraje dojíždí na prázdniny docela často, takže jsem vyslovil přání, aby jezdila ještě častěji. Samozřejmě jsem jí hned navrhl program - mohla by maloval právě obrazy Antonínka a určitě by nouzí netrpěla. Pohled na ni byl příjemný, kdybyste jen viděly ty barvy, které měla snad po celém těle...

RB