Rozhovor Zdeňka Skaličky s Františkem Okénkou, které publikovaly Deníky Bohemia 9.října 2004

Věřím, že Horňácké slavnosti nezaniknou, říká František Okénka

Třiaosmdesát let není žádný věk. Aspoň pro Františka Okénku - tak nám to připadalo při jeho návštěvě. I vzdor tomu, že má potíže se srdcem, je stále napřímený, usměvavý, se svěžím úsudkem a pevným krokem, kterým po kuželovském větrném mlýně provází s kolegyní Danou Prachařovou návštěvníky z naší vlasti i  ze zahraničí. Má radost z toho, že letos během července a srpna navštívilo kuželovský větřák 2800 lidí, což je víc než v loňském roce za celou sezonu.

Autor národopisných pořadů, muzikant, zpěvák, konferenciér a vypravěč humorných muzikantských zážitků - třiaosmdesátiletý František Okénka z Hrubé Vrbky -  patří nejen k nejoblíbenějším folkloristům jihovýchodní Moravy, ale také k  legendám Horňáckých slavností a dlouholetým průvodcům po větrném mlýně holandského typu v Kuželově.

Dar výřečnosti, muzikantské a zpěvácké cítění pochytil od svých rodičů, Jenovéfy a Tomáše Okénkových z Malé Vrbky, jimž se narodil 5. května 1921 jako třetí dítě. "Maminka byla vynikající zpěvačka, známá svatební kuchařka a  vypravěčka humorných povídek. Tatínek byl vyhlášeným zpěvákem, upravovatelem písní a sbormistrem kostelních zpěvů," vzpomíná bývalý řídící učitel (po Horňácku rídící) František Okénka z Hrubé Vrbky.

Životní krédo

"Když jsem na sklonku třicátých let studoval na Učitelském ústavě v Brně a  domů na Horňácko jezdíval jen na Vánoce, Velikonoce a letní prázdniny, bývalo mi po rodném kraji dost smutno. S domovem jsem se spojoval jenom prostřednictvím lidových písní a houslí, na něž jsem hrával od dětství. Mým přáním bylo, abych jako hotový učitel mohl pracovat na Horňácku, což se mi nakonec podařilo. Umínil jsem si, že co živ budu, tak nedopustím, aby se krása lidového umění z našeho života vytrácela, ale byla předávána mladším generacím. Tomuto životnímu krédu jsem zůstal věrný dodnes," říká hrdě pan řídící Okénka.

Lidová písnička a muzika jako balzám

Pětatřicet let plodného muzicírování prožil František Okénka s cimbálovou muzikou hrubovrbeckého "majstra" Jožky Kubíka, v níž mimo hraní a  zpívání zastával ještě funkci organizačního a programového vedoucího. Pak sedmnáct let hrával s cimbálovou muzikou Martina Hrbáče. Toho do Kubíkovy muziky přivedl jako velmi talentovaného desetiletého klučinu. "On mě ujišťoval, že budu jednou v jeho muzice hrávat a zpívat. Svůj slib splnil. Když jsem ale dostal na starost kuželovský mlýn holandského typu, pověsil jsem housle, jak se lidově říká, na hřebík, ale s Hrbáčovou muzikou vystupuji dodnes jako zpěvák a konferenciér.

Obě muziky - Kubíkova i Hrbáčova - měly své poutavé fluidum, obě mně přirostly k srdci. Na housle, s nimiž jsem procestoval Československo i část ciziny, hraji jen když chci dokumentovat tu starou Kubíkovu muziku, z níž jsme zůstali už jenom dva.

Oba jsme loni ovdověli a já jsem začal mít problémy se srdíčkem. Byl jsem nějaký čas hospitalizován v nemocnici, kde mně voperovali kardiostimulátor. Po celý rok jsem se musel všech kulturních aktivit vzdát," říká posmutněle František Okénka, který v minulosti často hostoval jako zpěvák a vypravěč v  cimbálových muzikách J.Miškeříka, J. Varmuži, V. Zahradníka a v mnoha dalších.

K Okénkovým aktivitám dále patří několikaleté působení v programové radě Dětské Strážnice, ale i konferování bezmála stovky národopisných pořadů.

U kolébky Horňáckých slavností

František Okénka stál spolu s dalšími folkloristy u kolébky Horňáckých slavností. "Na Horňácku fungovaly v padesátých letech takzvané národopisné skupiny. Jedna z nich, ve Velké nad Veličkou, kterou vedl Emil Kovářů, se v  roce 1956 zúčastnila Kopaničářských slavností ve Starém Hrozenkově. S jedním z  jejích pořadatelů, advokátem Ševčíkem, se Veliččtí dali do debaty, slovo dalo slovo a on jim navrhl, aby se pokusili zorganizovat podobné slavnosti také na Horňácku. O rok později už byl první ročník Horňáckých slavností na světě," vzpomíná pan Okénka, který od roku 1961 vedl jejich programovou komisi. Ta se posléze rozrostla na programovou radu, jejíž předsedkyní byla Zdenka Jelínková.

"Mým úkolem bylo zajišťovat účinkující zpěváky a muziky z horňáckého regionu, konzultovat s nimi, čím do programu přispějí a podobně. Rád na tu práci v komisi vzpomínám. Za každého počasí jsem na dvěstěpadesátce motorce objížděl potencionální účinkující muzikanty a zpěváky na Horňácku. Na programové radě jsem pak mohl konkrétně říci, kolik bude účinkujících a s čím se na slavnostech představí. Jejich konečnou podobu měla na starosti předsedkyně rady, vynikající tanečnice a organizátorka Zdenka Jelínková.Na organizační přípravu prvních ročníků Horňáckých slavností jsme moc času nemívali. Možná jsme byli tak trochu liknaví, ale stihli jsme je připravit během jednoho až dvou měsíců. Dnes se programová rada zabývá přípravou dalšího ročníku slavností téměř celý rok. Po jejich skončení je zhodnotíme, povíme si, kde byly nedostatky, kterých bychom se měli při dalším ročníku vyvarovat a od listopadu už běží přípravy naplno," říká jeden z nejstarších členů programové rady František Okénka, aby se šibalským mrknutím oka podotkl, že o rok starší než on je Zdenka Jelínková.

Dětem obětoval celý život

Vroucí vztah měl pan Okénka nejen k muzice a lidové písničce, ale i ke školáčkům z Kuželova, Malé a Hrubé Vrbky. Jim jako kantor a řídící učitel cele obětoval svůj pedagogický kumšt a pod jeho vedením udržovaly děti v po sobě jdoucích generacích lidové zvyky a obyčeje nejen v obcích, kde jako pedagog působil. "Spolu se Zdenkou Jelínkovou, Darinou Severovou a Olinkou Pšuknou jsme se rozhodli, že založíme dětský národopisný festival Mladé Horňácko a  každá horňácká škola bude do něj povinna přispívat národopisným pásmem," spíše konstatuje, než se chlubí, pan Okénka, který v prvním desetiletí dětský festival provázel pěveckými vstupy a slovem v ryze horňáckém dialektu, jak se na tento region sluší a patří.

"Mám radost z toho, že jsme na Horňácku vychovali velkou řadu zpěváků a  muzikantů. S potěšením mohu říci, že ta práce s dětmi nebyla marná. Horňácko dnes zvučí pěti dětskými a několika cimbálovými muzikami dospělých. Věřím, že si tento region podrží svou krásu, kterou zdědil po svých předcích, že lidové zvyky a obyčeje bude udržovat v mladé generaci i v tomto století," přeje rodnému Horňácku František Okénka, který i vzdor svému věku je stále členem programové rady Horňáckých slavností a při těch letošních si pod historickým větrným mlýnem zazpíval také jako sólista.