Tento rozhovor připravil Tonda Vrba, 7. listopadu jej otiskl okresní týdeník Dobrý den s kurýrem


HOLÝ: Píseň není jen souhrnem mrtvých tónů a not

Rozhovor s Lubošem Holým ve víru oslav jeho životního jubilea o lidové písničce a nejen o ní

Jak velké oslavy vás čekaly nebo ještě čekají mimo Palác šlechtičen?
Žádné, protože toho bylo akorát.

Co je pro vás píseň a co pro vás znamená?
Mám-li upřímně říci, co pro mne píseň je a co pro mne znamená, pak se musím svěřit s tím, že je to můj celoživotní a věrný kamarád, který mne nezištně a všude doprovází, nikdy nezradí a vždycky potěší. Já si jí zase, již od kolébky - kam jsem ji dostal do vínku - hluboce vážím, snažím se s ní zacházet laskavě a při její interpretaci pečuji o to, aby z ní vyzařoval tentýž cit, z kterého kdysi vznikla, a dostala vše, co jí patří. Pro mne píseň není jen pouhým souhrnem mrtvých tónů a not, ale jakousi živou bytostí, se kterou r o z -mlouvám a vkládám do ní to, co k vyjádření svého obsahu právě potřebuje.

Kde všude vás píseň doprovází?
Píseň mne doprovázela a stále doprovází při všech životních situacích. S ní se budívám, s ní též usínám, stála při mně při odborné tvůrčí práci a brával jsem si ji též s sebou do těch dálav, kam mne životní, či profesionální osud zaváděl. Do krajů daleko od domova, kde je pro mne osvědčeným antinostalgikem a znamenitým psychotronikem, zejména při překonávání samoty, izolovanosti i stesku po domově.

Koho jste měl za svůj životní vzor?
Měl jsem jich moc, ale většinou už jsou na onom světě. Byli to například ujec Martin Hrbáč z Hrubé Vrbky číslo17, ujec Emil Tomešek, Jan Milošek, anebo Veličani strýc František Buláň, Tomáš Kohút, Jan Šácha, Jan a Jožka Zeman, strýc Žinkar,…

Představte si, že by se zakázalo na veřejnosti zpívat, jako tomu bylo v pohádce o Princezně se zlatou hvězdou na čele.
Tak bych zpíval třeba ve sklepě, aby to nebylo venku slyšet.

Je o vás všeobecně známo, že jste si zpíval nahlas i v práci, například při porodu. Jak to snášeli vaši spolupracovníci?
Zazpíval jsem krávě, kobyle i jiným zvířatům, tedy hlavně když se dařilo. Spolupracovníci většinou poslouchali, neprotestovali.

Máte svoji nejoblíbenější píseň?
Nebudu žádnou jmenovat, nechci žádné ublížit. Dnes je to ta, zítra druhá, pozítří zase jiná.

Máte v repertoáru i píseň s textem vámi složeným?
Ne. Já si písničky neskládám, jen si sem tam něco v jejich obsahu pozměním. Na skládání textů písniček byl tata.

Měl by každý adept zpěvácké dráhy začínat ve sboru?
V první radě by se měl každý ukáznit, aby se potom nějakým způsobem projevil.

Kdy se začal váš hlas formovat do barytonové barvy? Nemohlo to být i tím, že jste hodně kouřil v Mexiku a na Kubě doutníky?
Jak kdysi povidal Jožena - ono je to šecko v tem prirozeňů. Ty kubánské cigára na to neměly žádný vliv. Když jsme si sedli v dobré společnosti, vykouřil jsem jich třeba i jeden a půl metru.

Jste lepší zpěvák než váš bratr Dušan?
Ne. Dušan je vynikající, o tom není řeč.

Proč jste nenazpívali na různých nahrávkách s bratrem více společných písní? Myslím konkrétně duo, i když na Horňácku tento zpěv nezaznívá. Přesto by to mělo svoji hodnotu.
Toho jsme se spolu nazpívali, když jsme byli děcka. Je pravda, že v pozdějším věku jsme se k tomu vraceli méně.

Jaká byla vaše životní radost a naopak životní smutek?
Já se raduji ze všeho, co se podaří. Teď mne těší, že mám na domě novou střechu, a to je vlastně dárek k narozeninám. Radoval jsem se z každého úspěšného porodu, císařského řezu a z každé nové březosti, která vznikla při přenosu embryí. Ale mám též radost, když mají úspěchy druzí. Smutek mám, když někdo mně drahý odešel, protože vím, že tu už nikdy nebude, že byl jediný a jedinečný.

Umíte si představit, že Luboš Holý by byl místo uznávaného zvěrolékaře zručným řemeslníkem, třeba mistrem kovářským?
Představit si to dovedu. Já jsem se v tom řemesle viděl a dosud tuto krásnou práci obdivuji. A dělal bych mistra kovářského asi stejným způsobem jako to zvěrolékařství.

Máte vedle zpěvu a veterinární medicíny další životní lásky (či koníčky)?
Jedno a druhé byly ty hlavní koníčky, ke kterým se později přidružila myslivost. To jsem zdědil po tatovi.

Váš vztah ke koním je evidentní. Co vám na nich učarovalo?
Kůň byl pro mne od malička velice atraktivní zvíře, ke kterému jsem měl obrovský vztah a úctu. Majestátnost a síla, věrný pomocník člověka. Co jen ten kůň pro lidskou společnost udělal!

Procestoval jste svět více s folklorem, anebo s veterinářskou profesí?
Myslím, že víc jsem toho světa užil se zvěrolékařskou profesí, ale s folklorem toho bylo také dost.

Jaký máte názor na generaci nynějších mladých muzikantů typu horňáckého primáše Petra Mičky?
V celé této muzice je ekrazit, život, chlapci umí nejen pěkně zahrát, ale i pěkně zazpívat. Petr Mička má „drajv“ a stálo by za to, aby mu ten jeho talent vést muziku dlouho vydržel.

Potěšíte nás z vašeho bohatého repertoáru ještě novými písněmi?
Mám jich, těch našich písniček, naskládáno v hlavě ještě trochu a jako s dědictvím otců s nimi též zacházím. Vážím si jich jako vzácné relikvie tvořivého genia mých předků a krajiny, v níž jsem se narodil a kam patřím, a mám je všechny stejně rád. Vybírám si je podle momentálního stavu svého nitra, nálady, potřeb a prostředí. Jednu po druhé, abych žádný z těch skvostů neurazil.

Jste vyznavačem i jiného hudebního žánru? Konkrétně jakého?
Já si poslechnu rád všechno, co je pěkné. Když je to pěkně zpracované a jde to do ucha, tak klidně i ten bigbít.

Myslíte si, že už má Horňácko ve zpěvu vašeho nástupce?
To nevím, někteří se snaží barvu napodobit a snad se tam některý někdy i najde.

Dáváte přednost vínu, anebo slivovici?
Abych pravdu řekl, radši vínu. Dobrému vínu. Ale dobrou slivovici používám na otrávení červa.

Jaké máte nejradši jídlo?
To je velice vážná otázka. Dnes jsem si například velice dobře pošmákl na té tlačence, co se podávala na mojí oslavě. Dělal ji Franta Srnec, předseda zemědělského družstva v Moravských Knínicích. Má velice intimní vztah k Velké. Výborný člověk.

Co nesnášíte na lidech?
Blbost. Zejména úmyslnou blbost. Z té se člověk nevyspí.

Vaše životní filozofie?
Vydržet! Stále něco dělat. A nemusí to být jenom práce odborná.

Máte strach z nemoci, ze smrti?
Ani ne, protože já jako biolog to musím brát sportovně. Jednou sem musíme dojít a podruhé zase přece odejít.

Kolika roků byste se chtěl dožít?
Dožiji se tolika, kolik bude, a budu rád.

Díky za rozhovor a přejeme vám všechno dobré i za čtenáře DOBRÉHO DNE S KURÝREM.