Vítejte u poslechu pořadu Host Radiožurnálu. Dnes je jeho hostem Josef Kubáník. Setkání s ním předcházela moje návštěva pražského Divadla v Dlouhé, kde nedávno hostovalo Slovácké divadlo z Uherského Hradiště. Hráli Lišku Bystroušku před stoprocentně naplněným hledištěm. Překvapil vás takový zájem?

Host (Josef Kubáník): Překvapil a nepřekvapil, protože ta inscenace měla premiéru v listopadu a už se o ní docela ví, takže jsme čekali, že na ni spousta lidí přijde, protože do Slováckého divadlo do Uherského Hradiště málokdo tu cestu najde, ono je to přece jenom daleko z Prahy a spousta kritiků, spousta divadelníků se koncentruje právě v hlavním městě a do Hradiště jezdí málo, takže si počkají, až přivezeme inscenace do Prahy.

Moderátor (Jana Klusáková): Nejprve pár slov o vás, pane Kubáníku. Je vám 30 let, jste herec a mluvčí Slováckého divadla a Uherské Hradiště je vaše rodiště. Proč jste se stal hercem?

Host (Josef Kubáník): Já nevím, já už od mateřské školky si pamatuji můj úplně první zážitek, že nám paní učitelky hrály maňáskové divadlo a jednou jsme přišli dřív do té místnosti, do té třídy a ta plenta, ta opona byla sundaná, paní učitelky si nasazovaly ty maňásky a mě uchvátilo to zákulisí a ten cvrkot tam a od té doby, nevím proč, mě to táhlo k divadlu. Nevím.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak to je zřejmě váš první divadelní zážitek. A které divadelní představení z poslední doby ve vás zanechalo mocný dojem? Vzpomenete si?

Host (Josef Kubáník): My máme měsíčně třeba 25 představení, takže když máme volno, tak buďto zkoušíme ještě anebo jsme rádi, že si od divadla můžeme trošičku odpočinout.

Moderátor (Jana Klusáková): No, teď jste přece jenom pár dní v Praze.

Host (Josef Kubáník): Teď jsme v Praze, protože jsme tady hráli inscenaci, komedii Slečinka generálů, to bylo v neděli a druhý den se zase vracíme do Slováckého divadla, protože zase zkoušíme a hrajeme dál.

Moderátor (Jana Klusáková): V neděli jste měli smůlu, protože zároveň se hrálo finále mistrovství světa v hokeji, jistě leckdo, kdo by býval rád šel na vás, tak přeci jen dal přednost hokeji, víte.

Host (Josef Kubáník): Ano, spousta kamarádů a kolegů my psala, zlato je zlato, těšíme se, že ho dostaneme, takže zůstali doma.

Moderátor (Jana Klusáková): Co byste řekl o vašem městě posluchači, kterému se vybaví, když se řekne Uherské Hradiště jenom jméno Aloise Grebeníčka?

Host (Josef Kubáník): Tak to je docela smutné, že jenom jméno Aloise Grebeníčka. Ale je to možná pravda. Uherské Hradiště má asi 30 tisíc obyvatel, to se možná neví, je to nejmenší město v republice, které vlastní stálou profesionální scénu. Někteří dokonce říkají, že to je nejmenší město ve střední Evropě, které má vlastní stálé divadlo. Je docela pěkné zrekonstruované historické centrum, já to mám moc rád to město a myslím, že každý, kdo do Hradiště přijde, tak se do něj rád vrací.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to město o dvou velkých náměstích.

Host (Josef Kubáník): Ano, ano, Masarykovo a náměstí Míru.

Moderátor (Jana Klusáková): O prázdninách, kdy tam u vás probíhá Letní filmová škola, věhlasná, divadlo bohužel nehraje a kultury milovná mládež z celé republiky sice do budovy Slováckého divadla zajde, jenomže na promítání filmů a na diskuse.

Host (Josef Kubáník): Ano, ale v poslední době se děje taková věc, že hrajeme v doprovodném programu, takže loni jsme uváděli Stoppardovu komedii To pravé. A Tom Stoppard by jedním z hlavních hostů Letní filmové školy. Tak jsme se s ním sešli a bylo to docela zajímavé povídání.

Moderátor (Jana Klusáková): Dá to velkou práci, pane Kubáníku, zařídit hostování oblastního divadla v hlavním městě? A říká se ještě oblastní divadlo?

Host (Josef Kubáník): Já nevím, možná, že se říká oblastní divadlo, ono to zní trošku pejorativně. Oblastní divadlo může působit nebo regionální divadlo může působit, že to je divadlo druhé kategorie, ale já si myslím, že už to neplatí, že to ani nemusí platit, protože třeba Slovácké divadlo letos skončilo v anketě o divadlo roku na druhém místě, o jeden jediný hlas nám utekl titul. Takže některé inscenace teď už do hlavního města vyvážíme snáz, ale není to tak úplně snadné.

Moderátor (Jana Klusáková): Co musíte, abyste to zařídil?

Host (Josef Kubáník): Musíme mít dobrou inscenaci. Musíme mít inscenaci, o které se ví, o které se mluví, která už má za sebou nějaké výsledky, to znamená, že třeba Liška Bystrouška, Jitka Jozková, představitelka hlavní role byla v širší nominaci na cenu Thálie, objevila se v cenách Alfréda Radoka, stejně jako další kolegové.

Moderátor (Jana Klusáková): Kromě tohoto režíroval Pitínský, takže i to hraje svoji roli. A potom oslovíte koho? Nějaké konkrétní divadlo, kde byste chtěli hrát?

Host (Josef Kubáník): Tady to bylo tak, že Slovácké divadlo oslovilo Divadlo v Dlouhé, kde právě probíhal festival Dítě v Dlouhé a už se domluvily mezi s sebou, dohodly se a vyšlo to. Hráli jsme tam 2 představení.

Moderátor (Jana Klusáková): Kolik těch oblastních divadel dnes v České republice máme, víte to?

Host (Josef Kubáník): Na výkazech z ministerstva kultury, kam odevzdáváme různá čísla, počet představení a diváků a návštěvnost, tak se uvádí okolo 150 divadelních souborů, ale je tam spousta agenturních společností.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdo je zřizovatelem, mluvme o těch profesionálních divadlech? Nebo-li kdo má povinnost je financovat?

Host (Josef Kubáník): Zřizovatelem je poslední 2 roky město Uherské Hradiště, předtím to byl okres, ale zánikem okresu jsme přešli pod město, ale myslím si, že úplně ideální by bylo, kdyby existovalo tzv. vícezdrojové financování, tzn. že kdyby nám mohly peníze proudit jednak z města, jednak z kraje a samozřejmě také nějaká část od státu.

Moderátor (Jana Klusáková): Můžete získat nějaký grant? Můžete se o něco přihlásit?

Host (Josef Kubáník): Můžeme, ale to papírování je tak složité, je to tak komplikované a navíc ten divadelní život je docela pomíjivý, takže jedna inscenace když vznikne, tak se hraje třeba sezonu, dvě a než se vyřídí všechny prostředky, takže oni kolikrát chtějí, aby už to fungovalo, aby už se to hrálo, aby věděli, jak se to navštěvuje a než se to všechno vyřídí, tak se taky může stát, že inscenace skončí, takže je to docela těžký, je to obtížné u divadel.

Moderátor (Jana Klusáková): A kýžená Evropská unie, ta tuhletu aktivitu nepodporuje?

Host (Josef Kubáník): A myslím, že podporuje, ale přiznám se, že jsem ještě do těch struktur nepronikl.

Moderátor (Jana Klusáková): Já bych řekla, že takové město, které má za povinnost financovat svoje divadlo, to asi nebere jako zrovna milou povinnost nebo Uherské Hradiště je výjimka?

Host (Josef Kubáník): Já si myslím, že Uherské Hradiště je výjimka, protože Slovácké divadlo dělá Uherskému Hradišti docela dobré jméno. V poslední době tím titulem nebo skoro vicetitulem Divadlo roku, tím, že se prezentujeme na několika divadelních festivalech, my letos jedeme na 8 festivalů včetně těch největších, jako je festival v Plzni, v Hradci Králové, v Praze jsme byli na 2 festivalech. Takže si myslím, že je rádo, že se tak Uherské Hradiště i celý zlínský kraj díky Slováckému divadlu zviditelní.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste teď řekl, že nikdy nevíte, jak dlouho zůstane hra na repertoáru. Jaký máte rekord největší a nejkratší?

Host (Josef Kubáník): Ty nejkratší nevím a kdybych věděl, tak budu mlžit a nebudu říkat, ale nejdéle uváděnou komedií, kterou máme, jsou Rychlé šípy, ty mají za sebou přes 200 repríz a pořád ji hrajeme, pořád je o ně velký zájem a je to docela příjemné vidět, že Rychlé šípy jsou na několik měsíců vyprodány a vždycky desátého v měsíci, když se začíná prodávat další vstupenky, tak v 8 hodin v pokladně zvoní telefony a je to nezastavení a během půl hodiny jsou Rychlé šípy ale i některé další představení vyprodána.

Moderátor (Jana Klusáková): Hrajete v Rychlých šípech?

Host (Josef Kubáník): Hraji v Rychlých šípech Dlouhé Bidlo.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak hledíte na kolegy v divadelních souborech ve větších a velkých městech, především v Brně a v Praze? Se závistí? Oni mají přece možnost přece jenom kromě divadla ještě film, rozhlas, televize, dabing.

Host (Josef Kubáník): To je pravda, ale záleží na každém herci, co je pro něj důležité. Jestli chce vydělávat peníze, tak ano. Tak dělá dabing, film, televize. Jestli se chce věnovat divadlu a takový opravdu jsou, tak dělají to divadlo a možná, že ono je to i výhoda, když je mimo hlavní město, když je mimo Brno. Protože tam se musí jenom koncentrovat na to divadlo a teď u nás třeba bude zkoušet Oxana Smilková, ruská režisérka a ta je tak náročná na čas a na zkoušení, že i kdyby byl dabing, tak nedovolí, ona by nejradši rušila i představení, které máme, aby mohla pracovat. Takže je to výhoda i nevýhoda.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak známo, ve velkých městech často po představení už stojí před budovou divadla nastartovaný taxík a některé herce už zase někam veze, výsledkem je mimořádná únava a ta se jistě projeví nejdřív na výkonu a později možná nedej pánbůh i na zdraví.

Host (Josef Kubáník): Bohužel.

Moderátor (Jana Klusáková): Sám jste řekl, že vy nemáte čas jezdit do mimouherských divadel.

Host (Josef Kubáník): Bohužel. Pardon, že vám skáču do řeči, teď byl festival ve Zlíně, tak to jsme dělali všecko pro to, abychom aspoň některé inscenace viděli, abychom se podívali.

Moderátor (Jana Klusáková): A také se vás ptám, co divadelníci z metropolí přijedou někdy k vám do Uherského hradiště?

Host (Josef Kubáník): Přijedou, přijedou, ale přivážejí většinou právě ta agenturní představení, které si samy napíší, režírují, pak v nich hrají.

Moderátor (Jana Klusáková): Ale aby přijeli do divadla se podívat?

Host (Josef Kubáník): No poslední dobou ano. Poslední dobou opravdu se jezdí dívat na naše věci a je to pro nás příjemné. My jsme teď se sešli s Bolkem Polívkou minulý týden a docela nás překvapilo, jak byl informovaný o Slováckém divadle, co všechno věděl a říkal, dřív měli Brňáci komplexy z Prahy a teď už začínají mít komplexy z Hradiště.

Moderátor (Jana Klusáková): No tak k tomu vám blahopřeju.

Host (Josef Kubáník): Děkuju.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to spíš k vzteku nebo spíš k chlubení, když si třeba brněnský režisér vybere hvězdu z vašeho souboru a odvede vám ji do Brna?

Host (Josef Kubáník): My jsme se o tom s kolegy bavili nedávno, přemýšleli jsme nad tím, jestli bychom v současné době měnili Slovácké divadlo za nějaké jiné a shodli jsme se na tom, že samozřejmě se vší úctou ke kolegům v ostatních divadlech, že nevíme o souboru, kam bychom teď chtěli jít. Já vysvětlím proč. Protože teď je v Hradišti docela dobrá atmosféra, všechno tam funguje, máme plno a jezdí k nám výborní režiséři, jak jste říkala pana Pitínského, Oxana Smilková, Radek Baláž, Martin Porubjak tam teď bude. Takže si říkáme, že nevím, v kterém jiném divadle bychom se takhle potkali s takovými osobnostmi, navíc máme docela zajímavý dramaturgický plán, uvádíme spoustu českých novinek, tak měňte.

Moderátor (Jana Klusáková): Kolik tam, prosím vás, jako herec, vyděláte? To se neříká?

Host (Josef Kubáník): To se může říct. Jsme podřízeni těm tabulkám, které vydává ministerstvo a vůbec státní správa, takže my máme nějakých 12 tisíc hrubého herci.

Moderátor (Jana Klusáková): Je vám 30. Máte rodinu?

Host (Josef Kubáník): Nemám.

Moderátor (Jana Klusáková): Mohl byste ji uživit s těmi penězi?

Host (Josef Kubáník): Myslíte, že ano? Já myslím, že ne.

Moderátor (Jana Klusáková): No, já si taky říkám. Nejdete někdy, milý pane Kubáníku, v centrálním tisku kritiku na premiéru uvedenou u vás?

Host (Josef Kubáník): Bohužel ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Kritici k vám cestu zatím nenašli.

Host (Josef Kubáník): Bohužel, bohužel. A když kontaktuji kolegy z novin, buďto slíbí, že přijdou a nenapíší nebo nepřijdou vůbec. Nebo se o to nezajímají, bohužel. Nevím, co s tím udělat, nevím, jak to prolomit, protože, když otevřu noviny a vidím, že divadlo XY s panem tím a tím, který je každý týden v televizi, uvádí zase už popáté nějakou veselou taškařici, tak se přiznám, že je mi docela líto, že o takových věcech, jako je třeba Liška Bystrouška se neví anebo ví málo, nebo ví jenom v určitých kruzích.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1-Radiožurnále vám představujeme Josefa Kubáníka. Herce a mluvčího Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Možná to znáte z doslechu nebo dokonce z vlastní zkušenosti, vážení posluchači. Obyvatelé leckterého dříve okresního města znají repertoár pražských divadel lépe než Pražáci, kteří bydlí v centru hlavního města. Pražské soubory tam jezdí hostovat a občasné neváhají hezky se obléci, opustit teplo domova s jistotou televizního seriálu a jdou, často dokonce pěšky, do místního kulturního stánku. Vím sice, že Slováckému divadlu v Uherském Hradišti je už letos 60 roků, ale ptám se vás, milý hoste, pane Kubáníku, není to zbytečný luxus držet si v době globálního světa místní profesionální divadlo?

Host (Josef Kubáník): To je zajímavá otázka, ale myslím, že odpovědí by bylo, kdybyste přišla do Slováckého divadla a viděla byste, jak k nám diváci chodí a jak navštěvují naše představení a pozor, jak navštěvují představení hostujících souborů. Protože u nás je to docela opačně. Když k nám do divadla přijede pražský soubor, pražské divadlo s nějakou inscenací, ne vždy se nám podaří tu hru naplnit okamžitě a mít vyprodáno.

Moderátor (Jana Klusáková): Je třeba přiznat, že Slovácké divadlo v Uherském Hradišti skutečně neskomírá. Na vašich zajímavých a pravidelně aktualizovaných webových stránkách www.slovackedivadlo.cz mimo jiné čteme, na podzim loňského roku rozpoutalo Slovácké divadlo největší kampaň k předplatnému za celou dobu jeho historie. Celý region byl zasypán plakáty a letáky s motivem obličejů seskládaného z kousků tváří herců uhersko-hradišťského souboru. A jak to dopadlo? Dostavil se výsledek?

Host (Josef Kubáník): Dostavil se výsledek. To bylo docela napínavé, protože než jsme tu kampaň rozjeli, tak my jsme měli asi 33 procentní nárůst předplatitelů. Ale protože máme šedesátou sezonu, tak jsme si říkali, že se do toho opřeme a byli jsme velmi zvědaví, jestli se ještě další předplatitelé přihlásí, protože my si samozřejmě uvědomujeme, že to nemůžeme tlačit donekonečna tu laťku, že to nemůžeme pořád zvedat. Ale podařilo se, dobrá věc se podařila a máme asi další 4 procenta diváků navíc, takže teď se počet předplatitelů v 30tisícovém městě pohybuje pod 5tisícovou hranicí.

Moderátor (Jana Klusáková): No, to je ale opravdu fantastické. Vy jste v roce 2000 obměnili soubor, obměnili znamená omladili?

Host (Josef Kubáník): Ano, výrazně omladili, výrazně.

Moderátor (Jana Klusáková): Slovácké divadlo v Uherském Hradišti má velkou a malou scénu. A váš letošní repertoár vypadá takto. Na velké scéně McNally, Yazbek, Donaha. Neil Simon, Vstupte!. Boris Vian, Svačinka generálů. Iva Peřinová, Pohádka do dlaně. Rudolf Těsnohlídek, Liška Bystrouška. Tom Stoppard, To pravé. Edmond Rostand, Cyrano De Bergerac. Erben, Suchý, Havlík, Kytice. Shakespeare, Sen noci svatojánské. Na malé scéně hrajete od Klinga Autobus na lince 21. Od Mariána Pally, Zase jsem se umýval zbytečně. Francis Veber, Blbec k večeři. A konečně již zmíněné Rychlé šípy od Jaroslava Foglara. Je to práce sestavit dramaturgický plán pro 30tisícové město?

Host (Josef Kubáník): Myslím si, že naše dramaturgyně odvádějí výbornou práci, protože se snaží, aby ten repertoár byl vyvážený. Aby tam jednak byl muzikál, který v současné době je docela zajímavý a atraktivní, jednak aby tam byla současná hra, pokud možno aby tam byla česká novinka, samozřejmě aby tam byla klasika a to všechno v rovnováze, zase aby pozvaly zajímavé režijní osobnosti, hosty, takže si myslím, že se to našim dvěma dramaturgyním Haně Hložkové a Ivě Šulejové daří moc dobře.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak jsme už řekli, jezdí k vám hostovat režiséři. A co herci? Z literatury známe, že hvězda Národního divadla ochotně přijala hlavní roli třeba v představení ochotnického souboru, tedy kdysi. Oslovíte vy někdy kolegu zvučného jména?

Host (Josef Kubáník): U nás byla taková tendence, myslím, že pan Pitínský zrovna chtěl něco takového, ale pan ředitel, a já mu za to děkuji a myslím,že celý soubor mu za to děkuje, ho požádal, aby to nedělal. Protože tím pádem by bral práci nám, bral by práci mým kolegům a já si myslím, že my nejsme o moc horší než kolegové zvučných jmen.

Moderátor (Jana Klusáková): Jste hvězdy ve svém městě. Mají vás lidi rádi?

Host (Josef Kubáník): Myslím, že ano. Myslím si, že ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Když jdete po ulici, usmívají se vám vstříc?

Host (Josef Kubáník): Usmívají se, teď se mému kolegovi stalo, že byl v nějakém obchodě a usmívaly se na něj děvčata, on hraje v Rychlých šípech Jindru Hojera, usmívaly se na něj děvčata a on se usmíval na ně a tušil, že ho osloví a říkaly, můžu se vás na něco zeptat? On říká, ano. Můžeme vás od někudy znát? Tak vyrostl. A ona říká, nejste náhodou Standa Dolínek? Takže někdy je to úsměvné, ale myslím si, že nás mají rádi.

Moderátor (Jana Klusáková): A otázka na závěr. Pane Kubáníku, proč respektive za čím dnes chodí lidé do divadla?

Host (Josef Kubáník): Chodí hlavně za komediemi, chodí hlavně za muzikály, ale když se podaří Liška Bystrouška, když se podaří Bratři Karamazovi, Racek a doufá, že i další inscenace, tedy vážnější tituly, tak si tu cestu také najdou.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám představili Josefa Kubáníka ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zdroj: Převzato z webu www.izurnal.cz