Hned na začátku bych měl přiznat, že s chlapskou částí Háječku jsem nestrávil velikonočního času mnoho, proto i mé psaní není dlouhé a ani nebude mít příliš vypovídací hodnotu.

První fotky jsem udělal až ve chvílích, kdy Háječek opouštěl ranní mši v kostele, takže jsem bohužel zaplněný kostel nestačil zaznamenat. Zdržel jsem se s malými šlaháči v dědině a také s lhotskými turisty, kteří vyjížděli do okolí.

Mládenci (jak je vlastně nazvat?) z Háječku tedy vycházeli od kostela, mezi sebou měli harmonikáře, tón však udávali dva nejstarší a samozřejmě nejzkušenější chlapíci, Petr Radoch a Franta Hájek. Když jsem je pozoroval, říkal jsem si, že nebýt jich, bál bych se, jestli by vůbec byly velikonoční obchůzky, jestli by byly mnohé další akce, které pro Lhotu znamenají mnoho, jestli by byl vůbec Háječek.

Když právě oni dva začali se zpíváním, vydala se skupinka do prvních domků (no spíš do velkých rodinných vil). U prvního domu byla "jen" venkovní zastávka, u dalších už návštěva uvnitř. Pohoštění bylo pestré, základem bylo samozřejmě víno, cukroví, chlebíčky. Na můj vkus byly první zastávky poněkud delší a zpěv kratší, ale nekritizuji, sám zpívat neumím a také jsem nezpíval. Patřím k těm, kterým nebylo dáno to nejkrásnější a nejdůležitější - umět folklorní tradice prožívat, prozpívat a třeba i propít.

Místo toho jsem brzy utíkal brzy domů, protože jsem "pracovně" musel sledovat polední televizní debatu politiků. To byla jako obykle hrůza! I tady na Slovácku spousta lidí tyto debaty sleduje a potom se o nich vášnivě hádá, já ovšem ani jednoho z toho nechápu.

Velikonoční obchůzku chlapů z Háječku jsem i "stylově" končil. Zatímco za okny jsem viděl, jak oni pokračují i odpoledne v "zachraňování tradic", já jsem škrábal pro své periodikum článek o oné protivné politické debatě.

Sláva těm, kteří dokáží žít i v současnosti minulostí předků...

RB