Následující texty jsem převzal z výborných oficiálních stránek Hradišťanu (www.hradistan.cz)

Jsou to texty jednoho z nejznámnějších alb Hradišťanu s názvem O Slunovratu, jde vlastně o zhudebnělou poezii skvělého moravského básníka Jana Skácela. Snad ještě dodám, že nedávno vyšlo 2CD, kde najdete, jak toto album, tak záznam z vystoupení Jana Skácela v Uherském Hradišti v roce 1989. Velmi doporučuji!!!





- Vteřina v lednu

A den je tichý, křehký jako skořápka.

Uvnitř je slunce, také celé bílé.

I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.

I tato vteřina, i tato bílá chvíle.




- Karneval

Už sa fašank krátí,

už se nenavrátí,

jemine, domine.

Zhusta, chlapci, zhusta,

konec masopusta,

jemine, domine.

Staré baby plačů, héj,

že sa nevyskáčů, héj.

Fašanku, fašanku s červenými fúsy,

aj ten čert bachratý tancovat musí.

Jemine, domine, masopust pomine,

jemine, domine, masopust pryč.


- Stopadestátý sonet o jaru

Jaro tak křehké

až se světlo láme

pomalu

slimáčími růžky

se odhodlává tráva

listí má prsty

k zemi svěšené

a ráno nepřestává

po celý den

a trvá přes půlnoc

a do poslední chvíle

na větvi hlohu

zpívá v dešti kos

a šílený je.




- Modlitba za vodu

Ubývá míst kam chodívala pro vodu

starodávná milá

kde laně tišily žízeň kde žila rosnička

a poutníci skláněli se nad hladinou

aby se napili z dlaní



Voda si na to vzpomíná

voda je krásná

voda má

voda má rozpuštěné vlasy

chraňte tu vodu

nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd



A přiveďte k té vodě koníčka

přiveďte koně vraného jak tma

voda je smutná

voda má

voda má rozcuchané vlasy

a kdo se na samé dno potopí

kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek



Voda je zarmoucená vdova

voda má

voda má popelem posypané vlasy

voda si na nás stýská



- Rozhovor

Jak se ti daří, můj milý?

Jako stromečku,

ke kterému přivázali ovečku,

aby nezaběhla do černého lesa

a zlý vlk nevydal se za ní.



A jak se daří mé milé?

jako břízce bílé,

která se ve větru klaní,

klaní,klaní.




- Láska

Lásko, milá lásko,

kde ťa lidé berů,

v zahradách nerosteš,

v poli ťa nesejů.



Mě v poli nesejů,

já se sama rodím,

mezi mládencama

aj pannama chodím.




- Svatý Ján

Narodil sa nám svatý Ján prostred léta,

kedy bolo na najvjacej kúkola i sinokveta.

Hej Jano, Jano.





- Na slunci

Povříslem hrubým svázalo nás slunce.

Ó, jak bodají

osiny žhavé. Když si ruce zvedla,

zakroužil smolný dým



tak hoří dřín, tak modřín v ohni praská,

uťatý smrček, jenom břízka ne.

Tak mokrým dřevem prohořívá láska,

dříve než plamen k slunci vyšlehne.



Hoja, hoja, galanéčko moja,

ani nevoňajů tak plné hřebíčky, hej,

jak mně zavoňaly mej milej očičky, hej.

Hoja, hoja, galánečko moja,

ani nevoňajů červené jablíčka, hej,

jak mně zavoňaly mojej milej líčka, hej.



- Krátký popis léta

Požáry Ze čtyř stran hoří léto

Omamně kvetou akátové háje

zelená duše vína doutná na vinicích

krvácí vlčí máky v obilí

Přichází tma

a po stříbrném mostě kráčí luna

Svět je jak chleba vytažený z pece

a noc ujídá

vlaštovky hbité rovnou nití

studánky k nebi přišívají

rovný je den a slunce svítí

na rovné léto v rovném kraji



- Sonet o lásce a modrém portugalu

A přece láska jako modrá skalice

ta krásná dřina k uzoufání

nás zachránila Dozrál vinohrad

pod tíhou hroznů čas se sklání



Zas konec léta Zas je blízko k vínu

a čistý vítr zpívá o podzimu

tak jako tenkrát dávno kdysi



Ať život sklání se či nesklání

dny lásky jsou jak sklepy ve stráni

lisovny s dubovými lisy




- Chvíle

Za žádnou pravdu na světě.

Ale jestli chceš,

za malý pětník ticha.

Je chvíle, která půlí krajinu.

Pokorný okamžik,

kdy někdo za nás dýchá.



a je to prosté jako zázrak

a jako věčnost ve chvíli

kdy zase znovu nebudeme

jako jsme předtím nebyli

maminko nejsi je to dávno

a my jsme malou chvíli zbyli

udělali jsme toho málo

a ani smrt jsme nezabili

ať temno světlu ustoupí

ta stará prosba stále tkví

jak zbytek rzi a jako v snách

na slunečních ach hodinách

dospělé básně chodí vzpřímené

čtyřverší ale čtyřverší má krátká

přicházejí za mnou po čtyřech

jak ovečky a oslík nebo pacholátka

člunek je rychlý a nit nekonečná

v osnovu věčnou věčný tkadlec tká

i pády hvězd i léto podzimu

jestřába na nebi a žlutá housátka





Naděje s bukovými křídly

novému ránu rožnem svíci

je neznámé a nemá tváře

jak anděl v dřevu lípy spící

a čekající na řezbáře



někdy se anděl na nás hněvá

anděla máme každý svého

a naděje má z buku křídla

a srdce z dřeva lipového





- Mrtví

Stále jsou naši mrtví s námi

a nikdy vlastně nejsme sami



A přicházejí jako stíny

ve vlasech popel kusy hlíny



Tváře jakoby vymazané

a přece se jen poznáváme



Po chrpách, které kvetly loni

slabounce jejich ruce voní



Tiše mne zdraví jako svého

hrbáčka času přítomného




Pozdraveno budiž světlo

Pozdraveno budiž světlo.

Světlo ve tmě svítí, tma je nepohltí.

To světlo osvěcuje každého člověka.

Pozdraveno budiž světlo.




- Poděkování

Poděkujme jak děti za jablko

za vše co bývalo a znovu kdysi bude

za to že věrná po dni přicházela noc

za zarputilé ráno



Poděkujme jak děti za jablko

za to že příští dávno je už za námi

že nás měl čas

jak rybář rybu v síti



Poděkujme jak děti za jablko

a bez výčitek bez pokorné pýchy

za radost která pomohla nám přebolet

za odebraný dar



Poděkujme jak děti za jablko