JAK JSEM SE DOSTALA KE ZPRAVODAJSTVÍ ZE SLOVÁCKÉHO AEROKLUBU V KUNOVICÍCH


Když jsem dlouhé roky jezdila okolo letiště v Kunovicích, nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych někdy mohla psát o tom, co se tam děje. Vždyť jsem vždy dělala regionální zpravodajství z Veselska, Horňácka, Strážnicka a jen občas zabrousila na Hodonínsko či Kyjovsko. Navíc, jak už to na Slovácku bývá, nejvíce akcí se nějak pojí s folklorem.

Právě na různých folkorních akcích jsem často potkávala manžele Sedláčkovi z Uherského Hradiště. Nejdříve jsem je jen zaregistrovala a vůbec nevěděla, o koho jde. Později jsme se jen pozdravili a jednoho dne se začali bavit.

Až po dlouhé době jsem se od nich dozvěděla, že mají syna, který je vojenským pilotem. V hlavě novinářky zablikalo červené světlo, které signalizovalo, že je na obzoru zajímavá storka nebo rozhovor. Slovo dalo slovo a Sedláčkovi předali synovi Josefovi mé telefonní číslo. Pak se měsíce nic nedělo až mi jednoho dne zavolal a komplikovaně jsme společně hledali termín, kdy bychom se mohli setkat k rozhovoru.

Nakonec se vše podařilo a text jsme dali společnými silami dohromady. Rozhovor vyšel letos v březnu v týdeníku NAŠE Slovácko (www.naseslovacko.cz) a nyní je zveřejněn i na webových stránkách www.SLOVACKO.org.

Při uvedeném rozhovoru jsem se dozvěděla, že si Josef Sedláček pořizuje vlastního kluzáka. Jakmile jsem zbystřila, hned mě upozornil, že takových majitelů kluzáka je už ve Slováckém aeroklubu v Kunovicích několik. A dal mi kontakt na kolegy (bratry Jiřího a Slavomíra Pískaté), kteří byli s vlastním bezmotorovým letadlem první.

Slavomír Pískatý, kapitán Boeingu B747-400 korejské letecké společnosti, byl ochotný se se mnou setkat a popovídat si, proč před lety s bratrem letadlo koupili. Při té příležitosti mne seznámil se synem Slavomírem, který je juniorským reprezentantem v bezmotorovém létání a dále pak s třiasedmdesátiletým Josefem Gabrhelem. Ten je zase nestorem kunovického aeroklubu. Později mi coby živá paměť letiště jen tak mezi řečí prozradil, že létat začal už před pětapadesáti lety.

Po jednom dopoledni prožitém na letišti jsem měla nasbírané materiály minimálně na tři články a další spoustu tipů. Zjistila jsem, kolik zajímavých lidí se okolo letiště motá, a že o nich doposud nikdo nic většího nepsal. Možná se pletu, ale podle brouzdání na internetu to byly spíše jen drobné zmínky pojící se s různými událostmi.

Jsem proto velmi ráda, že mi vyšel vstříc Radek Bartoníček a na svých stránkách vytvořil rubriku, kde bychom rádi čtenáře informovali o zajímavých lidech i akcích, které se na letišti budou dít.

Rozhovor s vojenským pilotem Josefem Sedláčkem a sobotní Rollout, což v češtině znamená představení nového letadla, jsou takovými prvními vlaštovkami. Věřím, že další budou následovat.

LENKA FOJTÍKOVÁ