Nechci se nechat okřikovat rozhovor s filmařem a publicistou Břetislavem Rychlíkem

Břetislav Rychlík je ryzí člověk, hledající původnost a krásu ve světě, kterému dominují pozlátka a faleš. Lidé jej znají jako herce, scenáristu, publicistu a filmového a divadelního režiséra. V pátek 8. 10. uvede v HaDivadle trnavské Divadlo Jána Palárika v jeho režii Statky zmätky Josefa Gregora Tajovského. S panem Rychlíkem jsem si povídal minulý čtvrtek v Brně.

ME: Sedíme na Skleněné louce, kde za chvíli začne vzpomínkový večer na Jana Zábranu. Co vás pojí k lidem, jako je Zábrana?
Zábrana byl klíčovou osobností české kultury. Byl to člověk, který si musel – po brutálním ataku, který na něj jako na mladíka spáchal komunistický režim, když mu zavřel rodiče – svůj život, integritu i vlastní svobodu vyvzdorovat a vytvořit. Byl to člověk s velice hlubokým nitrem a ponorem. Už jenom svými překlady patřil k těm, kteří tady ovlivnili nejednu generaci. Mě v zmatcích puberty doslova přikoval k čtení poezie – amerických beatniků i Rusů.

ME: Natáčíte dokumenty o zajímavých osobnostech, podle čeho si je vybíráte?
Je to dáno dvěma okolnostmi. Tou první je téma, které se mi točí v hlavě a o kterém si říkám, že by bylo dobré to udělat. A druhá je ta, že někdo přijde a dá mi tip. Třeba jako Čestmír Kopecký, osvícený televizní a filmový producent, který teď dělá s Vladimírem Morávkem. Jednou mi nabídl, abych udělal hodinový film o románu Jiřiho Kratochvíla Avion, což si tehdy nikdo netroufal udělat. Pak jsme spolu natočili ještě Jana Steklíka, Josefa Topola a Jožku Kubíka. Jinak v zásadě se to u mě motá kolem outsiderů, uměleckých i životních. A to je asi spojuje, takže jsou to lidé napohled spíš nezajímaví. Teď jsem dělal v severních Čechách rok sociologický celovečerní dokument Kamenolom boží s nezaměstnanýma cikánama, mladýma satanistama, vedle úspěšných podnikatelů či sedláka Jana Rajtera, který vede boj s chemičkou Nemak. Ta natáčení mě občas dovedou k lidem, které bych v životě nepotkal. Jako třeba ty mladé satanisty ze sídliště, kteří pocházejí z rozvrácených rodin.
V zásadě jsou to lidi s dobrým srdcem, kteří ale neví, o co se mají opřít, tak si vymysleli tady tuto svoji srandu. Mají nějaký problém s církví, která jim ztělesňuje všechno nejhorší, ačkoli se s ní nepotkali. Rok natáčení s nimi byl pro mě velmi poučný, protože to jsou lidi, kterých se nikdo na nic neptá. Vyvěrají ze sociálního zázemí, které je dané krajem, který je převrácený naruby hodnotami a vším. Jak se drancovalo uhlí, tak se drancovaly i lidské duše, a to jsou ti kluci. Oni se nenarodili zlí nebo se satanskou duší, prostě si v životě neví rady.

ME: Jak se díváte na snahy snížit věkovou hranici pro trestní stíhání?
Já si vůbec myslím, že v této zemi jsou směšné tresty jak pro dospělé, tak pro kohokoli. Bývám zděšen mírností trestů. Proto si myslím, že jsou všichni čím dál drzejší. Kde není právo, tam není ani morálka – na tom stál komunismus. Společnost se stává obětí podivného mírného dojetí nad zločinci, Američani ví moc dobře, proč dávají někomu desetkrát doživotní trest, aby už z kriminálu nevylezl. Demokracie a svoboda se musí do jisté míry chránit. A to jsem člověk velmi tolerantní a vím, jaká je tu po komunismu hrůza z toho, aby se právo a soudnictví nezneužívalo vůči nevinným lidem. Žijeme v zemi, kde z toho zločinci mají v podstatě zábavu. To se týká i těch děcek. Se snížením trestné odpovědnosti bych neváhal. Na druhé straně žijeme v zemi, kde má přednost ústavní výchova před pěstounskou. Je tady socialistická legislativa, peníze jdou do ústavů a pěstounské rodiny tytéž peníze, které jdou do ústavu, na děti nedostávají.
Je to prostě pořád téma toho, jak tady funguje politika, která má dělat zákony pro kvalitní fungování demokracie, a místo toho se zabývá sama sebou akorát.


ME: Ještě toužíte po dramatizaci Landsmanových Pestrých vrstev?
Ivan mně na ni dal práva, takže ji můžu i zfilmovat. Párkrát jsme spolu byli po havířsku v hospodě, myslím, že jsem ho úspěšně přepil, a to ho docela vyvedlo z míry. Rád bych to někdy udělal, mohl by to být krásný film. I do divadla by se to hodilo, ideální by bylo, kdyby po tom sáhlo ušlechtile nějaké ostravské divadlo. Ta kniha, to je fantastické téma, to je, jako když se někdo nadechne a vydechne. Landsman už se potom nikdy tak nenadechl a nevydechl, zřejmě vedený v omylu, že by měl víc a víc psát, místo toho, aby už nepsal a jenom tak žil a pak zase něco udělal. Je to metafyzické téma, plné smrtí a hořkého humoru... strašně bych to chtěl udělat, ale můj život je už trošku někde jinde.


ME: V sobotu 9. října se bude konat první brněnské referendum, které rozhodne o osudu vlakového nádraží, půjdete hlasovat?
Budu hlasovat, protože si myslím, že je to vážná věc. Je to pro mě takový lakmusový papírek, jsem zvědavý, jak se Brňané zachovají. Jako občan budu otrávený z toho, když ta naše část občanů, kteří si nepřejí přesun nádraží a myslí si, že Brno by si zasloužilo tak mohutný investorský nápřah směřovat někam jinam, neuspěje, ale budu respektovat rozhodnutí většiny. Chování radnice se mi zdá ale neférové. Politici si myslí, že občané mají málo informací a tím že je jejich rozhodnutí nekvalifikované. To není prostě pravda, to by se divili, kolik lidí má informace. A pak někdo jedná i z představy, že jim nemusí věřit, že to oni myslí dobře. Někteří občané se mohou děsit představou, že by měli svoje peníze (šak to jsou naše peníze a peníze našich dětí) svěřit po svých zkušenostech s radnicí zrovna jí. Na to všecko máme právo. V Kanadě, v Torontě, v sedmdesátých a osmdesátých letech hrozilo, že stavební firmy ovládnou město.
Brno je ovládáno stavebními firmami, to propojení je jasné přes velké firmy, až do médií a televize. V Torontu chtěli kvůli zlepšení dopravní situace betonovat rokle s úchvatnou divokou přírodou, už to bylo rozestavěné, ale lidé se vzepřeli a zastavili to. Když se spočítalo, kolik by to ve skutečnosti stálo, tak to pro městský rozpočet byl neskutečný průšvih, muselo se to vést jinudy. Ta rokle tam byla ale zachovaná a teď tam lidi chodí na procházky. Tady na to nejsou politici zvyklí, že by se lidé vzepřeli a mohli mít na věc svůj názor. Též jsem zvědavý, jestli se do atmosféry města vrátí zpět ten nehorázný názor z poloviny devadesátých let, že kdo má kritický názor na radnici, bude označován jako nepřítel města Brna.


ME: Byl jste jedním z iniciátorů výzvy, díky které byl Pavel Přibyl nakonec odvolán z postu šéfa Úřadu vlády. Jak je možné, že k takovým kauzám vůbec dochází?
Já jsem nebyl jedním, já jsem byl na začátku úplně sám. Napsal jsem dvě věty, které měly šest slov. V noci jsem seděl v Javorníku nad Veličkou a poslal jsem asi sto esemesek kamarádům a ti mně odpověděli, že se připojují. Proč k tomu dochází? Došlo k posunu ve společnosti, který v souvislosti kauzou Přibyl přesně pojmenovaly polské noviny. Tady nastaly časy mladých pragmatiků, kteří ve společnosti nectí ani nerozlišují žádné hodnoty. Tihle mladí pragmatici jsou žáky starého cynika, který se jmenuje Václav Klaus a je to náš prezident. Jeho bezskrupulózní pohled na disent a Chartu a pohrdání protikomunistickým odbojem zavedl znehodnocení tohohle postoje v této zemi. Pořád se respektoval ekonomický díl práce Václava Klause, ale svět politických kartelů, které reprezentovala opoziční smlouva a pak jeho volba prezidentem za pomocí komunistických hlasů, tak to myslím dozrálo v souvislosti s tím Přibylem, byť ho jmenoval Gross.
Gross je ve svém pragmatismu a nerozlišování učenlivý žák toho typu politiků, jaké reprezentuje Václav Klaus. Ale současně si myslím, že to jsou politici bez budoucnosti.


ME: Myslím si, že i o vás mluvil prezident Klaus v jednom ze svých loňských projevů, když vyslovil tuto myšlenku: „Všichni nepochybně vnímáme význam morálky pro fungování lidské společnosti, ale musíme být proti rétorice morální výsadnosti ze strany veřejných intelektuálů, vyvolených či pomazaných Olympanů.“ Myslíte si, že je Václav Klaus mužem na svém místě?
Podívejte se, byl demokraticky zvolen čili je demokraticky na svém místě, jako je na svém místě starosta nebo někdo jiný. To respektuju, ale myslím si, že je člověkem nebezpečným pro vývoj společnosti, ze dvou důvodů. První důvod předvádí velmi často, naposledy nedávno: On odsoudí televizní dokument Jany Lorenzové o kauze lehkých olejů jako skandální a lživý, aniž ho viděl! Tohle je téma, které by nám měli politici vysvětlit, nikoli ho bagatelizovat. Takřka dvacet vražd a desítky miliard daňových úniků je vážná věc. Vyšetřovatel té kauzy sdělil veřejnosti, že protokol organizátora vražd pana Večeře má 130 stran a všechny údaje se do posledního puntíku prokázali. Ten Večeř rozkryl dobrovolně policii celou síť, byla pozatýkána řada zločinců a odsouzena nezávislými soudy. Ten útok prezidenta znamená v důsledcích i útok na vyšetřovatele, nezávislou policii a nezávislé soudy. On bagatelizuje nebo překřičí všechno, co ohrožuje jeho sebeprojekci do historie.
Klaus je politikem sebeprojekce a takový prezident je politicky nebezpečný. A to druhé je to, že jede do nějakých asijských polodiktatur a přijímá tam trapné doktoráty a ještě vyčte Václavu Havlovi, že tam nejezdil. On je nebezpečný dovnitř i směrem k zahraničí. Jeho zahraniční politika mi připadá šílená, bojím se, že je člověk, který dovede tuhle zemi do izolace.


ME: Jste signatářem petice Mír pro Kavkaz je mír pro Evropu. Vy asi nemáte Putina moc v lásce...
To není osobní věc. Jsem velký kamarád Petry Procházkové a dělal jsem filmy o čečenských uprchlících... zabývám se tím vnitřně a vím, že to téma není jenom Putinovo. Putin je politik populistického ražení s mocenskými sklony vytrénovanými někde v KGB, dělá to, co si veřejnost přeje. Že v důsledcích vede Rusko někam nedemokraticky, to je na výzvu a reakce světových osobností, protože ty jsou pro něj partnerem. Může ale dojít k eskalaci napětí a strašlivé nenávisti ze všech stran a povede to do pasti, kterou jako by nachystal sám ďábel. Ty lidské kreatury, které neváhaly rozpoutat to peklo masakru v Beslanu, vyvolají stejně strašné pokusy o revanš. A to bylo téma pro řadové občany Evropy, kterým se zdálo nutné, aby se tím zabývali europoslanci. Ti začínají budovat Evropu, ale tady mají velký problém, protože to Rusko částečně do Evropy patří.
Návrh na to, aby na Kavkaze fungovaly mezinárodní síly a minimálně se snažili lidem, kteří jsou v totální beznaději, nějak pomoct, to je nevinná věc a s Putinem nemá skoro nic společného. Protože Putin umře, ale politický problém Kavkazu už trvá dvě stě let.


ME: Co to je v člověku, že pořád do všeho strká nos a veřejně se angažuje?
Já jsem dlouho žil v komunismu a už to nikdy nechci zažít. A vím, že komunismus v té trapné normalizaci už stál jen na lhostejnosti lidí. Když něco rozděláte, tak to přece nemůžete nechat. Když si něco myslíte, tak to musíte dát najevo, vždyť to je vaše právo i povinnost. Nechci se nechat okřikovat, když si něco myslím. Bez ohledu na to, co si lidi myslí o tom, co si myslím já. Naše země není ještě v pořádku a svoboda je prostě křehká. Lidi někdy nechají dojít věci do trapných konců. Marx byl sice špatný národohospodář, ale kupodivu velmi dobrý historik, když říkal, že dějiny se opakují, ale jako fraška. A někdy to vypadá jako fraška na demokracii – to, co mi tady žijeme. Dělám to z důvodů duševní hygieny, jako když se zpotíte v nějaké nemoci a vysvlečete si pyžamo. Tak to vysvleču a je to. A je mi úplně jedno, co si kdo o tom myslí. A pokud to někdo člověku vyčítá, třeba politici, tak si myslím, že to nemají v hlavě úplně v pořádku.
To je minimum, šak jak by si to představovali, oni budou kádrovat a selektovat, kdo si má právo něco myslet? Rychlík už si myslel minulý týden dvakrát něco, tak zase rok klid. Jojojo, myslet, ale jenom k drátům tábora, který ti určíme, dál už ne.

Zdroj: http://www.netpolis.cz, autor: Karel Gregor