Snad se na mě pan učitel Ondra nebude zlobit, že tady publikuju kousek naší korespondence i s třemi "péefkama", které mi poslal.

"Ahoj Radku. Zdravím za naši rodinku z Nivnice," píše pan učitel a mimo jiné přidává úryvek ze svého občasného elektronického zápisníku "vzpomínek na prý nejkrásnější období, kdy děti sú malé" :

Tady je ten úryvek:

....dnes ... 13.12.2005 ... to teda býl deň o hubu...ráno všady ledovica jak sviňa…sucholožský everest sem vyjél autem z posledních sil...do školy nedorazili Lopeničáré a Brezovjané - autobusy vůbec nevyjely...bylo ně divné, že su na silnici skoro sám...že sem neostál doma, ve škole je enom třetina dětí...Sucholožané došli pěškobusem o desíti...moji prvňáčci dnes byli extremly otravní ... a já extremly unavený... jednomu prvňáčkovi sem vyrazíl zub...stalo sa to tak, že nedával pozor, a tak abych ho neokřikoval a přitom přivedl zpět do reality vyučovacího procesu, rozběhl jsem sa k němu sprintem od tabule...nečekal to... tak samojého rychlého hnutí lekl, že si tužkú, kerú měl celú dobu v puse vylomil zub...dobíhaja k němu, zub ně proletěl kolem hlavy a malý sa enom smíl, že už sa mu kýve pár dní a konečně sa mu ho podařilo vytrhnút ... prvňáci mně od téj doby říkajú "zubař"...na domečku ňa čekali chlapi od oken, aby zjistili po půl roce urgencí to, co já sem věděl už dávno... totiž, že mám ty dveřa do dvora jak luk...konečně došlo na moje slova ...Vojtu (šestiletý prvňáček) sem vyzvedl v družině - býl nadšený, nejél dnes kvůli ledovici do Brodu do hudebky...a tak sa poprvní dostál s družinú na školní počítače, jelikož chodíjá enom v úterý... učitelka mně s široce otevřenýma očima líčila, jak synek sedl k počítači, zapnul ho, překonal přihlašovací heslo, najel na net a začal jí diktovat adresy, keré chtěl, aby mu napsala...včíl sem došél dom .. Zdenka je v práci a Bělinka (tříleté zlatíčko, které odmítlo setrvávat ve školce), kerú chvílu hlídala babička, má pusinku celú zarýpanú od čokolády a je v princeznovských šatečkoch a natřásá sa před nama...dotahl sem ju do kúpelky...eště včíl řve, jak je nasr..., že sa mosela umyt...su hotový, vyřízený...sedám k počítači s tím, že abych sa z toho psychicky dostál, mosím sa vypsat...Běla ňa právě odpráskla Vojt ovým kulometem...eště řve...Vojta si zacpává uši...nedá sa to vydržet...končím, idu jich uklidnit...improvizovat...

Že pana učitele neznáte? Také jsem ho ještě loni neznal, ale pak jsem se vydal mapovat fašanky v našem regionu a zcela náhodně jsem zamířil i do Nivnice. Byla pořádná zima, ale opravdu pořádná, nikde nikdo. Až pak jsem si povšiml malých děcek, které pobíhaly kolem jedné nenápadné budovy. Vešel jsem dovnitř a narazil na obrovského chlapíka, převlečeného do masky s harmonikou v ruce. A kolem něho se jako drobotina míhaly děcka, schované do všelijakých masek. Pan učitel jim vysvětloval, jak se po fašanku chodí, jak musí zpívat, jak musí poslouchat harmoniku - byl jsem právě svědkem nádherného úkazu v podobě pokusu obnovit fašank v Nivnici...

Později jsem o mladém panu učiteli Ondrovi slyšel mnohokrát...Co vám mám ale říkat. Podívejte se na tyto skvělé stránky:

http://www.nivnicka.unas.cz

http://kuratko.unas.cz/

...Tam se o něm i jeho skvělé práci dozvíte mnoho zajímavého....

... A podívejte se také na tři PF, která právě s prací i rodinou pana učitele souvisejí....

RB