Členové Poštěpánského posezení slavili čtvrtstoletí existence

Doslova v obležení se při oslavách pětadvacátých narozenin Poštěpánského Posezení (POPOO) ocitnul Dům kultury v Uherském Brodě. Na oslavy se sem sjely stovky lidí z celé republiky, takže byl docela problém, kde zaparkovat. Setkání se poprvé v historii mohly zúčastnit i ženy, které této příležitosti s chutí využily.

„Dnes se konečně cítím a připadám jako rovnocenná partnerka a normální člověk. Skutečnost, že jsem se s manželem nemohla nikdy Poštěpánského Posezení zúčastnit, jsem vždy brala jako těžkou újmu. Jednou jsem si ho dovolila přivézt a stoupnout mezi dveře. Joža Varmuža mě tehdy vykázal a dal jasně najevo, že tady nemám co dělat. Pak už jsem manžela na žádné setkání nevezla,“ svěřila se Jarmila Jurečková ze Bzence.



Pánský klub folkloristů

Poštěpánské posezení, z čehož vznikl název POPO, bylo založeno z iniciativy primáše Olšavy Luboše Málka.

„Tehdy jsme se rozhodli uspořádat poštěpánskou besedu u cimbálu. Na ní se zrodil nápad, že by se jednou ročně mohli scházet folkloristé a založit takový výhradně pánský klub,“ zavzpomínal doživotní tajemník, zakládající člen ojedinělé společnosti, pracovník Domu kultury v Uherském Hradišti a novinář Miroslav Potyka. Do nově vzniklého klubu, který si vypracoval stálá pravidla, byli postupně přijímáni další muži.

Členem POPO se mohou stát muzikanti, tanečníci či zpěváci věnující se aktivně folkloru. Z pasivních jsou to pak ti, kdo jsou významnými příznivci a milovníky fokloru, či se jakýmkoliv způsobem přičiňují o jeho propagaci. Nikdo se ale nemůže přihlásit pouze ze své vůle. Každého nového uchazeče musí přivézt a doporučit někdo ze stálých členů. Dotyčný je pak rok kandidátem. Pokud se zúčastní Poštěpánského Posezení i následující rok, je přijat za právoplatného člena.

POPO má také doživotního starostu, jímž je jeho zakladatel Luboš Málek. Každým rokem se ale volí na jeden rok starosta, který působí od POPA do POPA. V minulosti byli z Hodonínska zvoleni například primáš Martin Hrbáč z Veselí nad Moravou či sólový zpěvák František Okénka z Hrubé Vrbky.

V současné době má POPO už více než tři sta členů. Scházejí se vždy jednou za rok mezi Vánocemi a Novým rokem v Domě kultury v Uherském Brodě. Z Hodonínska mezi členy patří Jaroslav Smutný, Antonín Vrba, Miroslav Minks, Antoš Mička, členové Varmužovy cimbálové muziky i muži z CM Jury Petrů či CM Danaj. POPO už ale zasahuje i daleko za hranice České republiky. Jeho členové totiž žijí ve Francii, Holandsku i Americe



Stráže ženy nepouštějí

Unikátní společnost POPO má svá přísná pravidla a rituály. Každý musí složit slib, v němž se zaváže, že bude dodržovat stanovy. Všichni členové mají průkazky, musejí platit roční příspěvky a navíc mají právo užívat jako další křestní jméno Štěpán. Na každoroční setkání POPO musí každý muž přinést dvě sedmičky kvalitního vína s vinětou a dvě nožičky klobásek.

Každoroční zasedání a jednání má stereotypní průběh. Obrovský sbor chlapů nejdříve zapěje hymnu POPO. Poté následuje přijímání nových členů, poděkování starému starostovi a volba nového. Nezapomíná se ani na odměňování jubilantů. Po oficialitách se začne hodovat. Jí se a pije až do ranních hodin. Chybět samozřejmě nemůže zpěv a muzika. Na scéně bývá až čtyřicet muzikantů z nejrůznějších folklorních oblastí, s nimiž se střídají primáši jednotlivých cimbálových muzik.

„Je to unikátní možnost potkání se chlapů z Kyjovska, Hradišťska, Podluží i Kopanic. Diskutují a koštují. Setkání začíná ve tři odpoledne a končí až nad ránem. Máme před sebou spoustu času k povykládání,“ uvedl novinář a člen rady POPO Jiří Jilík.

„Vynikající akce, na které se sejdou chlapi, povykládají si a do těchto debat se nám neplete žádná ženská, která by muže tahala za rukáv, aby už šel domů. Krásné je setkávání všech folklorních regionů i vína z celé republiky. Svým způsobem je to také velký košt vína,“ podělil se o zkušenosti dvacetiletý člen Martin Hrbáč.

„Štěpáni jsou specifická mužská záležitost. Myslím si, že některé revoluční snahy, aby se umožnil vstup ženám, by byla chyba,“ řekl Josef Sedláček z Uherského Hradiště.

„Do této čestné společnosti folkloristů mně před pěti lety přivedl zakladatel Luboš Málek. Vážím si toho. Zvlášť když se i můj vinný sklep jmenuje Štěpán a nyní také pětiměsíční vnuk,“ svěřil se Pavel Jurečka ze Bzence.

Letos se členové výboru poprvé v historii rozhodli, že kulaté výročí oslaví spolu s ženami na jaře. Na přímé zasedání prostě ženu nepustí za žádných okolností. V programu, který v páteční noci někteří návštěvníci označili za malé Strážnické slavnosti, vystoupili folkloristé z Brodska, Hradišťska, Kopanic, Strážnicka, Strání, Bojkovska, Horňácka, Kyjovska, Podluží a z Ostravska přijeli členové Výhonku.

„Více než pět set lístků bylo do týdne vyprodáno. Všichni členové měli nárok na jeden lístek zdarma a přednostně si mohli nakoupit pro své přátele a rodinné příslušníky,“ upozornil autor programu Miroslav Potyka. „Dnes to mělo to správné kouzlo, protože tady byly i naše ženy, což mne vzrušovalo. Když tu jsou samí chlapi, tak se jen ožereme. Každopádně jde ale o zajímavou sešlost. Některým členům se ale zdá, že už je nás příliš mnoho a mělo by se přijímání nových členů omezit,“ uvedl Antonín Vrba z Velké nad Veličkou.

LENKA FOJTÍKOVÁ
článek byl zveřejněný v týdeníku NAŠE Slovácko, www.naseslovacko.cz