Kde se husy učí štípat


Kde se husy učí štípat


"Strážnický skanzen? To je ideální místo. Během festivalu se tam můžeš od  pátku do neděle usadit a naprosto to člověka naplní," poznamenal nakladatel a  hudebník Jiří Plocek na okraj letošního, 59. ročníku Mezinárodního  folkloristického festivalu ve Strážnici.Skanzen, stejně jako prozíravá instituce  ombudsmana, k nám dorazil ze severu Evropy, ze Skandinávie. Myšlenka muzea v  přírodě pod širým nebem, shromažďujícího lidové stavby, obydlí a zařízení,  vznikla ve Stockholmu. "Skansen" je pomístní název pro kopec, na kterém byl v  roce 1891 otevřen park a muzeum lidových staveb. Ta idea se mohla zdát v době  svého vzniku nepotřebná a komická. Koncem devatenáctého století bylo lidové  kultury, natož lidových staveb tolik, že nebylo třeba génius lidu nikterak  chránit. Doba však ukázala, že to byl jasnozřivý čin.Od začátku 20. století se  datují první snahy o vybudování muzea v přírodě na jihovýchodě Moravy. Lokalita  se hledala na Hradišťsku, dokonce pod brněnským hradem Veveří. Až koncem 60. let  minulého století získali národopisci Václav Frolec, Josef Tomeš a Josef Jančář  podporu tehdejšího ředitele Ústavu lidové kultury ve Strážnici, primáše  Vítězslava Volavého. V roce 1973 se začal modelovat rovinatý terén na lukách  vedle Baťova kanálu. Vytvářely se kopce pro vysázení vinohradů kolem  vinohradnického areálu s tradičními vinařskými "búdami". Navážky naznačovaly  původní prostředí Moravských Kopanic, Luhačovického Zálesí a Horňácka. Autor  těchto řádků tam ostatně v rámci povinné studentské brigády otráveně máchal  krumpáčem i lopatou. Současně byla v plném proudu bolševická likvidace starých  uliček v historickém jádru Strážnice. Atmosféra slováckého městečka, která  pomáhala vytvářet kolorit každoročních slavností, byla zrůdně přebita výstavbou  panelákových sídlišť.Od devadesátých let se kulisy Muzea vesnice jihovýchodní  Moravy rozžívají desítkami tradičních akcí, stavbou máje, dožínkami, zarážením  hory. Hlavně tam však začal nestor folkloristů Jaromír Nečas směřovat intimnější  a nepódiové programy jednoho z nejstarších a největších evropských festivalů.  Letos bylo do skanzenu situováno sedm programů z festivalové nabídky,  odehrávající se většinou na pódiích velkých amfiteátrů strážnického parku. Od  improvizovaného otevření festivalu v pátek odpoledne, kdy se můžete zapojit do  programu vyzpíváním skleničky vína, přes několikahodinový Dětský dvůr, na kterém  si vedle muziky nebo loutkového lidového divadla mohou děcka vyzkoušet hrnčířské  či modelářské práce. Profesor etnomuzikologie na Masarykově univerzitě v Brně a  vynikající horňácký zpěvák Dušan Holý oceňuje na skanzenu kromě záchrany původní  lidové architektury a možnosti seznámit se na malé ploše s tím, jak kdysi lidové  stavby vypadaly, právě bezprostřední atmosféru, když se přímo z vinařských bud  podává dobré víno. Nálady se tady přelévají a tryskají z jednoho konce  vinařského areálu na druhý. Písničky a muzika se míchají jak kroje. V éře  folklorismu se daří vytvořit na chvíli iluzi prchavého snu, mávnutí motýlího  křídla. Přitom moderní člověk pod strážnickým nebem, uprostřed staveb z kamene,  dřeva, nepálených cihel s kravským trusem či slámou ukrývá pod vyšívaným a  utkaným oděvem svých předků mobilní telefon s digitálním fotoaparátem.Celé to  rozžití muzea v přírodě mi symbolizuje vzácné zvíře, kterými byla moravská  vesnice kdysi přímo přeplněna. Husa domácí. Do letošního dětského pořadu ve  Strážnici jsem si ji musel půjčit z velkochovu u Hodonína. Bylo to stvoření bez  jakýchkoli instinktů, nesvéprávná, nesamostatná bytost. Ani štípat a běhat  pořádně neuměla. Dva dny kontaktu s lidmi, uprostřed zpěvu a her, z ní udělaly  spontánního divokého tvora.

Zdroj: Týdeník Respekt, Autor Břetislav Rychlík, 7.7. 2004