Hrubovrbecké stodoly jsou unikátní památkou (12/3)

Pro ty z vás, kteří chtějí poznávat krásy Moravy, máme tip. Můžete se vydat do kraje, který se nazývá Horňácko (název se začal běžně užívat až na sklonku 19. století na Hodonínsku). Největší z deseti horňáckých obcí je Velká nad Veličkou, ale naše zastavení bude patřit Hrubé Vrbce, kde se nacházejí více než jedno století staré kamenné stodoly, z nichž celá řada je chráněnou památkou.
Proč je obyvatelé malé obce Horňácka postavili a k čemu jim stodoly sloužily? Na to nám dal odpověď třiaosmdesátiletý pamětník Hrubé Vrbky, řídící učitel ve výslužbě a průvodce po kuželovském větrném mlýně František Okénka. „V nedávné minulosti se o Horňácku tradovalo, že je krajem, kde je konec chleba a začátek kamení. Snad malou výjimku tvořili obyvatelé Hrubé Vrbky, jejichž polnosti se rozkládaly v rovinatější části Horňácka, a tudíž byly i úrodnější než v okolních dědinách, kde se hospodařilo na strmějších svazích Bílých Karpat.
Pozemky byly jediným zdrojem obživy Hrubovrbeckých.
V roce 1820 měla obec asi 400 ha pozemků a po zrušení poddanství v roce 1848 připadla půda, do té doby patřící panství, obci. V roce 1910 už měla Hrubá Vrbka 1318 hektarů půdy. Lidé na ní drželi 346 kusů hovězího dobytka, 69 koní, 148 vepřů, kozy a ovce. Pro takové množství domácího zvířectva bylo nutno připravit na zimu dostatek suché píce a slámy. Proto byly u každého vrbeckého hospodářství stavěny stodoly, které zaručovaly jakost uskladněné píce,“ vysvětlil potřebu dnes už unikátních staveb pan Okénka.
Hrubovrbecké stodoly stojí majestátně na konci humna (pozemek za stodolou venkovské usedlosti) u téměř každé usedlosti a tvoří jakýsi pomyslný věnec kolem vesnice. Ke stavbě stodol využívali lidé místních zdrojů - kamene, hlíny a dřeva. Většina stodol byla stavěna z kamene nebo z nepálených cihel ( kotovic či vepřovic). V mnoha případech jsou tyto materiály kombinovány. Spodní část a rohy stodoly jsou do výše dvou metrů převážně z kamene, zbývající plocha pak z nepálených cihel. Nad stěnami stodoly se zvedá dvouokapová střecha s krovovou konstrukcí, doplněnou o hambalky. Původní došková krytina byla vystřídána taškami nebo přírodní štípanou břidlicí. Vrata u starších stodol byla ze štípaných prken připevněných k trámové kostře dřevěnými klíny.
Stodoly, o délce čtrnáct metrů a šířce sedm metrů, byly podélně průjezdné. Uvnitř byly členěny tak, že mlat byl z dusané hlíny (do níž byla přimíchána hovězí krev) a takzvané prístodouky ( přístodůlky) byly od mlatu odděleny dřevěnou přehradou. Ve střešním prostoru byla patra zhotovená z kulatiny a desek. Ke stodole býval přistavěn i plevník (plevinec). Čtyřmetrové průjezdy do humen jsou vždy mezi dvěma stodolami. Vjezdy do stodol sloužily jen při sklizni píce a obilovin, které se zde ukládaly, a pak při mlácení.

Zdroj: Deníky Bohemia, autor Zdeněk Skalička