Dvojice horňáckých národopisců se letos dožívá životního jubilea

Již mnohokrát si společně své narozeniny připomínali tři folkloristé - sourozenci z horňácké obce Velká nad Veličkou, kteří spolu chodili nejen do základní školy a na gymnázium ve Strážnici. Dvojčata Antonína a Jiřího Mičkových se věnují folkloru už od svých školních let. Ve škole ve Velké nad Veličkou pod vedením pedagogů (Dagmar Severové, Olgy Pšurné a Leoše Zemana) působili v dětské folklorní skupině a muzice, jako studenty je v Horňáckém souboru písní a tanců Veličan od roku 1965 vedl Jan Loutchan, a potom dlouhá léta působili v souboru Velička. I dnes se zapojují do aktivit starší Veličky. Oba dva říjnoví oslavenci milují Horňácko natolik, že se bez nich neobejdou téměř žádné Horňácké slavnosti.


Písmák Antonín Mička

Pedagog, folklorista a re -gionální spisovatel PhDr. An tonín Mička oslaví 10. 10. 2005 šedesáté narozeniny. Na rodil se jako třetí syn (spolu s dvojčetem Jiřím) na velickém gruntě manželům Janu a Alžbětě Mičkovým. Ve Velké nad Veličkou vyrůstal v zěmědělské rodině a v dětství poznal klady i zápory, radosti i strasti vesničanů hospodařících na kopcovitém Horňácku. Ještě jako školák vykonával zemědělské pracovní úkony, ale také s kamarády poznával zajímavé prostředí na pasinku a prožíval s nimi mnohá dobrodružství, na něž dodnes rád vzpomíná.
V rodině i ve škole získal a rozvíjel tradiční horňácké zvyky a písně. Se šesti bratry rád naslouchal zpěvům otce Jana, dědečka Jana Slováka, strýce Jožky Zemana, Vladimíra Klusáka, Martina Holého i Pavla Rumíška. S národopisným nadšením započal už ve velické škole. Není divu, že folklorem i písněmi rodného kraje se zaobírá do dnešních dnů.

Jubilant od roku 1960 studoval na gymnáziu ve Strážnici, později na Pedagogické fakultě UJEP v Brně, kde v roce 1968 promoval. Po napsání disertační práce a vykonaném rigorózu získal v roce 1980 doktorát z filozofie na téže brněnské univerzitě.
V nejvýše položené vsi Horňácka - Nové Lhotě započal své kantorské působení v roce 1968. Podle něj to byly nejlepší a nejkrásnější roky v jeho pedagogické praxi, přestože svérázný novolhotský dialekt činil žákům zejména při diktátech v hodinách českého jazyka a literatury značné problémy. V této dědině také zapsal řadu krásných lhoťáckých pěsniček, ať již milostných, pracovních, nebo „ščeglivých“, které mu nazpívala tetička Šajdlerová.

Jeho dalším působištěm se stala škola v Hroznové Lhotě. I na ní se snažil v hodinách češtiny a hudební výchovy podchytit u svých žáků zájem o národopisnou činnost. Té se však jako pedagog nejvíce věnoval v Nové Lhotě a pak v Louce, kde od roku 1978 až do dnešních dnů působí jako ředitel školy. Už v Nové Lhotě, když s dětmi připravoval pásmo k I. ročníku Mladého Horňácka, založil národopisný kroužek.

Od té doby napsal mnoho scénářů a podle nich secvičil s žáky množství národopisných pořadů, se kterými se děti také prezentují už po třiatřicet let na dětském národopisném festivalu Mladé Horňácko ve Velké nad Veličkou a Lipově. Během své učitelské praxe vychoval celou řadu zpěváků. I základy hry na housle předal mnohým svým svěřencům. Za svou dosavadní pedagogickou, literární a osvětovou činnost mu bylo uděleno školskými orgány ocenění a čestné uznání.

Ještě během studií působil od roku 1965 v Horňáckém krúžku ve Velké nad Veličkou. Svému (prvnímu) folkloristickému koníčku, dá-li se to tak nazvat, se hlouběji věnuje od roku 1971 v národopisném souboru Velička. Tento soubor spolu s uměleckým vedoucím J. M. Kristem rovněž po šest let vedl. S Veličkou vystupoval na mnoha regionálních slavnostech (kupř. Strážnice, Myjava, Kyjov, Bánovce), přehlídkách, soutěžích a příležitostných vystoupeních v Čechách, na Moravě, Slovensku i v cizině (Jugoslávie, Polsko, Německo, Belgie). S cimbálovou muzikou Jarka Miškeříka se jako zpěvák zúčastňoval nahrávek v brněnském rozhlasovém studiu, se souborem Velička se divákům představil v televizních dokumentech a filmech jako kupř. Horňácké mládí, Slovácká svita, ... ani smrt nebere, anebo v 7. díle (Slovácko) antologie Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska. V současnosti zpívá ve svém bydlišti s mužským sborem Malina z Kozojídek. Jako rozený

Veličan občas ještě vystupuje i s mužským velickým sborem a členy staré Veličky na Horňáckých slavnostech.
Od roku 1984 pracuje v programové radě Horňáckých slavností, kde se doposud jako autor podílel se svými spolupracovníky na čtyřech večerních pořadech (Na společnú notu, Z Velického kúta, Život s písní, Tak sme začínali) a realizaci několika tematických výstav i vernisáží připravovaných k těmto slavnostem.


Druhým koníčkem Antonína Mičky je psaní. Již pětatřicet let náš šedesátník spolupracuje jako dopisovatel Slovácka, Národopisných aktualit, Malovaného kraje, Slováckých novin, Rovnosti a jiných deníků. V těchto novinách a časopisech uveřejnil přes 160 kratších zpráv a obsáhlých článků, ve kterých čtenářům přibližuje jak zvykoslovný folklór (Živý betlém, Fašankové tradice, Horňácké slavnosti, Mikulášské maškary), folkloristické osobnosti (Dušan Holý, Martin Zeman, Zdenka Jelínková, Slávek Jakubíček), tak spisovatele (Rudolf Kynčl, Otakar Bystřina), pedagogy (Josef Úlehla, Vladimír Klusák st., Národní mučedník, biskup Gorazd, Luděk Mikáč, bratři Hudečkové), výtvarné umělce (Karel Benedík, Karel Sup, Cyril Mandel, bratři Uprkové, Auguste Rodin), zpěváky (Luboš Holý, Václav Harnoš, František Okénka), muzikanty (Martin Hrbáč, Jaromír Miškeřík, Vítězslav Volavý, Antonín Pavlica, Jožka Pešek), horňácký odboj (Odbojová činnost na Horňácku, Převaděčské skupiny na Horňácku, Osvobozování obcí Horňácka), folkloristické události a výročí (Mladé Horňácko, Velička jubilující, První národopisná slavnost ve Velké, Stoleté výročí Horňácka), historii kraje (Protireformace na Horňácku, Historie Louky, Rekatolizace na Velicku, Z historie česko-slovenské vzájemnosti), otázky školství (Evangelické školství v Javorníku, Vzdělávání hrubovrbeckých evangelíků, Protestantské sbory a školy na Horňácku, Osobnost velkého Moravana, Vyšel z lidu Slovácka, Putování Jana Amose). K výše uváděným rozsáhlým článkům se ještě řadí i množství nekrologů a jiných zajímavostí, které život přináší. Také svými recenzemi, úvahami i studiemi taktéž obohatil i často vydávané brožury k výročím škol (Velká nad Veličkou, Louka, Lipov) nebo folklorních souborů (Velička, Mladé Horňácko).

Jako regionální spisovatel věnoval svému kraji knihu nazvanou Pěšinkami Horňácka, která zachycuje prosté zemědělce, železničáře, lesní dělníky a učitele v odbojovém hnutí. Dokument Vývoj školství na Horňácku podrobně popisuje vzdělávání v tomto kraji od doby husitské až do roku 1945. S kolektivem učitelů napsal knihu Školství v obci Louka a spolu s Michalem Škopíkem vydal knihu Louka - 950 let horňácké obce.

Pan ředitel Mička se už těší na důchodový věk. Prý bude mít více času. Snad potom dopíše i rozepsané vlastivědné knihy s pracovním názvem Horňácké osobnosti, Co víme o školách na Horňácku a Velká nad Veličkou - středisko Horňácka.
A tak přejeme našemu jubilantovi dobré zdraví, pohodu a životní optimismus, aby mohl svá rodinná, pracovní i literární předsevzetí s elánem jemu vlastním uskutečnit.




Tanečník a zpěvák Jura Mička

Pochází z mnohočlenné velické folkloristické rodiny. Celý svůj dosavadní život (narozen 10. 10. 1945 ve Velké nad Veličkou) zasvětil Horňácku.

Studoval na gymnáziu ve Strážnici. Po maturitě navštěvoval tři roky Vysokou školu zemědělskou v Brně, studia nedokončil. Po vojenské základní službě pracoval jako technik u VHS ve Veselí nad Moravou, dálkově vystudoval SPŠ v Hranicích na Moravě a pak dlouhá léta působil jako vedoucí štěrkopísku ve Státním statku Veselí nad Moravou. Nyní je technikem a zástupcem vedoucího v soukromé firmě.
Jiří Mička spolu s Františkem Okénkou, Martinem Zálešákem, Martinem Čambalem, Janem Pavlíkem, Jarošem Hrbáčem a dalšími zpěváky tvořil dlouhá léta kostru mužského sboru při HCM Martina Hrbáče. S tímto sborem uskutečnil řadu rozhlasových a televizních nahrávek. Jeho pěvecký projev je zachycen i na zvukových nosičích.

Od roku 1971 až do roku 1989 byl členem souboru Velička, v letech 1979 - 1989 vytvářel spolu s MUDr. Petrem Jelínkem a Janem Kománkem st. vedoucí trio tohoto souboru. S Veličkou pak procestoval řadu států Evropy (Jugoslávii, Polsko, Anglii, Francii, Německo, Belgii, Rakousko, Itálii), kde spolu s dalšími členy předváděl zvyky Horňácka. Nejen na pódiích se Jura Mička s celou Veličkou prezentoval divákům. Také televizní dokumenty a filmy jako Lidé z Podjavoriny, Slovácká svita, Horňácké mládí, ... ani smrt nebere, anebo VII. díl (Slovácko) antologie Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska zachytily taneční umění členů Veličky a našeho jubilanta.

Ještě dnes patří strýc Jura mezi dobré tanečníky sedlácké, verbuňku, obzvláště pak nejpřednějšího horňáckého párového tance - starosvětské. O jeho tanečním umění spisovatel dr. Jiří Jilík v knize Rebelové proti všednosti píše: „..... diváci jednu chvíli bouří potleskem a vzápětí strnou v němém vytržení. To když Jura Mička při starosvětské obřadným krokem, tak lehoučkým, tak plným vznětu, obkrouží svoji tanečnici, profesorku Zdenku Jelínkovou. Viděl jsem je takto tancovat sólo desetkrát či dvacetkrát a vždy jsem uchvácen....“
I takový je šedesátník Jura Mička.


Zdroj: Tonda Vrba, Slovácké noviny , 12.10.2005