Balada naše podobá se tragedii



Balada naše podobá se tragedii

V edici Královna píseň vydalo nakladatelství Aton kompaktní disk "Horeła linda, horeła", kde na baladickou notu zpívají bratři Luboš a Dušan Holí.

Dokud nebyla televize, zpívali chlapci v horňáckých dědinách večer v  úterý, čtvrtek, každou sobotu a někdy i v neděli. Chodili ke galánkám. Zpívalo se v přírodě, na poli, v lese, ale i doma. Ženy zpívaly při draní peří, předení, vyšívání. Měly větší repertoár baladických příběhů, předváděly je zřejmě z varovně-výchovných důvodů při svatbách, které trvaly několik dní. Obklopeni tímto přirozeným živlem vyrůstali v  podhůří Bílých Karpat v horňácké Hrubé Vrbce i bratři Holí.

"Balady - písňové skladby s neobvyklou, nejčastěji tragickou událostí -  jsme slýchali od dětství; nejprve v rodném domě, později v bližším i  vzdálenějším okolí," píše v bookletu etnomuzikolog Dušan Holý. Ke zpracování tohoto materiálu vedla bratry Holé dlouholetá fascinace básnickými obrazy, kdy se surové a úkladné vraždy dětí i milenek, násilí, nešťastné, nevyhnutelné a nelítostné osudy, nezvládnuté vášně i  životy zničené vojnou popisují s nebývalým citem. Sběratel František Bartoš si v doslovu k Národním písním moravským (1889) všímá při popisu stavby jedné z balad, že "ballada naše podobá se tragoedii ... s  překvapivou katastrofou důstojnou věru básníka velikého".

Na CD jsou nahrávky pořízené většinou v posledních šesti letech (  1998-2004). Pouze balada o žárlivém šohajovi, kterému jeho milá "na jeho srdénku zradu úcítiła" a odhalila zrůdný úmysl "sťat jí hłavu šablú zrcadłovú", je záznamem zpěvu Dušana Holého z roku 1972. V doprovodu cimbálisty Jaromíra Nečase zřetelně předvádí Dušan Holý princip střídání táhlých a tanečních melodií v rámci jedné písně, což je styl, který před mnoha lety začali uplatňovat s bratrem Lubošem. Dušan Holý navíc používá různé nápěvy, které přesahují hranice rodného Horňácka. Nebo v baladě "Z druhéj strany potoka" střídá nápěv z Javorníka s  nápěvem z Velké nad Veličkou.

Promyšlenou stavbou chce dosáhnout silného emotivního účinku a díky sugestivnímu hlasovému projevu se to daří. Dušan zpívá s vysokým horním grífem, Luboš má hluboký hlas bohatýrský. Oba vokálně improvizují podle nálady písně. Přesně jak připomíná Bartoš:

"V balladách celkový psychický stav, duševní povaha, nálada mysli (ethos), tak ve vlastních písních jednotlivý pocit (pathos) a vzbuzení ho v mysli posluchačově jest cílem a předmětem básně." Mezi moravskými písněmi se objevuje balada "Letel sokol, zaletel" z repertoáru legendárního slovenského hudce z Myjavy Samka Dudíka. "Šak od nás je to na bývałé uherské hranice ke trem kameňom pohodůnú polní cestú enom tri kilometre," připomíná Dušan Holý, jehož rod navíc s rodem Dudíků pojí dlouholeté přátelství.

Přestože se delší baladické příběhy v minulosti přednášely bez doprovodu, jsou na CD zpěváci doprovázeni muzikanty a kapelami, se kterými léta vystupují a nahrávají. Především je to cimbálista Jan Rokyta z Jasenné na Valašsku a Horňácká cimbálová muzika Martina Hrbáče, ale i kyjovský cimbálista Jura Petrů a ostravský Technik. V  současnosti mají natočeno a rozpracováno tolik dalších balad, že bratři Holí slibují další pokračování. Sadističtí vrazi jako "Janíček prevozníček" vstupující do svobody, do panenskéj, aj do lásky materinskej, utínající bílé ruky, nohy, vylupující oči černé a zahazující je do Dunaja, se dočkali zasloužených šibeniček. Na rozdíl od těch dnešních je svědectví o jejich hrůzném činu součástí úchvatného kulturního lidového útvaru, nikoli jen senzací v bulvárním zpravodajství.

Zdroj: Týdeník Respekt, Autor Břetislav Rychlík, 30.8. 2004