"Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích."

Salvátor, 18.5.2003

Svatopluk Karásek
 

Biblické slovo, které nás dnes může podnítit či dokonce to Boží v nás roznítit, je zapsáno v  Matoušově evangeliu v 5. kapitole, v 16. verši:
"Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích."
Ó Bože, sešli světlo své, rozsvěť svou svíci v každém z nás a dej, ať svítí. Amen.

Přátelé v Kristu,
čtu-li evangelium, tak na mne vždy dýchne nějaký jiný svět, jiný duchovní svět. Ježíš se na své kratičké životní pouti setkává s lidmi společensky podceněnými, neurozenými. Často komunikuje s nemocnými, vyděděnými, s těmi, jenž se dostali pod kola své doby a nemají žádné zastání, nemají šanci se v životě chytit. S církevním a politickým establishmentem své doby je Ježíš ve věčném konfliktu. Lidé zubožení vytvářejí ten hlouček, který ho následuje, chatrná dcerka Siónská, neefektní ztracenci, jacísi duchovní mimoňové té doby. Hrstka bláznů é béd elohím, beránek Boží kráčející k jatkám do Jeruzaléma, předivný rádce a podivný Mesiáš, podivný židovský král s korunou trnovou, který se o své království nijak nedere, je služebníkem všech, nejvíc pak služebníkem Božím. Ježíš a dcerka Siónská jakoby nesli na svých bedrech celé nedorozumění Boha s člověkem, jakoby nesli transparent s nápisem Bůh je totaliter aliter -  Bůh je úplně jiný než si ho lidé představují, úplně jiný než ho lidé náboženství vymodelovali, úplně jiný než by si lidé mysleli, než by potřebovali, úplně jiný než si ho lidé vybáchořili. Boží svatost je právě tajemství Boží jinakosti, jeho ryzosti, neumakanosti, jeho nezapřaženosti do káry lidských zájmů. Tak na mě dýchne evangelium, tak mě kdysi dávno v mládí nadchnulo a  inspirovalo. A tak jsem v duchu tehdejší "beat generation" vyrazil sám s báglem na svou cestu. Příliš jsem se nezajímal co dělá moje církev a moje společnost: "mluv sám za sebe", "žij svou vlastní víru". Vložil jsem si totiž do báglu Písmo svaté, to byla moje schránka úmluvy, kterou jsem měl sebou vždy "on the road". Vyrazil jsem na cestu s jistotou, že budu-li žít evangelium dnes, že i já podobně jako Ježíš budu mít svá setkání ve své době, své konflikty s farizeji i  herodiány naší doby, že si i já vytvořím svou dcerku Siónskou, tu hrstku bláznů, tu hrstku mimoňů v době masového poblouznění, že najdu i já své duchovně invalidní sourozence. A to se podařilo ještě víc než jsem čekal. Pak jsem byl donucen se vystěhovat, stal jsem se farářem ve Švýcarsku a můj životní příběh se změnil. Například: ve švýcarských novinách jsem se tehdy dočetl jaký měsíční příjem mají nejvyšší státníci v evropských zemích a já jsem s hrůzou zjistil, že máme spolu s manželkou vyšší měsíční příjem než Husák a Brežněv dohromady. Až mi zatrnulo. A příběh jde dál - farářem zde U Salvátora, nádherný prosluněný chrám, živý sbor, požehnané bohoslužby, zde se scházejí k Božímu slovu křesťané prostí i ti na úrovni. Toto naše shromáždění v ničem nepřipomíná dcerku Siónskou, tu partu bědných. A příběh nekončí, posledním rokem jsem poslancem, účastním se života znamenaného nadstandardem a exkluzivitou. A nyní otázkou je, lze-li sladit tu první a druhou polovinu příběhu a to zdaleka ne pouze mého osobního příběhu, ale i příběhu Izraele, příběhu křesťanů ve světě, příběhu dějin a současnosti církve. Otázka zní - jakou koherenci má ta první a původní inspirace, ta první láska s tou druhou, současnou? Je pravá církev Kristova tím hloučkem vyznavačů hrstkou vydaných a vyděděných nebo má nárok na Kristův poklad, i jako ve světě celkem uznávaná, ve světě dobře etablovaná, to znamená netupená a neštvaná, má nárok jako církev celkem prosperující? Tam na počátku jako bych měl na bundě placku s nápisem: "úzká je cesta, která vede k životu a široká je cesta, která vede do záhuby" a nyní, v té druhé půli, trochu předěšen z výlučnosti té úzké cesty, s  přáním, aby ta Kristova možnost byla i pro mne, pro mnohé či dokonce pro všechny, a nejen pro hrstku vyvolených, pro hrstku statečných, pro hrstku bláznů, bych si nejraději připnul placku s Kristovým slovem: "Pojďte ke mně všichni. kteří pracujete a jste obtíženi, já vám dám pravý odpočinek." Nemohu se smířit s představou pustého nebe, kde se spolu s vítězným Božím beránkem raduje pouze hrstka statečných, zatímco mnohé celé generace došly k zatracení či k znicotnění. Hledám co největší otevřenost, co největší přístup, jak by mohli mnozí, a pokud možno všichni, zakusit velkolepost Božího milosrdenství. Věřím, že Bůh je stále při díle, že stále znovu sestupuje do našich neutěšených poměrů a svým tichým hlasem nás podněcuje k dílu. aby bylo mezi námi víc spravedlnosti, víc svobody, víc radosti.

V našem dnešním textu nám sám Pán Ježíš udává naši roli ve světě. "Vy jste světlem světa. "O nic se nestarejte. hlavně sviťte. "Tak ať svítí vaše světlo před lidmi." Když se budeme ptát po zdroji toho světla, tak asi odpovíme - to světlo je Boží. to světlo je Kristus. On je tím světlem osvěcujícím každého člověka přicházejícího na svět, on je tím světlem, které svítí v temnostech a temnoty ho nepohltily, ani proti všem fyzikálním zákonům, neobsáhly. On v nás je to světlo. Ježíš, ale neříká: "tak ať svítí Boží světlo ve vás před lidmi", on říká "vaše světlo". Tedy to světlo je naše, je na nás závislé, na naši vnitřní živosti, je to jakési dynamo přiložené na turbulenci našeho vnitřního života. To světlo je naše, je v naší péči. Vzpomeňte jen na ty bláhové družičky z Kristova podobenství, jak volají o pomoc: pomozte "vždyť světla naše hasnou". Vyhaslá svíce, skomírající světélko, zářící lampa - to vše je ve škále našich možností, záleží na nás. V starodávné knize Kazatel (3,1 1 ) čteme: "On (Bůh) všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti." Tato touha po věčnosti, to je světlo každého z nás, touha po věčnosti byla dána každému člověku přicházejícímu na svět, tu máme vždy při sobě, ať se děje cokoliv. Ať jsme zdraví či nemocní, na svobodě či ve vězení, to je darované, dané všem a záleží jen na intenzitě, jestli svítí či nesvítí. "Člověk nevystihne ani začátek ani konec díla, jež Bůh koná." Žijeme krátkodobě v předlouhém procesu života. Máme svůj kraťoučký podíl a nevystihneme ani začátek ani konec Božího díla. V tomto nepřehledu se učíme pokoře, v tomto nepřehledu se chytáme drápkem víry, tou Bohem darovanou touhou po věčnosti. Naše světlo je přímo závislé na síle naší touhy. "Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." Ježíš nás vybízí k této zvěsti beze slov. Lidé nemají být přesvědčeni, nemají být omráčeni naši duchaplností, nemají klesat pod tíhou našich argumentů. Lidé nemají naši zvěst slyšet, ale vidět. Není to záležitost pouze slova, je to vizuální záležitost, kdy hledající lidé vidí a díky vám zažijí něco jiného než je běžné, něco jiného, než je v kraji zvykem a ptají se po zdroji této jinakosti. Ptají se - často i beze slov neboť i oni, stejně jako každý člověk kdekoli a kdykoli na světě, mají v sobě třeba skrytou a latentní touhu po věčnosti. Setkávání, to je jakési "odkrývání studánek", poodhalování tajemství svatosti, které jsme dostali do vínku, vzájemné propůjčování si světla, které se nám podařilo vykřesat. Čím pracněji, tím líp.

A tak v té druhé půli jde o to, neztratit právě tu intenzitu, která nám propůjčuje vnitřní světlo. V té druhé půli, ve svobodě a v zaopatření, je to těžší, vždyť vše vyzývá ke klidu a  přizpůsobení se. Doby radikální víry, kdy jsem byl stále nabuzený a stále jsem roztáčel dynamo řádného svitu, jsou za mnou. Víra, touha po věčnosti, to je něco, co máme s sebou stále, co máme s sebou i v druhé půli, co máme s sebou, ať jsou podmínky k životu jakékoli ať jsme nahoře nebo dole, ať žijeme nebo umíráme.

Všichni jak tu jsme a spolu s námi všichni křesťané naší doby, jsme zaúkolováni Synem Božím a Synem člověka: "Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." Smyslem naší víry, smyslem naší touhy po věčnosti je někomu posvítit, abychom došli k cíli. Cílem naší touhy je, abychom my, aby naše děti, aby naši blízcí a přátelé, a jednou celý náš svět, vzdal slávu našemu Otci v nebesích. Cestou k tomu cíli máme posvítit. Amen.