Vyzpívané city Jana Mikloška z Hrubé Vrbky


Vyzpívané city Jana Mikloška z Hrubé Vrbky

Narodil se v Hrubé Vrbce 3. prosince 1917, na housle hraje od roku 1934,  zpívá od malička. Jako poslední hudec ze zakládající kapely romského primáše  Jožky Kubíka III. se prvního profilového nosiče dočkal v 84 letech. CD vydané v  roce 2001 malou rodinnou firmou Aton z Brna nese lapidární název: Jan Miklošek  -– zpěvák, vypravěč, hudec a tanečník z Hrubé Vrbky. Matka mu zemřela tři dny po  jeho narození na horečku omladnic. Otec sloužil jako voják v první světové  válce. Mikloškovy starší tři sestry zůstaly u "dědáčků", novorozeně si vzala na  výchovu sestra jeho otce Kateřina Holá, babička zpěváků Luboše a Dušana Holého.  Sama byla vdovou, v drsných podmínkách chudého podhorského kraje se přesto  dostalo Mikloškovi lásky a pocitu domova. Vyrůstal vedle svého o patnáct let  staršího bratrance Martina Holého, obklopen zpěvností celého rodu, z kterého na  všechny strany vyrašila jména hudců a zpěváků: Hrbáčů, Holých, Ďugů, Tomešků.  Připočtete–li k tomu další muziky působící v době Mikloškových začátků v Hrubé  Vrbce -- muziku Lipárů, selskou rodovou muziku Ňorků, muzikanty z romského rodu  Kubíků -- vidíte čítankový příklad fenoménu Horňácka. U čižmáře a klarinetisty  ("píščeláka") Martina Ňorka se Miklošek vyučil ševcem, na housle se začal učit u  primáše Jana Ňorka III. Ňorci, zdrženliví, přísní evangelíci, své hraní vázali  spíše na venkovské příležitosti v rodné Vrbce. Mladí muzikanti proto přijali  nabídku Jožky Kubíka, který zakládal svoji muziku, složenou z hudců romských i z   gádžů. S Ňorky Miklošek přesto natočil několik vynikajících nahrávek jako zpěvák  v padesátých letech. CD vyšlo v mimořádně vedené edici firmy Aton "Královna  píseň". V sérii hudců a zpěváků připravil Dušan Holý se svým synem Martinem mimo  jiné nahrávky Ňorkovy a Kubíkovy muziky, zpěváky Juru Hudečka, Martina Holého  staršího, javornickou zpěvačku Annu Kománkovou. Z nahrávek Jana Mikloška z let  1955–-98 prýští zpěvákův svéráz a prudkost. Dušan Holý bez příkras a sentimentu  představuje celistvost Mikloškovy osobnosti i v drsnějších výrazech, které patří  k životu a k lidovému živlu. Miklošek se na nahrávkách nestylizuje. Potleskává,  dupe, živočišně zpívá jenom podle své vlastní nálady, komentuje svůj zpěv i  muziku, nedodržuje domluvené pořadí písní ani texty (vymýšlí si slovní  schválnosti). Ještě teď, v pětaosmdesáti letech, je schopen cifrovat při  verbuňku. Vím, o čem mluvím, Jana Mikloška jsem nespočtukrát viděl zpívat mimo  pódia a mikrofony. Slyšet tento pěvecký projev znamená představit si, co lidová  muzika v původní podobě vůbec znamenala, jakou sílu měl lidský cit vyzpívaný v  písničkách. Jakou roli hrála samoobslužná kultura v životě vesnice před  zničujícím vpádem televizního konzumu. Jožka Kubík si Mikloška jako houslového a  violového kontráše velice cenil. Dodával: "Co ten sa pri muzice nazpívał a  nacifrovał! A jak nám tým šeckým děłał u národa dobre!"

27.05.2002