Z krajiny krušného srdce


Z krajiny krušného srdce


V kopci nad obcí Růžová na Děčínsku je pod větrným mlýnem bizarní kus  světa. Uprostřed lesa je zídka s brankou, za ní divoce trčí košťály a metly  větvoví, křovisek a stromů. V červnu se to změní v úplnou džungli. Projít se  tudy nedá. Plevel i ušlechtilé stromoví a keře bují na hrobech Němců, kteří  tento kraj obývali. Náhrobky jsou mnohdy v rozvalinách, náhrobní desky většinou  rozbité. Na horském kole sem vjíždí Radek Fridrich z Děčína. Konstatuje, že  proti poslední návštěvě přibylo rozmlácených náhrobků. Pětatřicetiletý  vysokoškolský učitel, básník a vnuk sudetské Němky totiž už několik let zapisuje  náhrobky zničených německých hřbitovů v severních Čechách. Opíše jména, data  úmrtí a narození, pokud to ještě jde. Mnohdy doslova archeologicky skládá střepy  a úlomky rozseté po celém hřbitově. Takto má zmapováno celé Děčínsko, včetně  dosud funkčních českých hřbitovů se zbytky německých náhrobků. Sám mluví  ironicky o úchylce. V iracionální atmosféře českého nacionalismu šířeného zprava  doleva ví proč. Poničené náhrobky věcně sepisuje, dělá z nich výtvarné frotáže.  Domýšlí ze strohých dat básně, někde jen zveřejní fragmenty letopočtů, údajů a  jmen ze střepin. Prolíná češtinu s němčinou. Nebo inspirován autentickými  vzpomínkami Němců z obce Růžová, jak je v třicátých letech zaznamenal grafik a  autor portrétů obyvatel obce Walter Buhe, vytvoří jejich české textové varianty.  Pod názvem "Řeč mrt-vejch" je nejprve vydala v dvojjazyčné verzi Městská  knihovna v Děčíně a česká verze básní s využitím Buheho portrétů je součástí  olomouckou Votobií loni vydané sbírky Erzherz (v použití významu předpony "erz"  je to česky nejvyšší míra srdce, arcisrdce, ale podle Fridricha - Krušná srdce).  Poezií k nám však nevstupují temné záhrobní stíny, ale krajina plná konkrétních  osudů, tvrdé dřiny, úporných slov, gest, nenaplněných snů, nedořečených vět, úst  zmožených šnapsem a křičících do noční samoty, ohlédnutí za zmarněnými  "vobyčejnými" životy "vobyčejných" můžů a žen.
Raráček tonda
(Anton Krebs,  dřevorubec, nar. 1857)
Ze života:
Už ve dvanácti sem začal makat
u  sedláka.
1883 sem se voženil. Měli sme čtyři
děti.
Dva kluci mi padli  ve válce. Emil je
pohřbenej
v Rusku. Jednou v životě sem  byl
nemocnej.
Další oddíly knihy se jmenují Streckenwald, Friedhofské  krajiny a Erztod. Doslova totálně neboli arci mrtví. Tento oddíl je zabydlen  krušnohorskými vlkodlaky, světlonoši, skřeky potkávanými v krajině poutníkem.  Varuje před démony, třeba před tím širokoplecím s krátkýma nohama, co po  hornicku pije, prdí a ponocuje. Na konci zpívá Šrakael o polích zvrácených a  těžkých příbězích bratrů svých zapadlých.
V čase i podsvětí
Erzherští  odletí,
rovy jsou vzdálené,
zusammen slehneme?
Erzherz se napájí ze  silných zdrojů moderní české poezie, z Koláře, Juliše, Wernische a nakonec i z   jejich étosu. Řeč mrtvých ani jejich osudy nejsou úchylkou, jsou tím, co by mělo  být normou. Bez otázek a hledání kontinuity s předky i vlastní historií ztrácí  lidská bytost budoucnost. V duchu používání jednoho z původních těžařských  významů v kraji Erzgebirge (Krušných hor) kutá Radek Fridrich na žíle, kde  nemůže neslyšet ozvěnu tlukotu lidských srdcí.


 05.05.2003