Ne zcela povedená demokracie


Ne zcela povedená demokracie

'Dalo se předpokládat, že pro celou řadu polistopadových politiků přijde v  jejich veřejném životě chvíle, kdy zbytněni v anonymním soukolí aparátu a  stranických sekretariátů ztratí smysl pro skutečný obsah slov a dějů, které se  ve společnosti odehrávají. Kdy se vytratí z jejich života lidská dimenze,  opírající se o vlastní svědomí. Kdy respekt ke svobodě a právům občana i soucit  s bližním budou nahrazeny pouhou technologií moci, v níž zůstává jediným smyslem  politiky osobní moc a stranický úspěch ve volbách. 27. května 1995 řešili  strážníci Městské policie v Brně David Praks a Bohumil Bětuňák před HaDivadlem  stížnost na rušení nočního klidu. Několik lidí si zpívalo písničku z mimořádné  sté reprízy retromuzikálu Hvězdy na vrbě. Strážník Bětuňák udeřil během kontroly  totožnosti herce J. Ludvíka bezdůvodně pěstí. Vzápětí, po přivolání posil,  rozpoutala policie masakr. Šest herců skončilo v pracovní neschopnosti. Přestože  po skončení incidentu nikdo neviděl "zraněné" policisty, nikdo z policistů  nevyhledal pomoc u sanitek ani u lékaře záchranné služby, dovědělo se šokované  divadlo, že jeho tři herci jsou obviněni z napadení, ublížení na zdraví, ba  dokonce ukradení výzbroje vycvičených strážníků. V tiskové zprávě policejního  mluvčího, kterou od ČTK převzaly všechny české deníky, se hovořilo o tom, že  "policista vyzval nejagresivnějšího z opilců k prokázání totožnosti. Ten se na  strážníka vrhl a začal ho bít pěstmi do obličeje. K útoku se přidalo dalších  patnáct osob... chování davu připomínalo lynčování městských policistů... Hercům  hrozily tresty ve výši od jednoho roku do pěti let." Ovšem: už 27. 10. 1995  musel zastavit vyšetřovatel Policie České republiky trestní stíhání proti všem  hercům HaDivadla obviněným z útoku na veřejného činitele, neboť dospěl k závěru,  že "strážník Městské policie Bětuňák udeřil obviněného Ludvíka jako první, a tím  pozbyl pravomoci veřejného činitele" (o měsíc později i státní zástupce  jednoznačně potvrzuje, že "strážníci postupovali v rozporu se zákonem"). Za  udeření herce Ludvíka pěstí byl až 19. 8. 1996 ze zneužití pravomoci veřejného  činitele obviněn jediný strážník Městské policie Bohumil Bětuňák. Ačkoliv již  30. 5. 1995 tehdejší předseda Parlamentu České republiky Milan Uhde (ODS) na  tiskové konferenci vyjádřil "pevné přesvědčení, že událost (nesmírně vážná) bude  vyšetřena, veřejnost dostane podrobnou zprávu, a jestli někdo přišel k úhoně  nezaslouženě, dostane se mu zadostiučinění a odškodnění..." (ČTK), dostává se  divadlu jenom arogance a cynismu. "Causu HaDivadlo jsem od samého počátku, ne až  nyní, viděl jako jeden z ne zcela povedených zásahů (!), který z obou stran  vyústil v nepochopitelnou rvačku. V celé cause vidím inedostatek tolerance a  úcty člověka k člověku, ať již pracuje jako herec, či strážník...," mudruje  ředitel Městské policie v Brně Daniel Šíma (ODS) v MF DNES 24. srpna 1996. Herci  HaDivadla strážníky Městské policie v Brně nebili, byli jimi biti! Pokud má pan  Šíma jiné důkazy než vyšetřovatelé po patnácti měsících šetření, nechť je  neprodleně předloží. Vrcholem ataku ze strany brutálně mlácených bylo ve  vypjatém a emotivním prostředí pouhé skandování "gestapo" a "fašisti". Trestní  stíhání herců bylo zahájeno na základě úředních záznamů a výpovědí strážníků  Bětuňáka a Prakse. Ve světle všech proběhnuvších šetření jsou jejich údaje ve  zcela podstatných bodech nepravdivé. Oba jsou tedy důvodně podezřelí ze spáchání  trestného činu křivého obvinění, popř. křivé výpovědi (§ 174 a § 175 tr. z.).  Soudním znalcem byla zranění "zlynčovaných" policistů označena jako "zcela  přechodná a pomíjivá (oděrky)". Zranění herců jsou hodnocena jako "citlivě  omezující způsob života". Nejzávažnější zranění utrpěl herec Josef Polášek, za  útok proti němu není nikdo stíhán, byť: - Ze znaleckého posudku soudního znalce  MUDr. Krejzlíka, CSc., z 22. 7. 1995 vyplývá, že: "5 cm dlouhá, tržně zhmožděná  rána na temeni hlavy vpravo vznikla působením tvrdého, podlouhlého předmětu -  silnější hůl, tomfa". Tím je vyvrácena absurdní lež strážníků, že zranění  způsobil Poláškovi někdo z herců či návštěvníků házením lahví. - Svědek Liška z  rozbití Poláškovy hlavy usvědčil Bohumila Bětuňáka. Při konfrontaci s Bětuňákem  uvedl, že když se Polášek zvedal ze země, na kterou byl předtím bezdůvodně  sražen, dostal ránu obuškem do hlavy. Navíc byl Polášek ve zcela bezbranné  pozici na "všech čtyřech". Stěží mohl strážníka ohrožovat. Bohužel, ani neviděl,  kdo ho uhodil. - Donucovací prostředky, tedy i obušek, může strážník ve smyslu §  18 zákona o obecní policii použít jen k ochraně bezpečnosti své nebo jiné osoby,  majetku, k zabránění výtržnosti, rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně  narušen veřejný pořádek. Nikdo ze zasahujících strážníků nevypověděl, že by se  Polášek dopustil jakékoliv výtržnosti. Jednání Bětuňáka by v tomto případě mělo  být kvalifikováno nejen jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného  činitele, ale i jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 (1 tr.  z. se sazbou 2 - 8 let odnětí svobody). Velitelka Městské policie, primátorka  města Brna Dagmar Lastovecká (ODS), podrážděně rozhodla, že bude novinářům,  nepřátelům města, odpovídat pouze na dvě otázky a jednu podotázku. Jako  majitelka soukromé firmy Město Brno (a nikoliv správkyně věcí veřejných) by  nemusela odpovídat na nic. Ale: strážníci Městské policie napadli a obvinili z  napadení nevinné lidi. Tiskový mluvčí Městské policie Cvrček oficiální cestou  rozšířil sprostou lež. Zastupitelé tuto lživou zprávu bez šetření schválili v  bezpečnostní komisi. Ředitel Šíma dodnes nezodpovědně klame veřejnost. Násilí,  zvůle a manipulace s fakty, srovnatelné s praktikami StB a předlistopadového  Rudého práva, poškodily zdraví a čest několika občanů. Po jednom "ne zcela  povedeném zásahu" dluží primátorka odpověď na řadu otázek. "Fenomén osobního  soucitu s bližním patří do zrušeného světa osobních předsudků, který musel  ustoupit Objektivitě, Dějinné nutnosti, Systému, Aparátu a ty se trápit nemohou,  protože prostě nejsou osobní. Jsou abstraktní a anonymní, vždy účelné, a vždy  proto apriorně nevinné." (V. Havel, Politika a svědomí)

13.09.1996